Vojta Prušák si zahrál na oblíbeném mezinárodním halovém turnaji Winterflug za Terrible Monkeys. V krátkém reportu se dozvíte, jaké zážitky mu toto hostování přineslo
Na tomto mamutím indoor turnaji měla ČR opět slušné zastoupení v podobě dvou ženských (Yellow Fever, Hot Beaches) a dvou open týmů (Yellow Fever, Terrible Monkeys). V porovnání s předchozím ročníkem se výsledky v ženské divizi výrazně zlepšily a v mužské divizi byl uhájen vysoký standard.
Letošní Winterflug byl výjimečně levný, protože snad organizátoři na něco zapomněli a už se jim nechtělo neférově navyšovat cenu již přihlášeným týmům. (Opomenutí organizátorů se projeví ve vyšší ceně dalšího ročníku Winterflugu pozn. red.) Tento fakt krásu turnaje jedině umocnil. Celý turnaj vyšel tedy stejně draho jako běžný český turnájek. S tím rozdílem, že se spalo v pokojích s postelemi (nebudu se hnípat v tom, kolik bylo postelí a kdo na nich spal ;-), se sprchou a záchodem. Čistota a vše na magnetické čipy byly samozřejmostí. Snídalo se v porcelánu a hrálo se ve třech halách zároveň.
Co se týče úrovně hry v kategorii open, turnaje se zúčastnily týmy středně zkušené i skutečně hvězdné. Týmy, které se nakonec umístiny do pátého místa měly skutečně dobrou kvalitu. Divák finálového zápasu v Open si pak užil opravdu kvalitní podívanou.
Tým Terrible Monkeys byl složen ze současného jádra (Jerry, Fréza, George, Jirka, Kuba), účastnily se ho ovšem i staré páky (Dejf, Carlos, Tomáš, Ludis) a v neposlední řadě byli přizváni externisté z Fujů (Vojta, Blesk). Tento vysoký počet hráčů (11) je tak akorát na turnaj tohoto formátu, navíc se hrálo non-stop systémem s hokejovým střídáním, čili tempo bylo velmi svižné.
Naši skupinu tvořily 3 německé týmy - Zamperl, Hallunken, Drest"n Deckl a my (TM). Křest ohněm jsem absolvovali proti, v 5ti lidech hrajícím, Zamperl , kdy jsme o bod vyhráli. Na Zamperl je obdivuhodné, jak dlouho dokáží držet disk, přihrávat si a nezkazit. Druhý zápas proti Drest"n Deckl byl asi nejjednodušším zápasem turnaje. Následoval další zápas ve skupině proti Hallunken, což jsou velice běhaví strejdové, avšak my jsme byli ještě běhavější, a nejen strejdové.
Do zápasů dalšího dne jsme vstupovali z prvního místa ve skupině a zahájili jsme zápasem proti Copenhagen Frisbee Club, týmu seversky hřmotných postav. Ale běda! Neuspěli jsem proti nim. Skočili jsme na ně jako saň a nandali jsme jim 5:0. Ale takové vedení nám vůbec nesvědčilo. Nebyli jsme takový stav zvyklí a nevěděli jsme, co si s tím počít. Začali jsme se sypat a oni si začali věřit. Tři sekerové breaky forehandem do rohu zóny, kde jsme vždycky byli tak o sekundu později než soupeři. Tím jim naskočilo 5:3 a byli ve hře. Pak si nás dali ještě několikrát kratšími nahrávkami přes střed a dotáhli rozdíl. Nakonec jsme podlehli o dva body. Skutečně škoda! Mohli jsme hrát semifinále a pak třeba finálko nebo o 3. místo proti přátelům z YF. Takto aspoň YF pomstili naší porážku a kolegům z Dánska dali na frak v boji o bronz.
Tímto jsme se dostali do kategorie 8.-5. místo. Nečekal nás tu nikdo jiný než staří známí z původní skupiny a to výše jmenovaní (Zamperl, Hallunken, Drest"n Deckl). Super! Tak když jsme je porazili jednou, tak je snad porazíme i podruhé… Drest"n Deckel jsme bez větších problémů opět porazili. Ovšem do boje o 5. místo se probojovali Zamperl, tentokrát již posíleni o dva hráče.
Poslední zápas byl velice příjemný, protože v první polovině bylo vše vyrovnané a mělo to jiskru napětí. A ve druhé polovině jsme měli neskutečně navrch, poněvadž soupeř fyzicky zcela odešel (nedivím se, když hrajou napřed v 5 a pak v 7). Tedy v druhé polovině jestli dali jeden bod, tak je to moc. Ulítli jsme jim o 6 bodů. Monkeys si tak vylepšili umístění z předchozího ročníku.
Půjde-li to tak dál, budou za tři roky Opice ve finále :-D.
