Ty tam jsou ty doby, kdy monopol na freestyle v ČR držel Š.M. Zájemci si mohou zapamatovat jména jako Pavel Baranyk, Jan“Dexter“ Struž, Zahradníček bros, Jakub Koštěl, Jakub Hošek a další..ale vlastně si je ani pamatovat nemusíte, protože o nich nejspíš ještě uslyšíte. Každopádně tahle parta se o víkendu 6. -7. 10. sešla v počtu 12 lidí na soustředění ve vesnici Mnichov poblíž Strakonic, do plného počtu scházel pouze footbagař a jinak hlavní hybatel freestylu v ČR Dexter.
Soustředění asi v lecčem připomínalo starý dobrý pravěk ultimate – ne že bych si ty nejdřevnější doby pamatoval, ale tak nějak jsem si je vždycky pamatoval. Ubytování bylo v baráku Pavlovy staré babičky, kde jsme si nocleh a dva obědy odpracovali drobnými pracemi jako stěhování radiátoru, rytí zahrádky, zakopání mrtvé slepice a hrabání listí. Samotné tréninky se pak odehrávaly převážně na místním fotbalovém hřišti. To sice nemělo ideální rozměry a povrch pro ultimate, ale na freestyle to víc než stačilo, zvlášť díky velmi příjemnému pravidelnému větru.
Sobotní tajtrlíkování bylo trochu poznamenáno páteční zatěžkávací zkouškou místní hospody, v případě některých jedinců také několika strakonických klubů. To podtrhl budíček v 8:00, kdy nás naše hostitelka nekompromisně vyhodila za spacáků a naordinovala nám Detox česnečkou a prací. Poměrně zábavný byl obraz drsných freestylistů, kteří úpí pod rozkazy babičky shrbené stářím do pravého úhlu, strkají si poslepu lžíci do prohnilého otvoru ve své hlavě a poslušně stěhující asi metrákový radiátor. Nicméně v 11h už proběhl náznak rozcvičky a první džem – hezky „klokaři“ a „káuntři“ zvlášť (pro neznalé – klokaři roztáčí disk po směru hodinových ručiček a káuntři proti směru, dohromady se jim tedy džemuje špatně. Protřelí freestylisti tento problém pochopitelně neřeší , protože umí na obě strany stejně dobře. Zeptáte-li se tedy Toma Leitnera jako já kdysi: „Clock or counter?“, podívá se na vás se shovívavým úsměvem).
Organizace tréninku prakticky nebyla – nakonec je to freestyle, že ano – to však nezabránilo proběhnutí několika spontánních workshopů. Podle toho, kdo se na kterou oblast cítil, předvedl ostatním lekce nadhazování, againstspinů, otoček, bodyrollů, catchů a snad ještě dalších prvků. Plynulost sobotní části soustředění narušily jen dva incidenty – vynikající slepice na paprice v 13:00 a utkání místních fotbalistů v 16:00. Přes mé protesty jsme opustili slibně se rozvíjející zápas ještě před koncem prvního poločasu za stavu 2:2 a vydali se hledat vhodný tréninkový plac do okolních vesnic. Našli jsme slibnou větrnou hůrku a usídlili se tam téměř do tmy. Jak ubývala teplota, tuhly všem údy, takže bylo třeba uspořádat miniturnaj dvojic. Výsledek nebyl to hlavní, o co šlo a navíc si jej nepamatuju, takže jím ctěného čtenáře neobdařím. Myslím ale, že vítězi byli bratři Zahradníčkové. Se setměním jsme se dostali domů, rozehřáli jsme gril a narazili samochladící sud. S takovou společností nám večer pěkně utekl.
Nedělní dopoledne jsme zasvětili práci a po sekané od babičky jsme se opět přesunuli na hřiště a tak trochu z nedostatku dalších činností jsme se rozhodli uspořádat drobnou soutěž jednotlivců, kterou jsme následné nadšeně nazvali Mistrovství ČR v turboshredu. Opět vsuvka pro nezkušené freestylisty: „shred“ je soutěž, ve které každý předvádí jednu nejlepší sadu, u frisbee se tím rozumí jeden nadhoz – jeden chyt (mezitím pochopitelně řada triků). Celé to proběhlo na pět kol, rozhodčí byli všichni, kdo zrovna nesoutěžili, a udělovali body od 1 do 10 s tím, že nejhorší výsledek z oněch pěti kol se škrtal. Vše proběhlo hladce a zábavně s těmito výsledky:
1. Pavel Baranyk
2. Štěpán Materna
3. … a dál už si to nepamatuju
No a tím jsme to soustředění pěkně zakončili. Svojí účastí jsem sice výrazně zvyšoval věkový průměr celé akce, ale i tak jsem si to užil. Výhoda freestylu je totiž mimo jiné v tom, že i když vám to moc nejde, můžete tak strávit pěkný víkend. Nevýhod freestylu je samozřejmě celá řada a naplno už se mu asi nikdy věnovat nebudu, ale to už sem nepatří.
Štěpán
