X-mas open
Na Mikuláše roku 2008 se konal v pražské Stromovce již třetí ročník Vánočního turnaje X-mas open a byl to v pořadí druhý turnaj letošní zimní ligy. Turnaje se zúčastnili opět jen ti nejotrlejší hráči, kteří se nebojí ani zimy ani tmy, ani množství vodních překážek, které ve Stromovce lačně čekají na každičkou hráčskou chybu a nekompromisně kořist ukrývají v temných hlubinách. Za tu dobu, co chodíme do Stromovky hrát, už je v místních jezírkách docela slušná sbírka disků, a i tentokrát někteří hráči tuto sbírku rozšířili. Titul „Frajer turnaje“ by si jistě vysloužil pán jménem Kelly Irving, který přijel až z dalekého Pendel Islandu, který spadá pod kanadské území a nachází se na severozápadním pobřeží skoro až u Aljašky. Pan Irving si přivezl jeden(!) disk, který hned prvním hodem na první jamce naprosto nekompromisně poslal 15 metrů před sebe přímo doprostřed jezírka a bylo! Zbytek prvního kola ještě dohrál s vypůjčenými disky, ale pak se po něm slehla zem a už ho nikdo neviděl. Zřejmě si už rezervoval zpáteční letenku na svůj domovský ostrov a do smrti patrně bude proklínat Prahu, Stromovku, všechny Čechy a všechny české discgolfisty, kteří vymýšlejí tak zpropadené kurzy a jamky!
Jinak se hrálo na tři kola s počtem jamek 18-12-18, po kterých následovalo oblíbené „finále pro všechny“ na dalších 6 jamek. Pro boj na předních příčkách byl nejdůležitější začátek druhého kola, kdy si na první jamce (stejně jako pan Irving) do sytosti zaházel jak Marťák (po prvním kole vedl) tak Lukáš Filandr a oběma začalo skóre růst skoro geometrickou řadou. Tím se oba nenávratně vzdálili od vedoucí dvojice Dany, Dr.Úd. Situace na čele se ještě více zjednodušila, když v neděli ráno nedorazil na kurz z rodinných důvodů Dany a najednou se Úd na čele osamostatnil s exkluzivním náskokem 14ti hodů na zbytek startovního pole. Tento náskok si bezpečně pohlídal a přes drobná zaváhání způsobená především usilovný střízlivěním dokráčel v tomto turnaji k vítězství. Mezi druhého Lukáše a celkově čtvrtého Marťaka se ještě dokázal vklínil liberecký matador Pavel „Briky“ Brückler, který ještě před finále dokonce držel stříbrnou pozici!
Mezi ženami si bezpečně dokráčela k vítězství Kamila Brücklerová, která zvítězila s náskokem 15ti hodů před druhou Pavlou Peškovou z budějovického týmu DTS a třetí Katie Perkins (mezi nimi byl rozdíl pouhých dvou hodů). V každém případě všechny ženy podali v tomto turnaji obdivuhodný výkon a je třeba jim zatleskat.
Co říct na závěr? No, docela pěkně jsme si zahráli a užili jsme si spoustu zábavy. Určitě se všichni už těší na další ročník tohoto báječného a nervy drásajícího turnaje.
King of the hill – Pohoř
Vyhlášený turnaj na Pohoři tradičně přivítal hráče v novém roce vůní slivovičky a všeobjímající kamarádskou atmosférou. Počasí vůbec nepřipomínalo začátek února a spíš než očekávané závěje sněhu na hráče čekalo podmáčené podloží a spousta louží, v neděli se ještě přidal déšť a vítr. Také kurz doznal částečných změn, především díky pilám a sekerám místních lesníků (i tak je tam furt moc stromů - pozn. aut.), na hráče také ale čekaly dvě zbrusu nové jamky, které zvýšili počet jamek na 27 - přeci to musí být dělitelné devíti, když je to ten golf, ne?
K samotné hře není co dodávat; v naprosté pohodě a v kamarádském duchu jsme si prošli párkrát pohořský lesík, shledali změny kurzu veskrze pozitivními, pěkně jsme si zaházeli, pěkně poklábosili, počasí nám vcelku přálo, takže vcelku řečeno - velice mile strávený čas.
Je jasné, že králem krátkých jamek byl, je a ještě dlouho bude Dany, který opět zvítězil (to už nemusím ani pokaždé psát, ne?), a je třeba říct, že zvítězil zaslouženě - v každém kole měl Dany nejlepší výsledek (jen ve finále mu jeden hod dal Marťák, který tímto kouskem vyhrál celoroční Tag challenge) a jeho náskok nakonec činil osm hodů před zmíněným Marťákem, a dalších šest hodů zpátky byl bronzový Dr. Úd. Marťák nejlepším skóre ve finále především vyhrál celoroční Tag challenge a s Tagem číslo 1, který mimochodem Marťák potkal za celý rok poprvé, vyhrál i putovní broušenou cenu pro vítěze této soutěže. Vše ostatní skončilo v propadlišti dějin.
Vlastně ne! Ještě jsme zapomněli na něžné pohlaví. Jen dvě odvážné dívky se prodraly hlubokými hvozdy a dotrmácely se zpátky z lesů ke školce neboli základnímu táboru. A to celé dokázaly dvakrát - jednou v sobotu a jednou v neděli. Sobotní odpolední druhé kolo, kterému by se dalo říkat „deseti-jamkový sprintík“, si děvčata dovolila vynechat po vzájemné dohodě s přihlédnutím k naprostému vyčerpání. Výsledková listina pak hovoří takto: první místo získala Káťa Zbytovská z DTS se skóre 110-DNS-101, tedy celkem 211 hodů a druhé místo patří Kátě Prieložné z DSK Nejdek, která zahrála 119-DNS-122, dohromady 241 hodů. Hezký výkon, gratulujeme! Mimochodem Danyho celkový výsledek s deseti jamkami druhého kola a devíti jamkami finále navrch byl 216 hodů, to jen pro porovnání.
… a přeci jen nějaká ta slivovička zbyla, takže se zbytek rozdělil mezi vítěze a po důkladném loučení se mohlo jet domů. Ta cesta je vždycky dlouhá a únavná, ale ti z nás, co už na Pohoři byli, tak vědí, že se vyplatí ji dvakrát ( i víckrát) do roka podstoupit a zažít tu skvělou atmosféru, kterou umí udělat ta banda z Oder, která si říká D.U.B. Hill. Díky, skupino!
Vítání jara - Praha, Hostivař
Již podruhé se pod Hostivařskou přehradou střílelo na krocany. Mulligan´s turkey shoot neboli jinými slovy „co nám zbylo po Markovi T.“ se opět konal v krásném prostředí na krásných a krátkých jamkách. A byl to opět krocaní masakr! Hned při pátečních doublech zasadil na čtvrté jamce Dr.Úd eso a krocani to v celé metropoli měli spočítáno! Masakr pokračoval hned od brzkého sobotního rána - rozestavili jsme se v pěti skupinách po louce a všichni najednou začali házet disky, co nám přišlo pod ruku - nebozí ptáci neměli šanci na útěk. Když jsme potom sečetli všechny zastřelené ptáky, bylo třeba jít to probrat a zapít do restaurace Na Kačabce a připravit se na druhý zátah. V kuchyni Na Kačabce se mezitím už připravovali k obědu nalovení opeřenci, a my poprvé sečetli skóre: masakr! Doslova masakr, sice žádné další eso - zatím, ale těch dvojek a těch greenů! (americké poddruhy krocanů - pozn. aut.) Ani útěk ptákům nepomohl, disky byli všude!
Po posilnění byl na řadě zátah číslo dvě: opět jsme vytvořili pět skupin a opět se jali s disky v ruce prosekávat loukami. Na mysli nemáte nic jiného než jediné slovo - skóre! Čím víc mrtvých krocanů, tím lepší skóre, a tím lepší výsledek, a tím lepší odměna! S odstupem času musím říci, že se nám to podařilo náramně! Po jednom odházeném dni bylo skóre ohromující a bylo třeba tu poctivě odvedenou práci trošku zapít.
O všech tradicích a obřadech, které se už po léta mezi lovci krocanů udržují, se zde nebudu příliš rozepisovat, protože by jenom nástin některých z těchto zvyků stačil na dlouhou vědeckou studii, na kterou zde nemáme dostatek prostoru. Především sobotní kulturní program bývá nabitý - plný hudby, tance a veselí.
V neděli jsme byli znovu a včas nastoupeni a připraveni na čistku, kterou jsme chtěli dohledat a postřílet i poslední zatoulané kusy, které se snad ještě někde na kurzu schovávali po sobotním zátahu. S plnými taškami disků jsme opět vyrazili házet do všech stran tak, aby neproklouzlo ani peříčko! A musím říct, že se nám opět zadařilo. Co živého se kde pohnulo, bylo nemilosrdně zasaženo a skóre opět narůstalo. Krocani neměli šanci. Z posledních sil se snažili ukrýt do neprostupných křovisek, ale tam je disky nacházeli nekompromisně a nedali jim žádnou šanci. Jak se postupovalo kurzem, zkoušeli poslední ptáci spasit svůj život skokem do potoka (asi si v čirém zoufalství mysleli, že jsou husy, ty krocani - pozn. aut), ale i tam je nacházeli hody těch nejlepších lovců, a i tam létalo peří vzduchem. A nejen peří!
Na konci dne došlo k sečtení všeho ptactva, co za dva dny v parku u Hostivařské přehrady našlo svojí smrt a musím říct, že lepší lov jsme tady dlouho neměli. Řečí čísel je to takto: Dany 100, celkem za zimní ligu 278, dále Lukáš a jeho 87 krocanů a za zimu celkem 272, pak Úd a 75 kusů a za zimu také 272, pak Marťák 62 kusů a celkem 230 a Cimpy 50 kusů a celkem 179 a v neposlední řadě Carlos 37 kusů a celkem 132. Neuvěřitelný výsledek! Ještě k tomu musíme připočítat výsledky holek, kde měla Zdeňka rovných 100 krocanů, Pavla a Káťa z DTS postříleli 80 respektive 60 kusů, a Katie s Radkou si zastřelili alespoň jednoho symbolického opeřence. Celkově za celou zimu byla nejlepší Káťa, která dokázala ulovit 220 krocanů a druhá byla Pavla - 175 kusů.
Jo jo, letošní discgolfová zima byla opravdu náročná a v jistém slova smyslu i krutá. Vždyť se to tak i říká, ne - krutá zima. Discgolfová krutá zima 08/09 - to má zvuk! Tak zase někdy na golfíku.
