Neděle (19.6.2016), den první WUGC 2016, Londýn
Během krásného nedělního dopoledne se začíná ve sportovním areálu UCL Sport Grounds, které se nachází na severním předměstí Londýna, scházet dohromady čtyřiadvacet hráčů a hráček pocházejících z malé země, kterou by čtenář našel v samém srdci Evropy. Po strastiplné cestě jsou unavení, ale oči jim svítí radostí, protože WUGC 2016, dlouho očekávané mistrovství světa v ultimate frisbee, právě začíná. Skupinka je vskutku různorodá, našli bychom v ní například patnáctiletou holčičku [1], která jen o pár okamžiků později nese českou vlajku v rámci zahajovací ceremonie, či ostříleného matadora [2], podle něhož je útočná lajna daného týmu z pochopitelných důvodů okamžitě překřtěna na Silver line. Jsme to my, česká národní reprezentace v kategorii mixed.
Během téhož nedělního dne nás čeká první skupinový zápas proti papírově slabšímu soupeři z Jižní Koreje. Na hřišti číslo dvacet pět, které se nachází hned vedle parkoviště, přicházíme s velkým časovým předstihem, abychom Jihokorejce nepodcenili. Házíme, běháme, snažíme se vzpomenout si na vše, co jsme se během dlouhé přípravy naučili. Pár minut před začátkem zápasu promlouvá náš kapitán, který spíše než aby motivoval, snaží se uklidnit svůj nervózní tým. Zápas začíná. Hrajeme poctivě, běháme a překvapeně zjišťujeme, že jsme rychlejší než asiaté. Ale bohužel také kazíme, především chytání nám nejde. Naštěstí se ale soupeř chová velmi kolegiálně a kazí také. Díky tomu se ujímáme důležitého vedení, stavem 8:4 si bereme poločas a nakonec vítězíme vysoko 15:7 [3]. Po zápase ve spritovém kolečku soupeř oceňuje všechny naše dropy, kterých bylo požehnaně, nicméně ponožky si do stanu může odnést pouze jeden z nás. Toto privilegium získává náš maďarský spoluhráč, David Kerekeš [4], jenž si během právě odehraného zápasu připsal na účet autorství další legendární palačinky v zóně. Letos se Kerekešovi daří.
Na vedlejším hřišti prohrává náš open zápas s Belgií, ženám se nedaří proti Británii. Následuje skupinové focení a přesun do kempu, který sdílíme společně s Izraelem a Indií. Stavíme stany a prakticky okamžitě jdeme spát, to mistrovství nás zmáhá.
Pondělí (20.6.2016), den druhý WUGC 2016, Londýn
Typické britské počasí na sebe nenechalo dlouho čekat, budíme se do deštivého rána a doufáme, že lehce favorizovaným francouzům se v průtrži mračen nebude chtít běhat o nic víc než nám. Naše tiché prosby se vyplňují, francouzský mix se ještě hodinu před zápasem zbaběle schovává pod střechou, zatímco my odhodlaně drillujeme na hřišti číslo dva. Kameramani, kteří mají náš promočený zápas natáčet a následně streamovat na internetu, nešťastně běhají kolem hřiště a snaží se najít suché místo pro své monstrózní přístroje. Zhruba půl hodinu před začátkem zápasu se hráči ve francouzské bílé odváží za námi do deště. Kameramani jsou s čím dál tím nešťastnější – vypadává elektrika, kamery moknou, streamování nebude. To je velká škoda, neboť naše babičky a všichni další potenciální diváci přicházejí o naprosto famózní forehandy [5], které doprovázejí průběh celého zápasu.
Zpočátku se ujímáme vedení 2:0, o které díky již zmíněným forehandům opět přicházíme, poločas si bere Francie stavem 6:8. V druhé půli se štěstí přiklání na naši stranu, dotahujeme a dokonce opět vedeme. Na hřišti to čvachtá a klouže, hráči si sundávají dresy a ždímají je, neb tahat s sebou při každém náběhu tolik kilogramů vody začíná být poněkud nepraktické. Za stavu 14:13 útočí Francie, úspěšně. Čeká nás první universe point turnaje. Krásná dlouhá je příliš dlouhá, zhruba o dvacet centimetrů přelétá úplně volného Kerekeše v zóně soupeře, ten se ještě obětavou rybičkou snaží vybojovat pro svůj tým šanci na první místo ve skupině. Ale někdy obětavost nestačí. Francie bez turnoveru donáší a vítězí poměrem 14:15. Počasí se nám vysmívá, pár minut po skončení zápasu začíná svítit sluníčko.
Do odpoledního zápasu vstupujeme poměrně sebevědomě, ale nesoustředěně. Házíme odvážné hody, které ne vždy vycházejí. Z hřiště se stává oraniště, většina z nás připomíná prasátka. Náš soupeř z Mexika je na tom ale podobně, kupí chyby a nechává nás vyhrát 15:6. Sebekriticky musíme poznamenat, že na krásu jsme rozhodně nehráli, to si pravděpodobně schováváme do power poolu, do kterého nás výhra nad Mexikem posunula.
Po skončení našeho zápasu se svorně přesouváme k hřišti, na kterém se odehrává přímý souboj o druhé místo ve skupině H mezi naším openem a Novozélandským národním týmem. Čeští kluci vyhrávají 14:12, náš příchod je ale pravděpodobně znervózňuje a dovolují zemi Pána Prstenů ještě stáhnout na 14:14. Následuje universe point, my z mixu si na side lajně koušeme nehty a doufáme, že open bude mít větší štěstí než my dopoledne proti Francii. Má. A možná to nebylo štěstí, možná to byla docela poctivě vydřená výhra. Gratulujeme.
Úterý (21.6.2016), den třetí WUGC 2016, Londýn
Počasí jako by si nás chtělo dnes udobřit, sluneční paprsky nás doprovázejí od stanů až na hřiště číslo jedna, kde se postavíme tváří v tvář úřadujícím mistrům světa. Kanada suverénně vyhrála svoji skupinu a teď si brousí zuby na nás. Kameramani krouží kolem hřiště, tentokrát nic nemokne a vypadá to, že online streaming bude fungovat. Usmíváme se, ale je nám trochu ouzko, neb je dost dobře možné, že nás Kanada roznese na kopytech. Pár fanynek v našich barvách si přivstalo, aby jim zápas začínající v 9:30 neunikl, a sedí na tribuně.
Naši soupeři jsou rychlí, přesní a prakticky nechybují, zato my se trápíme, jelikož hned v úvodu ztrácíme disk mnohem častěji než by nám bylo milé. Přestože jsme utkání zahájili útokem, po pár minutách se na velkých cedulích, které mají informovat diváky o stavu zápasu, objevují pro nás poněkud nepříjemná čísla (1:4). Následuje stav 2:5. Vzápětí naše Silver line [6] přidá bod na 3:5. Do hry tak vstupuje odpočatá obrana, ve které doslova a do písmene září Kláca [7]. Po nevydařené kanadské dlouhé, následuje naše téměř nevydařená dlouhá, Kláca ale vytahuje z rukávu famózní zákrok a disk pár centimetrů nad zemí chytá. Dobýt zónu na první pokus nedokážeme, čímž pádem dáváme soupeři šanci opět zvýšit bodový náskok, ale Kláca je nezastavitelný, ubrání takřka jistý kanadský bod a okamžitě rozehrává do protiútoku. Následuje něžná velkomoravská spolupráce [8], stahujeme na 4:5. 
O bod později přidáváme druhý break v řadě, díky trpělivé hře před zónou soupeře se ve vzduchu vznáší náš neuvěřitelný comeback, který ještě před pár minutami nikdo nečekal. Je srovnáno na 5:5. V průběhu sedmadvacáté minuty zápasu proměňujeme další obranu v bod a poprvé vedeme, stav zápasu je 6:5. Kanadský národní tým začíná být nervózní, chybuje v útoku a velkoryse nám poskytuje příležitost ještě navýšit naše vedení, nabídku soupeře s radostí přijímáme a proměňujeme tak pátý bod v řadě.
Poločas si bereme stavem 8:6, javorové listy v tmavě červených dresech se ale nevzdávají a bojují v druhé půli, jak jen můžou. Až do stavu 10:10 držíme vedení v rukou my, poté se kanadská červená a česká bílá s takřka železnou pravidelností ve skórování střídá. Za stavu 13:13 podruhé selhává technika a několik stovek českých diváků netrpělivě sledujících vývoj utkání přichází o aktuální informace.
Na londýnském UCL sportovišti ale překvapivě těsný zápas pokračuje dál, Český národní tým v kategorii mixed se ujímá důležitého vedení 14:13, o které vzápětí přichází. Za stavu 14:14 nás čeká druhý universe point turnaje. Fréza [9], muž s železnými nervy, je zatlačen vysokým stall countem k hození dlouhé, kterou ze vzduchu suverénně sbírá Dejv [4], rychlá dohrávka s Kulikuli [10], bod, euforie, porážíme mistry světa. Kanada hlásí stall out [11], nestranní „advisors“ tuto hlášku zpochybňují, ani tak se ale kanadský obránce nenechá zviklat, na svém rozhodnutí trvá, a nám nezbývá nic jiného než vrátit disk k Frézovi [9]. Druhá dlouhá na sebe nenechá dlouho čekat, tentokrát ale směřuje do chumlu čtyř hráčů a nám se zastavuje srdce. Z ničeho nic se v chumlu objevuje Lucka [12], zhruba o kilometr přeskakuje svoji obránkyni, a získává pro nás disk jen pár metrů od základní lajny. Dump, swing, nějaké handlerské přihrávky, Bobeš [2] brejkuje na úplně volnou Lucku [12], která stojí v zóně, bod, euforie, podruhé porážíme mistry světa a tentokrát nám to už nikdo nesebere.
Výhra nad Kanadou z nás dělá doma celebrity a ve světě kuriozitu; přicházejí gratulace, facebook se plní statusy začínající slovy „velký den pro české ultimate“ a na hřišti nás zastavují hráči z celého světa a ptají se prakticky na to samé: „Vy jste ten český mix, který porazil Kanadu?“. Nás ale v tuhle chvíli nejvíc zajímá nadcházející zápas proti Filipínám, které dopoledne poměrem 15:8 porazily Nový Zéland, z čehož vyplívá, že se rozhodně nebude jednat o lehký zápas.
Kdybychom ale dokázali potvrdit svůj výkon proti Kanadě i v zápase s Filipínami, mohli bychom postupovat z prvního místa ve skupině J rovnou do čtvrtfinále. Tyto úvahy zní jako rajská hudba pro naše uši, překonáváme únavu, snažíme se zapomenout na všechny bolístky, které jsme v posledních čtyřech zápasech nasbírali a v 15:30 jsme odhodlaní na hřišti číslo devatenáct podat heroický výkon.
Na Filipíncích, jejichž průměrná výška odpovídá výšce našeho nejmenšího hráče Františka Fencla [13], je vidět, že jsou odpočatější, soustředěnější a rychlejší. Hned úvodu dostáváme sami sebe pod tlak, jelikož po třech nepovedených dlouhých je stav utkání 1:3. Poločas pro sebe suverénně urve ostrovní stát z jihovýchodní Asie poměrem 4:8, na což reagujeme stahováním sestavy a hromadnou konzumací hroznového cukru. V druhé půli tlačíme Filipínce více než na začátku, za stavu 10:12 dobýváme zónu a zuby nehty se držíme naděje na padnutí kontaktního bodu. Filipínský národní tým jako by ale vůbec necítil únavu, v závěru utkání hraje stejně soustředěně a přesně jako na začátku a zaslouženě vyhrává 11:15. Open dnes nasbíral dvě prohry, ženy také.
Středa (22.6.2016), den čtvrtý WUGC 2016, Londýn
Díky bohu za zápas od 11:30, můžeme si trošku přispat. Do deštivého rána se nevstává vůbec dobře, proto nám nezbývá než doufat, že jsou na tom Zélanďané podobně. Fyzicky se začínáme rozpadat – Járu [14] a Klér [8] bolí rameno, Lucku [12] škrábe v krku a na všech je vidět, že v pondělí se jim běhalo výrazně lépe. Nedá se ale svítit, musíme zatnout zuby, protože začíná jít opravdu o hodně – v případě prohry se Zélandem by nás ani vítězství nad Kanadou nezachránilo od posledního místa ve skupině. A my přeci chceme do TOP 10. V prvním poločase se soustředíme na donášení vlastních útoků, což se nám kromě jedné výjimky daří. Obrana skvěle brání, nutí soupeře k chybám, ale proměnit dokáže pouze dvakrát. Díky této bilanci jsme po prvním poločase nahoře, držíme si vedení 8:6. V druhé půli se daří i obraně přidat pár bodů, vítězíme 15:10. Nejvýraznější hráčkou zápasu je Kika [8], za svůj výkon získává od Zélanďanů titul MVP, za kluky bere prestižní ocenění Frankie [13].
Zápasy power poolu jsou dohrány, radost ale tak úplně nemáme – z trojice Kanada, Filipíny, ČR, která má po dvou výhrách a jedné prohře (Kanada ve vzájemném zápase porazila Filipíny 15:11), jsme na tom bodově nejhůř. Jsme tedy těsně třetí, do odpoledního „crossoveru“ nastupujeme proti Japonsku. Ale aspoň už neprší.
Země vycházejícího slunce s námi provedla krátký proces. Stav 2:2 by se dal považovat za náš první pokus o vzdorování, druhý pokus o vzdorování přišel zhruba v šedesáté třetí minuté zápasu, kdy se nám podařilo brejknout z obrany a proměnit dva body po sobě. Na víc naše urputné snažení nestačilo. Bohužel také v průběhu „crossoveru“ přicházíme o Dejva [4], kterému jeden snaživý Japonec zlomil kotník. Prohra 7:15 nás posílá do bojů o 9.-16. místo.
Čtvrtek (23.6.2016), den pátý WUGC 2016, Londýn
V tuto chvíli nemůžeme nevzpomenout na slavnou scénu z filmu Na samotě u lesa. Přes noc spadlo v Londýně více srážek, než spadne v průměrném tropickém deštném pralese za celý rok, ve zprávách se hovoří o lokálních záplavách a vzhledem k tomu, že organizátoři nepočítali s variantou podmáčených hřišť, se většina zápasů dnešního dne ruší. Hrát se budou pouze čtvrtfinále, do kterých jsme se neprobojovali. Čas trávíme v kempu, v malé společenské místnosti a prakticky celý den si na něco stěžujeme. Pravdou ale je, že volný den na vyléčení bolístek a dospávání nám všem přijde k duhu.
