XEUCF Open divize - Silence please!

Kvalifikace do první šestnáctky evropských týmů z třetího místa v regionu nám vynesla nasazení na 12. místo a základní skupinu s týmy Viksjöfors IF (Švédkso), Jack’s Suns (Francie) a Chevron Action Flash(Velká Británie). Bylo jasné, že pokud chceme ve skupině urvat alespoň jednu výhru, může se nám to nejlépe podařit proti Francouzům. 1. nasazení Viksjöfor IF (dále jen VIF) jsou úřadující mistři Švédska a Chevron jeden ze tří nejlepších britských týmů. Proti těmto dvěma týmům bylo úkolem zahrát co nejdůstojněji a ukázat, že s nimi alespoň dokážeme držet krok.

Turnaj se odehrával v obrovském areálu Harlington sport grounds v těsné blízkosti letiště Heathrow. Jedná se o jeden z těch mnoha londýnských areálů, o kterých se nám zde může jen snít. Na jedné ploše se rozprostírá okolo dvaceti fotbalových hřišť a vytvořit zde 22 hřišť na ultimate nebyl nejmenší problém. Zázemí skýtalo dostatečné množství sprch s neustále teplou vodou (možná i díky tomu, že mnoho hráčů se mylo až v nedalekých hotelích). Horší už to bylo s kvalitou povrchu hřišť. Povrch byl sice rovný a bez děr, ale velmi tvrdý, místy s hrubým pískem pod vyschlou trávou. Každá hra tak byla zpestřená hlasitým dusáním kopaček a dýcháním oblaků zvířeného prachu. Špatný povrch měl možná na svědomí i některá zranění, kterých bylo na turnaji požehnaně.

 

Ubytování si týmy zařizovaly samy v hotelích – vzhledem k nejistému londýnskému počasí, večernímu podzimnímu chladu a velké koncentraci levných hotelů v okolí letiště to nakonec bylo rozumnější řešení, než obvyklé „kempování pro chudé“. Většina českých hráčů a hráček z týmů Silence a Hot Beaches se ubytovala v Easy hotelu – vpravdě minimalistické ubytovně 10 minut chůze od hřišť. Pisatel tohoto článku přespával spolu s několika dalšími ve vzdálenějším a poněkud lidštějším hotelu, proto čtenáře dychtivého po zákulisních informacích o podmínkách v „ponorce“ a večerním dění v jejím okolí odkáže na článek o výpravě Hot Beaches.

Prvním zápasem Silence bylo ve čtvrtek v 11:00 utkání proti VIF. Natěšení na první zápas vrcholu sezóny jsme hned v prvním bodě sebrali švédům jejich útok a ujali se snadno vedení. Optimismus z toho, že „ono to půjde“, však vzápětí zchladila naše útočná lajna, která brzký break nepotvrdila a zanedlouho poslala VIF do vedení. Chyba pak střídala chybu a jen málo z nich se zdálo být vynucených švédskou obranou. Obranná lajna dostala v prvním poločase již jen dvě šance na napravení útočných chyb a nevyužila ani jednu. Poločas 3:8 již dával tušit, že důstojný zápas z této hry nejspíš neuděláme. VIF nepovolili ve své obraně, nechtěli nechat nic náhodě a i v druhém poločase jasně dominovali. Až příliš jasně, chtělo by se říct. Výsledek 5:15 byl pro nás studenou sprchou a rozhodli jsme se na něj co nejrychleji zapomenout. V dalších zápasech bylo třeba ukázat, že se jednalo o velké nedorozumění.

 

Dozvídáme se, že loňští finalisté z Paříže Fire Of London prohrávají ve skupině o bod s finskou Karhukoplou a Ragnarok (Dánsko) si po menších potíží poradil se švýcarskými Flying Angels Bern.

Před druhým zápasem jsme měli možnost shlédnout první poločasy zápasů skupiny C. Zatímco na jednom hřišti dělal Clapham potíže italským CUS Bologna svojí zónovou obranou (v druhém poločase už CUSB téměř neskórovala a prohrála 8:15), na druhém hřišti se odehrával překvapivě vyrovnaný poločas Skogshyddans vs. Feldrenner. Němečtí mistři dokonce měli možnost urvat break těsně před koncem poločasu, ale jejich dlouhá přihrávka nenašla nabíhajícího a Skogs tak skórovali na 8:6. Ani ve druhém poločase ale Němci nepovolili a přiblížili se na těsných 9:8 (nakonec Skogs v pohodě vyhrávají 15:11) . To už však byl čas připravovat se na druhý a poslední zápas dne proti britským Chevron.

To jsme ještě nevěděli, že nastupujeme proti nastávajícím mistrům Evropy a kromě toho jsme si potřebovali napravit pověst. Nastoupili jsme tedy s minimem respektu. O zpestření se postaral v jednom z prvních bodů Kačerr, když se rozhodl před zónou skórovat podhozeným bekhendem do zavřené. Jeho marker ho trpělivě při každém náznaku toho hodu plácal přes ruku a Kačerr neváhal pokaždé nahlásit faul a obejít naštvané kolečko. Celkem se ta scénka opakovala pětkrát, a když už se celkem obstojně bavili všichni střídající spoluhráči a protihráči, skóroval Kačerr podhozeným bekhendem do zavřené. I nadále byla hra proti Chevronu plná fyzických kontaktů, ale již se tolik nehlásilo.

 

V prvním poločase útok Silence dvakrát ztrácí, ale obranná lajna se tentokrát nedá zahanbit, oba breaky bere zpět a dorovnává na 7:7. Do druhého poločasu vstupujeme za stavu 7:8 útokem, ovšem opět jej ztrácíme. Obranná lajna Chevronu zjevně zapíná na plný plyn. Vypovídá o tom i situace, kdy obávaný obránce Beaven skočí obrannou rybu po přihrávce na našeho Loca. Po nahlášeném stripu a kontestu se přihrávka vrací zpět a při stejné přihrávce Beaven skočí znovu a tentokrát disk v rybičce čistě chytá, aby nebylo pochyb. Útočná lajna Silence zkouší zvrátit vývoj změnami v sestavě a povolává některé hráče z obrany, která již dlouho stojí. Ani to však nepomůže a ztrácíme disk přihrávkou na dump. To je ostatně příznačné. Chevron brzy přečetl naši útočnou hru založenou převážně na práci handlerů. Intenzivní osobní obranou dumpů a poachováním v poli sebral útoku hlavní jistotu a zkomplikoval i jinak snadné přihrávky.

 

Obranná lajna Silence již v druhém poločase nedokáže soupeři vzít útok, i když zkouší různými kombinacemi osobní a zónové obrany vyvézt útočníky z rytmu. Jedinou šanci získává až za téměř beznadějného stavu 11:14. Hladký protiútok však těsně před zónou zakončí jednoduchý drop a Chevron již napodruhé nezaváhá. Konečný stav 11:15 není tak těsný, jak bychom se přáli, ale ze hřiště odcházíme se vztyčenou hlavou a nepoměrně spokojenější, než po první hře.

„Zápas proti Chevronu byl podstatně lepší,“ míní Carlos, který jej sledoval již jen z lajny. V průběhu prvního zápasu musel odstoupit kvůli nedoléčenému zranění malíčku u nohy. „Ve srovnání se soupeřem chybí našemu útoku hra na dlouhé, příliš spoléháme na handlerskou rozehrávku.“ rozebírá možné příčiny nezdaru, přičemž neopomine okomentovat ani výkon obranné lajny: „Řada našich obránců nepředvídá klasické náběhy a přebíhá své útočníky při evidentních náznacích.“ Zápas se rozhodl v druhém poločase. Tam jsme podle Carlose udělali několik zbytečných chyb v útoku a obrana několikrát usnadnila chevronský útok nepovedeným přechodem ze zónové obrany na osobní.

Každý večer se hrála tzv. Show game. Odehrávala se na „hlavním hřišti“, které se od ostatních lišilo jen tím, že vedle něj byl stan s výdejnou jídla, bylo obklopeno šesti mobilními světly a povrch na něm byl ještě o něco málo horší než jinde. K těm světlům: poměrně zajímavé řešení převozných agregátů, ze kterých se večer vysunulo teleskopické rameno se sadou výkonných světel. Pro večerní hru to poskytovalo dostatečnou viditelnost a celkem pěknou atmosféru.

 

První show game byla hra skupiny C a nastoupili v ní proti sobě věční rivalové Clapham z Londýna a Skogshyddans ze švédského Göteborgu. Kromě zmiňovaných světel, která v průběhu zápasu přebírala práci zapadajícího slunce, doplňovala atmosféru zápasu rychle sedající zima a výhled na neustávající frontu světel letadel, která v dvouminutových intervalech přistávala na přilehlé letiště.

  

Páteční ráno bylo pro Silence plné očekávání, od 11:00 nás čekal soupeř, na kterého jsme si z celé skupiny nejvíc věřili – francouzští Jack‘s Suns. Jedná se o tradiční francouzský tým, který jsme občas potkávali na větších mezinárodních turnajích; po generační výměně v Ultimate Vibration se z nich stal nejlepší tým v zemi. V pátečním ranním zápase viděli stejnou naději jako my – s Chevronem prohráli 11:15 a s VIF 9:15.

  
A podle očekávání se jednalo o zápas vyrovnaný od začátku až do konce. Začínali jsme útokem a výhodu jsme drželi téměř celý první poločas. Útok ovšem před poločasem ztrácí, a ačkoliv má obrana za stavu 7:7 několik možností skórovat, nevyužije ani jednu z nich. Lehce přetažená dlouhá po větru, unáhlená finální přihrávka, kterou vítr vynese mimo dosah nabíhajícího… poločas nakonec získají Francouzi 7:8. Svůj první útok po poločase dávají a odskakují na dva body. Naše obrana ovšem zapracuje a s posilami z útočné lajny se jí daří potvrdit dva breaky, takže jsme ke konci zápasu opět na koni – stav je 13:12 pro Silence, když skončí čas a hraje se do 15. Stačí dát dva naše útoky a je to doma. Hned první z nich se však nevydaří a Jack’s Suns se dostávají do vedení 13:14. Na 14:14 ještě skórujeme a nasazujeme nejlepší možnou obrannou sestavu. Podaří se nám vytvořit obrovský závar a držet soupeře těsně před zónou snad 5 minut. Francouzi však projevují nevšední trpělivost, několikrát riskantně dumpují a přenášejí hru ze strany na stranu a nakonec najdou skulinu v naší obraně a svůj poslední bod dají. Je to škoda, říkáme si. Ale proč takhle nebráníme od začátku?!

 

V zápase proběhne několik překvapivých hlášek, ale většinou jsou vyřešeny tak, že neutrpí celkový dojem z úrovně Spirita. Bylo proto pro mě překvapením, když jsem zjistil, že Jack’s Suns se s několikabodovým odstupem umístili na posledním místě v celkovém hodnocení SOTG na turnaji (pro zajímavost: obdrželi nejméně bodů i ve srovnání s ostatními divizemi).

     

Jak se ukázalo, výsledek zápasu proti Jack’s Suns neovlivnil další vývoj tak moc. Zvláště proto, že pořadí ve skupině D, se kterou se měl hrát následující křížový zápas, bylo poměrně zamotané a mezi třetím (Freespeed) a čtvrtým (Woodies) týmem nebyl výrazný rozdíl. Pro nás to tedy byli Freespeeda byli jsme za to nakonec rádi, protože těmto Švýcarům jsme dlužili porážku z finále v Amsterdamu.

Hru začínáme obranou, a jelikož jsme dosti namotivovaní , je pro nás trochu ubíjející, když dostáváme rychlý bod z dlouhé přes tři čtvrtě hřiště. To samé se opakuje ještě několikrát a obranná lajna se na hřišti nikdy moc neohřeje. Ale i náš útok funguje spolehlivě, i když mu skórování trvá o dost déle. V obraně zkoušíme zastavit dlouhé přihrávky zónou, časem se ale usazujeme na bránění straight-up s přechodem na jednu stranu v polovině hřiště. Házeči tak nemají ani jednu stranu jistou pro pohodlný dlouhý hod a buď si jej rozmyslí, nebo udělají chybu. Chyby jsme se časem dočkali a ihned jsme ji potrestali dlouhou přihrávkou proti větru. Tím jsme Švýcarům sebrali návětrnou stranu a brzy jsme vynutili druhý break – poločas jsme tedy vyhráli 8:6 a druhou půli jsme začínali útokem.

 

Zvýšit na tříbodové vedení se nám ovšem nepodařilo a Freespeed místo toho dorovnali na 8:8. Od té doby se odehraje minimum turnoverů, útoky dávají své body a my si stále udržujeme výhodu jednobodového náskoku. Čas skončí za stavu 15:14 a hraje se buď do rozdílu dvou bodů, nebo do 17. Opět stačí dát dva útoky a vyhrát a opět první z nich ztrácíme. Útočná lajna sice předvede jednu ze svých nejlepších obran a opět drží soupeře těsně před zónou, ti si však nakonec trpělivým dobýváním poradí a skórují důležitý bod na 15:16. Náš útok tentokrát nezklame a srovnává skóre. Stav je 16:16 a Freespeed začínají útokem proti mírnému větru. Obranná lajna Silence je posílena o Jerryho, Ondru a ještě někoho. Freespeed nejsou pod výrazným tlakem a dostávají se za polovinu hřiště, tam se však rozhodnou hodit dlouhou přes zavřenou stranu a házeč to úplně nezvládne, hod přeletí šířku hřiště a končí v autu. My větříme šanci a disk postupně dostaneme až před zónu k lajně, kde jej Jerry chvíli podrží, neukvapí se na pár nejistých náběhů ze zóny a nakonec hází krátký forhend na Ondru, který mu naběhne z dumpové pozice. Konečně můžeme slavit první vítězství na turnaji!

„Konečně jsme to urvali až do konce, že jsme se na konci neposrali.“ hodnotí průběh zápasu Jerry, autor poslední přihrávky. „Byl to nejvyrovnanější zápas, co se týká výkonu útočné a obranné lajny. Obrana dokázala vytvořit tlak a skórovala opatrněji.“ zamýšlí se nad hrou hlouběji a dodává: „Konečně jsme taktizovali a v klíčových momentech hejbali se sestavou.“ A co se Jerrymu honilo hlavou po posledním turnoveru? „Po turnoveru to stálo za to hrát až do konce. Neuměl jsem si vzpomenout, jak se řekne … adrenalin. Pak jsem si říkal, že se do toho nebudu srát – až nakonec.“ A co s diskem před zónou? „Říkal jsem si: ‚Kde sou kurva spoluhráči?‘ Pak si ale řekl Ondra a už sem se nebál.“

SHOW GAME 2
Páteční Show game byla ve znamení divize Mixed a byla pro nás zajímavá především proto, že proti jednomu z nejlepších britských mixových týmů Thundering Herds nastupovali naši slovenští přátelé Outsiterz. Ti zatím předvedli výrazný výkon s jedinou prohrou a bylo proto zajímavě sledovat, jak si proradí s tabulkově silnějším soupeřem. Společně s Hot Beaches jsme vytvořili celkem solidní kotel a hnali jsme Slováky kupředu. Ti sice skórovali s většími obtížemi, než soupeři, ale časem se jim povedlo zpomalit útok britů svou dobře nadrilovanou zónovou obranou. Bohužel obranná lajna měla potíže se skórováním, kdy byla příliš závislá na schopnostech jednoho hráče (Branky). Přesto drželi se soupeřem krok, alespoň tedy většinu prvního poločasu. Pak musel autor článku odejít, nicméně konečný výsledek zápasu byl čestných 11:15 pro Thundering Herds. Ti v konečném pořadí skončili až na 7. místě, Outsiterz obsadili desátou příčku z dvaceti týmů v kategorii.

V sobotu začínali Silence již od 9:00 a čekali nás celkem tři zápasy. První byl proti finským mistrům Karhukopla. Také s nimi jsme měli nevyřízené účty z Amsterdamu, druhá pomsta v řadě se však vydařit neměla. Z hlediska Silence se jednalo o druhý celkově nevydařený zápas. Útok skóroval několik pěkných bodů a dokázal si i zkušeně poradit s finskou zónovou obranou. Zároveň však vyprodukoval velké množství nevynucených chyb, jako dropy v zóně, nevydařené pokusy o dlouhou hru nebo záhozy snadných přihrávek. Méně jistí házeči občas vykazovali příliš vysokou toleranci vůči faulům markera a nechali se tak natlačit do zbytečných chyb. Velké mínus v této hře patří obranné lajně, která nebyla schopna nalézt recept na jednoduché breakové hody do středu hřiště. Za celou hru jsme v obraně sebrali disk třikrát a ani jednou jsme neskórovali. Konečné skóre 9:15 vypovídá celkem dobře o naší sobotní ranní formě.

  
Prohrou s Karhukoplou jsme se definitivně rozloučili s nadějí na účast ve čtvrtfinále. Nejvyšším možným umístěním tak pro nás bylo deváté místo. Pomyslné čtvrtfinále v druhé osmičce jsme hráli s německými Feldrenner a jednalo se tedy o třetí odvetný zápas v řadě – tentokrát za semifinále kvalifikačního turnaje regionu Central-east.

 

Náš útok brzy v zápase ztrácí a vzhledem k tomu, že jsme začínali obranou, ujímají se Feldrenner dvoubodového vedení. Za stavu 6:7 ale obrana Silence konečně potvrdí jednu ze svých šancí a srovnává na 7:7; Feldrenner vyhrává poločas 7:8. Ani v druhé půli ovšem není náš útok stoprocentní a odevzdáváme na 8:10. Začínáme stahovat trochu sestavu a do obranné lajny nastupují hvězdy útoku, aby se zvýšila pravděpodobnost potvrzení breaků. Nepodaří se to hned; v hlavě zůstává obraz Tomáška, který pronáší při timeoutu řeč o trpělivosti před zónou, aby v následujícím bodě vyslal diagonální over do obránce. Nezapomenuta zůstane i další šance na break, kdy Frenkie vysílá Máru na dlouhou, ten má pohodlný náskok, disk mu přistane takřka do náruče a když všichni začnou jásat, předvede ukázkovou palačinku, „protože si předtim oprášil ruce v prachu, aby mu neklouzaly.“ Nicméně nakonec obracíme skóre a s koncem času se ujímáme vedení 11:10. Hraje se do 13 a stačí dva útoky na vítězství. Hned první z nich ovšem tradičné ztrácíme a posléze jen dorovnáváme na 12:12. Do posledního bodu jdeme s obranou. Feldrenner se posouvá přes polovinu hřiště a bere si timeout, po něm mu stačí dvě přihrávky, aby odvážným podhozeným forhendem dopravil disk do zóny na vítězný bod.

 

Po zápase k nám přichází kapitán Feldrennerů, aby se podělil o svůj dojem, že právě odehrál nejspiritovější zápas od té doby, co hraje v kategorii open. Děkujeme, máme pak mezi sebou ke spiritu jeho týmu menší výhrady, ale celkový dojem je vlastně docela dobrý.

Třetí zápas dne, tentokrát o možnost hrát o 13. místo, byl proti italským Cota Rica. Kdysi slavný tým, který pravidelně vyhrával vlastní plážový turnaj v Rimini, výrazně omladil sestavu a oproti předpokladu se v přímém souboji dostal před krajany CUS Bologna. Bylo jich asi 11, před zápasem se vůbec nerozcvičovali a my jsme je zle podcenili. Zklamáni z těsné prohry s Němci jsme podlehli pocitu, že si dneska už jenom musíme vyhrát ten poslední zápas, aby nebyla ostuda a že se to vlastně tak nějak vyhraje samo. Ale mladíci se nebáli od začátku riskovat. Forhendové dlouhé si házeli přesně do ruky nebo do soubojů, které vyhrávali. Oproti tomu náš útok udělal chybu hned na začátku a vyslal Italy do dvoubodového vedení. Obrana Silence zkusila nesměle zónu a pak začala tlačit soupeře osobně do bekhendu, za celý první poločas však byla schopná vynutit jediný turnover, který navíc okamžitě odevzdala po handblocku na scoober z rozehrávky. První poločas jsme tedy prohráli 6:8. Pak se naštěstí začala projevovat únava soupeře a Cota Rica začala vytvářet první chyby. Srovnali jsme na 9:9 s tím, že Italové stále měli výhodu jednoho útoku. Opět stahujeme sestavu a do obranné lajny nastupují borci z útoku. Jerry tak dostane šanci vyniknout a za stavu 15:15 se obrannou rybou postará o naše první vedení. Vedeme 16:15 a hraje se do sedmnácti. V následném útoku jeden z hlavních rozehrávačů soupeře pouští nevynuceně disk v půlce hřiště a my vítězíme 17:15. Místo radosti se dostavuje úleva, že jsme se nenechali porazit slabším soupeřem. Byl ale opravdu slabší, když se v 11 lidech dokázal probojovat ze spodní skupiny nahoru a většinu zápasu nás přehrávat?

Pro prvních osm týmů byla sobota dnem vyřazovacích bojů a ukázalo se, že prvních pět týmů má pozici jasnou. Jediným vyrovnaným čtvrtfinále bylo severské derby VIF proti Karhukople, ve kterém Finové (Karhukopla) porazili Švédy (VIF) o jediný bod 14:13. Chevron, Skogs i Clapham si se svými soupeři poradili bez problémů rozdílem sedmi až osmi bodů.

 

První semifinále sehráli Clapham ultimate opět proti Skogshyddans. Švédové, jejichž soupiska se blyštila několika zvučnými jmény kanadského ultimate, ale nakonec hráli snad jen s jedním zámořským hostem, si tentokrát nenechali zápas utéct zbytečnými chybami. Brzy si vytvořili dostatečné vedení, které udrželi až do samého konce, kdy dovolili londýnskému týmu jeden break, ale bez problémů vyhráli 15:13. Ambiciózní Clapham se tak podruhé v řadě nedostal do finále EUCF, zatímco Skogshyddans v historii soutěže nechyběli ani v jednom.

Druhé semifinále se hrálo jako Show game a nastoupili v něm Chevron proti Karhukople. Tentokrát se žádné překvapení nekonalo. Britové nastoupili v asi dvojnásobném počtu hráčů a soupeře doslova převálcovali. My jsme jen zírali, jak „snadné“ je sebrat Karhukople jejich bezchybný útok: stačí jen jezdit a jezdit, nenechat jim ani půlmetr na žádnou stranu a když už to na vašeho hráče hodí, tak mu to sebrat pořádnou rybou. Také jsme skromně usoudili, že toto nebyl ten Chevron, který nastoupil proti nám ve druhém zápase a že kdyby tehdy dřeli na sto procent od začátku, 11 bodů bychom jim nasázeli jen stěží. Konečný výsledek druhého semifinále byl 15:8 a Chevron se tak poprvé dostává do finále EUCF.

Nedělní den byl ve znamení malých i velkých finále. Své malé finále sehrály holky z Hot Beaches o bronzovou medaili, o čemž vám jistě podrobně poreferují. My jsme se snažili alespoň v prvním poločase o podporu našimi vesměs solidně ochraptěnými hlasy, pak jsme se již museli přesunout na své hřiště. Tam jsme se chystali na naše nepoměrně menší finále o 13. místo.

 
Posledním soupeřem Silence byli švédští KFUM Örebro, o nichž se v týmu akorát tradovalo, že v roce 1994 byli mistři Evropy. Víc jsme o nich nevěděli, není však bez zajímavosti, že se jim dvakrát ve dvou dnech podařilo porazit Woodies a s Flying Angels se drželi do stavu 12:15. Vypadali mladě a unaveně. Nechtěli jsme si však poslední zápas zkazit dalším trestuhodným podceněním soupeře a tak jsme nastoupili v plné síle. Snažili se hrát na dlouhou, ale dlouho jim nevycházela. Naše obranná lajna potřebovala několik pokusů, aby zvládla potrestat soupeřovy chyby, ale nakonec se nám to podařilo a po poločase 8:5 už soupeř vypadal vysloveně rezignovaně. My jsme byli rádi, že jsme mohli turnaj zakončit se ctí, tak jsme nepovolili a za podpory již bronzových holek jsme zakončili na 15:9.

Žádné velké oslavy z toho třináctého místa nebyly. Fantazie se rozplynuly hned první den a nakonec jsme byli rádi, že jsme se udrželi v horní šestnáctce. Do bojů o deváté místo nám sice chyběl jediný bod proti Feldrenner, ale stejně tak snadno jsme mohli sestoupit. Feldrenner kromě toho na své další soupeře již nestačil a po ostudné prohře s Fire of London skončil těsně před námi na 12. místě.

 

V průběhu ženského finále sledujeme na vedlejším hřišti bitvu o 7. místo mezi Ragnarokem a Fusion. Naši dánští přátelé a rivalové prohrávají celý zápas o dva až tři body, ale v samotném závěru si vynutí obrat a vítězí 17:15. Clapham porazil v zápase o bronz Karhukoplu 15:12 a tvářil se dosti znuděně – jak to není finále, je to nezajímavé.

V posledních čtyřech letech se na Skogshyddans ve finále EUCF vystřídali tři britské týmy. Nad Claphamem nejdříve zvítězili a pak mu podlehli. Další rok si poradili s Fire of London a nyní je čekali chlapci z Manchesteru. Jen tak na okraj, Chevron Action Flash je jedním z nejstarších britských klubů, který posledních 9 let patří mezi nejlepších pět týmů tamní soutěže. Slovo Chevron samo o sobě znamená znamení ve tvaru „V“, které ukazuje nahoru nebo dolů a používá se často v heraldice a architektuře. Celý název týmu Chevron Action Flash je inspirován písní neznámé indie kapely Comet Gain. Do finále nastoupil Chevron ve více než dvaceti hráčích, kteří byli víceméně rozdělení do obraných a útočných formací.

Skogshyddans pocházejí ze švédského Göteburgu a jako tým fungují již od roku 1975, kdy hráli zároveň fotbal i ultimate. V poslední době se již soustředí jen na ultimate a stabilně dosahují vynikajících úspěchů, především v Evropě. Skogshyddan znamená „Lesní chata.“ Zda to ovšem má něco společného s názvem týmu, těžko říct. Do finále EUCF nastoupili Skogs v poměrně málo hráčích a někteří z nich za celý zápas nestřídali.

Hned z kraje zápasu získávají Chevron dva breaky. Po nedorozumění Švédů a dlouhé na nikoho dokonce hrozí třetí break, ale Skogs okamžitě odpoachují rozehrávku Chevronu a skórují na 5:4. Všechny dosavadní body Chevronu jsou na hranici lidských možností – buď se nečekaně prosadí přes vysoké švédské hráče ve vzdušném souboji, nebo chytají bod v rybičce. První nepodařený bod nastane za stavu 6:5. Skogs si na svůj první break berou timeout, ale po něm podskočí dlouhou v zóně a Chevy přecejen boduje.

 

Po poločase 8:6 začínají Skogs útokem a dávají na 8:7. Nastává dlouhý bod, v němž se Chevy třikrát pokouší skórovat dlouhým forhendem do téhož místa v zóně. Nejdříve je hod přetažený a nabíhající hráč disk v dlouhé rybě neudrží. Skogs ovšem svůj útok také zkazí, tak to Chevy zkouší znovu, tentokrát útočník disk pohodlně chytí, ale je hlášen pick. Ten sice neovlivnil hru, ale obránce kvůli němu údajně přestal běžet (nicméně byl už hodně za útočníkem) a tak se disk vrací. Napotřetí už to házeč nezvládne, disk je výrazně přetažený a Skogs si berou svůj první break na 8:8.

 

Vzápětí Skogs hodí příliš krátkou dlouhou a Chevy oplácí dalším breakem, který útočník chytá na hranici s autem. Proběhne nezbytná diskuse, kdy všichni diváci volají „in! in!“, ale Švéd Nicolas Tehler ještě chvíli dělá drahoty, aby nakonec blahosklonně bod uznal – 10:8.

Za stavu 11:9 se Chevronu podaří zavřít Skogs u zadní lajny a těm trvá poměrně dlouho, než se z nepříjemné situace dostanou. Místo zbrklé dlouhé však volí postupný útok, který nezastaví ani dva přemotivované pokusy o obrané ryby. V následujícím útoku ovšem Chevron učiní nečekané rozhodnutí a pokusí se zakončit vysokým nevydařeným overem do souboje. Tři britští útočníci se neprosadí přes jednoho švédského obránce a disk končí na zemi. Skogs se uklidní timeoutem a proměňují druhý break na 11:11.

 

Chevron odpovídá obranou ve vzdušném souboji v zóně, kdy se už poněkolikáté v této hře prosadí přes vyšší a často i zkušenější hráče Skogs, a opět potvrdí dvoubodové vedení na 13:11. Dlouho jim však nevydrží, protože Skogs dají po svém vydařeném útoku hanblock u lajny a potvrzují break dlouhou rychlou přihrávkou, na kterou ani jeden ze dvou obránců nestačí.

 

Čas končí za stavu 14:14 a hraje se do 16. Chevron mají stále výhodu útoku a potvrzují na 15:14 dlouhým bekhendovým banánem přes obránce. V následujícím bodě mají Skogs potíže s těsnou obranou a musí dlouhou swingovat ze strany na stranu. Po jednom hodu skočí dva obránci neúspěšnou rybu a uvolní tak snadnou přihrávku po lajně. Švéd chce tuto šanci rychle využít, ale jak odhazuje a zároveň vybíhá, forhend se mu smekne a letí do země. Chevron okamžitě sbírá a hází nepříliš vydařenou dlouhou, která docela visí ve vzduchu. Dva Švédi se hladově vrhají do obrany, ale společně s útočníkem disk podskočí a ten se pak snese do náruče dalšího útočníka, který přibíhá zezadu. Chevron : Skogshyddans 16:14 a obrovská radost na straně Britů, kterým se za 11 let existence nepodařilo vyhrát britské nationals, ale spravili si chuť rovnou vítězstvím mistrovství Evropy na domácí půdě.

Štěpán Materna (PD/Silence)