Švýcarský systém, proslulý žluto-modrý stan a celkem osmdesát týmů ve třech divizích, to jsou hlavní specifika letošního, v pořadí již jedenáctého, ročníku turnaje Windmill, který proběhl během uplynulého víkendu v Amsterdamu. Česká republika vyslala do každé z kategorií po jednom týmu. Open si zahráli pražští FUJové, v kategoriích mixed a women zažily ostrou prověrku svých schopností české národní týmy, jež se za pár dní chystají na mistrovství světa do Londýna. Konec formálního úvodu, party začíná.
Obrovský sportovní areál, ve kterém se největší evropský turnaj každoročně koná, spatřila posádka našeho auta kolem půl druhé hodiny ranní. Přeci jen devět set kilometrů je docela dálka, která se neujede sama a hned. Navzdory všem instinktům jsme si odpustili návštěvu party stanu a šmejdící prohlídku, kterou každý windmillovský nováček (pozn. plzeňské trio Kačí, Baru, Ivča mělo na Windmillu premiéru) prostě podniknout musí, a prakticky hned mazali spát, abychom byli maximálně připravení na první hrací den.
Veškeré wow jsme si tedy společně s děvčaty nechaly až na ráno, a že to bylo opravdu velké wow. Vařená vajíčka na snídani, piano pod širým nebem a výsledky na obrazovkách, které kromě toho, kde se hrají příští zápasy, ukazují i průběžné pořadí týmů. Windmill má od svého začátku až do úplného konce atmosféru, která se jen těžko dá popsat.
Do turnaje jsme (mix) vstoupili zápasem proti poměrně mladému německému týmu
Mainzelrenner, který jsme i přes lehkou počáteční nervozitu a pár zbrklých rozhodnutí dokázali pod lehce podmračenou amsterdamskou oblohou porazit dvanáctibodovým rozdílem (15:3). Tento výsledek a speciální
švýcarský systém zohledňující nejen výhry a prohry daného týmu, ale i bodové rozdíly, nám jako soupeře pro následující kolo stanovil tým
Brown Chicken Brown Cow, který přiletěl na Windmill až zpoza velké louže. Skupinka Američanů v hnědých dresech doplatila především na ne úplně vysoký počet hráčů v sestavě a my jsme si díky soustředěné hře došli na umělém povrchu „central kurtu“ pro výhru 15:10.
Poslední páteční zápas se nesl v přátelském duchu, neboť na odlehlém hřišti číslo sedm na nás čekal Polský národní tým, s kterým se velmi dobře známe. Letos jsme si s nimi měli možnost zahrát již na Confederations Cupu ve Franfurtu. Hned od začátku si držela česká modrá mírný náskok díky své perfektní obraně. Poločas jsme si vzali za stavu 8:7. V druhé půli jsme ještě trochu nepříjemného tlaku přidali, a konečných 15:10 plně odpovídá vydřenému zápasu proti těžkému soupeři. V pátek večer jsme tak stanuli na úplném vrcholku čtyřicetipoložkového žebříčku a švýcarský systém nám na sobotu nachystal GBX (Great Britain Mixed National Team), který nám v celkovém pořadí týmů těsně šlapal na paty.
Sobotní ranní opar nám vyhovoval a vstup do zápasu proti Britům se nám povedl. První útok jsme proměnili, následovala úspěšná obrana a stav 2:0 v náš prospěch sliboval zářnou budoucnost. Britský národní tým se ale nenechal zastrašit a postupně si bral všechny body zase zpět. Čekala nás tak první turnajová prohra, 10:14.
Páté a zároveň poslední kolo swiss draw nám určilo za soupeře tým Sock Puppet Regime Change v jádře tvořený slavnými Seattle Sockeye, které doplňovalo pár ruských hráčů. Náš druhý zápas na „central kurtu“ byl plný jak obětavých, tak i highlightových zákroků na obou stranách a bez skromnosti můžeme říci, že se jednalo opravdu o krásné ultimate, na které se přišel podívat nejeden fanoušek. A pro nás nebylo jen krásné, ale i šťastné, neb jsme v universe pointu dokázali proměnit útok a získali tak ceněnou výhru 14:13.
Česko-slovenské čtvrtfinále se od začátku neslo v naší režii. Slováci chybovali v útoku a my jsme si v tropickém počasí sobotního odpoledne došli pro jasné vítězství (15:5), které nás poslalo do top 4. Na druhém hřišti se odehrál také poměrně jasný zápas, Sock Puppet Regime Change vrátili německému národnímu týmu dřívější prohru a tak bylo rozhodnuto, streamované semifinále jsme si měli zahrát s ponožkovým týmem.
Na náš poslední sobotní zápas, zápas rozhodující o tom, jestli si zahrajeme v neděli o zlato nebo o bronz, se přišlo podívat poměrně velké množství diváků. Hra byla velmi intenzivní a těsná, větší než jednobodový náskok si během úvodních šedesáti minut zápasu ani jeden z týmů nedokázal vybudovat. První poločas jsme onu jednobodovou ztrátu museli dohánět my (poločas si brali Socks poměrem 7:8). V druhé půli jsme se za stavu 11:10 poprvé ujali vedení. Následovala naše úspěšná obrana a po time-outu a krátké handlerské rozehrávce letěla dlouhá, na kterou si bohužel společně s Honzou Vavrušou počkal i nejvyšší americký hráč. Socks srovnali na 11:11 a postavili zónu s perfektním čtyřkovým zámkem, proti kterému jsme se nedokázali dostatečně prosadit. Čtyři smutné body na závěr, a konečný stav 11:15 poslal do finále proti Velké Británii tým našeho soupeře. Záznam zápasu je k dispozici na
kanálu magazínu SKYD.
Podobný osud jako nás čekal v semifinále i Poláky, kteří podlehli favorizované Británii 7:15. O tom, kdo bude bojovat o bronz z prestižního Windmillu, bylo tedy rozhodnuto. Zápas o třetí místo odstartoval v neděli v 10:30 a na obou stranách se především v útoku projevila únava, na kterou měli všichni hráči po sedmi těžkých utkáních více než nárok. S únavou šla ale v ruku v ruce také mírná nepřesnost, která nás v průběhu posledního zápasu trápila. Naše obranná lajna, poměrně úspěšná v obraně, nedokázala (až na jednu světlou výjimku) proměňovat důležité body a vracela disk zpět do rukou Polsku, díky čemuž se dostával náš útok pod tlak a „musel donášet“. Přesto jsme si ale po většinu zápasu drželi mírný náskok – až do stavu 12:11. Následoval úspěšný útok našich soupeřů, srovnáno na 12:12. Naše dlouhá na úplně volnou nabíhající Lucku se stočila mimo hřiště, turnover, Polsko se očividně inspirovalo naší taktikou, další dlouhá, ta ale skončila nekontestovaným stripem v zóně soupeře a pověsila tak medaile na krk šťastným Polákům.
Zopakovali jsme tedy umístění z loňského roku, o jednu příčku přeskočili nasazení a udělali definitivní tečku za přípravou na WUGC 2016, na které odjíždíme již za pár dní. Kromě vítěze letošního Windmillu jsme alespoň v jednom vzájemném zápase dokázali porazit všechny týmy, které jsme potkali, a především jsme vyladili poslední detaily naší hry. Dobře si vedly i další české týmy, FUJové vezou pět výher (např. i nad GB Master Open National Team a Netherlands Open National Team) a tři prohry, což stačilo na perfektní celkově dvanácté místo. České Women's Masters mají skóre opačné, tři výhry a pět prohraných zápasů, výsledné třinácté místo.
P.S.: Ten nafukovací slon tam fakt je a plná windmillská tribuna je zážitek na celý život, ať už člověk stojí na hřišti nebo se jen dívá na dechberoucí finále.
