Nud(t)ná data na začátek: Počet týmů: 20 (12 open, 8 women)
Počet zemí: 7 (USA, Kolumbie, Argentina, Panama, Venezuela, Dominikánská republika, Mexiko)
Hráčů ve women: 148
Hráčů v openu: 231
Dobrovolníků: 102
Počet zápasů: 64
Počet bodů: 1283
Nejvíce času stráveného ve vzduchu: Fénix (Mexiko) [pouze osobní dojem]
Vítez women: Fury (USA)
Vítěz openu: Sockeye (USA)
Sobota, 19.11.2011. Sedím v letadle do Bogoty a přemýšlím o nastávajícím turnaji. Jedu s mexickým týmem Alebrijes (což jsou takové mexické fantasy příšerky) na panamerické mistrovství. Jako tým jsme nikdy nehráli dohromady a je to spíše taková banda lidí, kteří hrají už nějakou dobu ultimate a když se ukázalo, že druhý nejlepší mexický tým se nedá dohromady a je tedy jedno místo volné, náš kapitán, Banana, složil tým z hráčů, které lákalo si zahrát na mezinárodním turnaji. Aby to nevypadalo, že jsme amatéři, je třeba dodat, že z patnácti hráčů bylo deset před rokem v Praze a celkově i na jiných mistrovstvích světa, a jeden, Papá, hrál dokonce před 18 lety proti prvnímu Sockeye týmu. Pro mě osobně to bylo hlavně o tom, vyzkoušet si pořádný turnaj a zahrát si proti Sockeyům (což vyšlo) a Revolverům [ti nakonec nedali dohromady dost hráčů (svátky v USA)] a nepřijeli.
První kontakt s diskem nastal už v letadle. Pokojně jsem si četl, když tu mě někdo praštil diskem po hlavě, štípnul do ramene a do ucha mi zaznělo: "Qué pedo, guey?" Hned mi bylo jasné, že jde o Luigiho, který hraje v druhém mexickém týmu, ve Fénixu. Dozvěděl jsem se pár zajímavých informací, jako že tady v tom letadle jsou ještě dva další frisbeejáci, že v Kolumbii pršelo a cesta do Medellínu, kde se turnaj odehrává, je zavalená a musíme letět letadlem – holt nejsem v Evropě –, a že jedou na křtiny, kde budou vařit mexická jídla a pít tequilu, a tak se můžu přidat.
Po noční prohlídce Bogoty, odmítání prodejců kokainu a hraní frisbee na hlavním náměstí jsme se vydali na letiště, kde jsme zvládli nákup lístků a check-in se za 20 minut (slečna na přepážce z nás nebyla nadšená). Na křtinách, kde mě nakonec nechali jenom krájet zeleninu a pak mě poslali bavit hosty, jsem se konečně seznámil s ostatními členy našeho týmu a v pokročilém stádiu večera jsem si i říkal, že bychom nemuseli dopadnout tak špatně…
Turnaj začínal ve čtvrtek, křtiny byly v neděli večer, a tak jsme měli ještě tři dny na trénink a secvičování týmu. Většina z nás bydlela ve stejném hostelu, což situaci usnadnilo. Kdyby vás zajímalo, jak se připravuje mexický tým, tak tady je rozvrh:
10:00 - vstávání
10:00–11:00 - sprcha a přemýšlení, zda se nám chce dělat snídaně (nechce)
11:00 - jdeme běhat, protáhnout se, posilovat
12:00 - pivo, banán ke snídani
13:00–14:00 - nakupujeme věci na vaření
14:00–15:30 - vaření + oběd
15:30–17:00 - siesta, pivo, bazén
17:00 - odchod na hřiště
17:45 - začínáme se rozhazovat
18:30–20:00 - tak nějak hrajeme, ale je tu 12 týmů na jedno hřiště, takže zase tolik nehrajeme
20:30–22:00 - relaxace u piva
22:00–? - fiesta (pouze poslední den před zápasem změna – bavíme se o taktice a spiritu)
Tudíž je jasné, že jsme na turnaj pořádně připraveni.
Jak jsem se zmínil, turnaj se odehrává v Medellíně, což je nádherné městečko (1,5 milionu obyvatel) v údolí, kde je vše zelené – říká se tomu tady město věčného jara. V roce 2013 se tu budou konat
World Games, takže hřišť jsou tady mraky s výborným zázemím. Před přípravným zápasem nás nechali rozházet se na nádherném fotbalovém stadionu, ale jinak hrajeme na umělce, což se nakonec ukáže jako dobrá volba, protože tu velmi často prší (btw. překvapení, v Mexiku jsem déšť už dva měsíce neviděl). Před samotným turnajem probíhá projekt Ultimate peace, který mají na starosti hlavně holky z Fury. Ve zkratce jde o učení děti frisbee a díky spiritu řešení společenských problémů, nesnášenlivosti atd. Zatím tento projekt probíhal pouze v Izraeli, kde má podle Fury úspěch. Za zmínku stojí, že jenom v Medellínu je 600 dětí hrajících ultimate, což spolu s tím, že kolumbijské juniorky jsou mistryně světa, znamená, že některé zápasy budou vysílány onlině v televizi (btw. v některých hospodách tu místo fotbalu a baseballu normálně promítají i zápasy ultimate). Jinak se taky každý zápas dal sledovat
online na netu. Jedním ze sponzorů je Gatorade, takže během turnaje je neomezený přísun ionťáků zdarma.
Po slavnostním zahájení tedy přišla již zmiňovaná porada o naší strategii a dalších věcech, která trvala čtyři hodiny. Řešili jsme, co a jak budeme tedy hrát. Nakonec z toho vyšlo, že budeme hrát to, co umíme, budeme hrát dobře, nebudeme hrát moc zónu a protože jsme malí a umíme skákat rybičky, dlouhé budeme hrát dopředu a nebudeme dělat chyby. Bránit budeme doprava (protože to nikdo nebude čekat). Dále byl zvolen zástupce přes spirita, který má za úkol udělat v okamžiku, kdy je sporná situace a trvá déle, gesto, které znamená „kašli na to“. Btw. moc užitečná věc.
První zápas jsme hráli proti kolumbijskému mixu, který se připravoval na mistrovství. Stojí za zmínku, že zápas začínal v 8:30. závazně jsme se dohodli, že na hřišti budeme už v sedm. V sedm tam byl jeden člověk, v 7:20 jsme přišli my čtyři z hostelu, v 7:45 kapitán a v 8:00 zbytek - no, Mexiko. Ale i tak nejenom proto, že to byl mix, jsme zaslouženě vyhráli.
Následoval zápas proti Panamě. Kromě Panamců tam hrálo i pár Amíků, ale i tak jsme dokázali vyhrát. Pro Panamu to byl první mezinárodní turnaj a vedla si dobře. A tak už jsme měli o dvě vítězství více, než jsem si před turnajem myslel, že budeme mít. Stejně jako v minulém zápase, jsme i v tomto vedli od začátku do konce. Jinak především tento zápas byl spiritově úžasný a i kolečko se vedlo v přátelském duchu. Dvě vítězství znamenala postup ze skupiny, což byl první z našich cílů. Pak se ale naše štěstí obrátilo.
Ve vítězném opojení jsme zašli na oběd s našimi holkami (mluvím o mexickém ženském týmu - Adelitas). Dnešní menu byl hamburger s hranolkama. O dalším zápasu půl hodiny po jídle pak asi nemusím mluvit. Warau (tým z Venezuely – nakonec skončili druzí) nás vyklepl 15:1. Docela rychle přišli na to, že když proti nám budou hrát zónu, tak se projeví naše nesecvičenost a neuděláme téměř nic. Zároveň hráli velice kontaktně, hlásili každou blbost a kontestovali všechno, což jim nakonec vyneslo nejhoršího spirita (v historii WFDF). To byl náš poslední zápas pro tento den, ale protože mexické týmy drží pohromadě, čekali jsme ještě čtyři hodiny na zápas Fénixů se Sockeye. Zápas stál za to, až do stavu 4:4 byl velice vyrovnaný, kde Fénixové těžili hlavně z toho, že dovedou výborně létat (no jo, mexické frisbee), pak ale už bylo vše v režii Sockeyů...
Další den začínal zápasem proti kolumbijskému mistrovi, týmu
Ki-e. Tentokrát jsme se dostavili na hřiště dříve než soupeř a naše mnohem lepší rozehřátí se ukázalo především v první polovině, kde jsme vedli o čtyři body a poločas pak končil 8:6. Bohužel poločas dobře využili, šli do sebe a v druhé polovině nás už nenechali nic moc vytvořit – zase zóna. V kolečku nám pak řekli, že to byl jediný zápas, při kterém cítili, že by mohli prohrát. Tedy 2:2 a čeká nás poslední zápas ve skupině.
Naším soupeřem bylo
Domino, tým z Dominikánské republiky, se kterým jsme se dobře znali, neboť část našich hráčů u nich v minulých letech hrála. Byl to asi nejvyrovnanější zápas, který jsme hráli, kdy se dvoubodové vedení přelévalo ze strany na stranu. Bohužel nakonec skončilo na jejich straně a prohráli jsme 13:15.
Tato prohra pro nás znamenala, že náš další soupeř bude
Sockeye. Před zápasem bylo vidět, že každý ze sebe chce vydat to nejlepší a rozcvičovat jsme se začali hodinu a půl před zápasem. Šlo také o to, ukázat Američanům, že frisbee v Mexiku je na vysoké úrovni. Avšak v okamžiku, kdy stálo 14 lidí na lajně, se spustil neuvěřitelný déšť a vítr a vzduchem kromě disku a hráčů lítaly ještě blesky. A i když jsme nastoupili s neuvěřitelným nadšením a odhodláním, situace se nevyvíjela dobře. Sockeye hráli to samé, co ve všech ostatních hrách. Stačila jim pouze uvolněná zóna s pár skokany v zadní řadě a v útoku vertical stack. A i když jsme se snažili donést disk na 1000 přihrávek, nakonec to vždy někomu vyklouzlo a bylo po srandě. V poločase (8:0) to na naší střídačce nebylo klasické „myslíte si, že už nemůžeme vyhrát?“, ale „myslíte si, že proti nim nemůžeme nic uhrát?“. Nakonec jsme dva body ze cti uhráli (jeden tedy neuvěřitelnou sekerou).
Výsledek 15:2 nás katapultoval do zápasu o sedmé místo, který jsme hráli s týmem
UPD (z Medellínu). Zajímavostí je, že UPD dali Sockeyům největší čočku. Dokonce vyhráli poločas. Tuším, že nakonec prohráli pouze 15:10. No, my jsme s nimi začali velmi dobře, ale poté, co jsme vedli 5:1 a říkali si, pohoda, jdeme si to užívat, jsme vypustili a osm disků po sobě jsme nedali ani bod. Nakonec zvrat nenastal a prohráli jsme i poslední zápas.
Co se týče kategorie women, tak suverénně kralovaly Fury, které neprohrály jediný zápas a nakonec vyhrály i spirita. Druhé byly Kolumbijky (tuším Bamboo). Mexické holky skončily sedmé. Kategorii open vyhráli Sockeye, druzí byli Warau a třetí Ki-e. Spirita získal kolumbijský mix. Co se týče mexických týmů, tak Alebrijes (my) sedmí a druhé místo ve Spiritu a Fénix skončil osmý. Tak příště snad lépe, Mexiko!
No a vše končí ultimate fiestou, ale to už je zas jiný příběh…
Šťastné a veselé,
Bowman
P.S. A nakonec hlášení z kolumbijského metra: "Usmívejte se. Smích je dobrý pro vaše psychické i fyzické zdraví a zároveň je kulturou v metru. Vždycky je důvod usmívat se a s úsměvem jde vše lépe!"
