Na začátku října se na tradičním hřišti v Předboji u Prahy sešlo na 70 účastníků, z toho zhruba 20 začátečníků. Oba dny byly ve znamení sychravého počasí a mokra. Nedělní trénink byl bohužel kvůli podmáčenému hřišti ukončen již v poledne.
Začátečníci jako vždy trénovali základní hody a nahrávky. Pro kategorii pokročilých byly připraveny různé drilly, většinou zaměřené na delší nahrávky a časování náběhů.
Na tomto Training Campu bylo oproti dřívějšku více hráčů, kteří již nepatří mezi úplné začátečníky. Zároveň se však jednalo o nové hráče, pro které kontakt s tréninkem vedeným na odborné úrovni není obvyklý a hra proti silnějším soupeřům výjimkou.
Na otázky odpovídali dva noví hráči frisbee ultimate z Hradce Králové. Káťa Janská (15 let) a Dominik Hataš (14 let).
Kromě skautského frisbee turnaje byl pro tebe Training Camp prvním kontaktem s frisbee ultimate na vyšší úrovni, jaký to byl pocit mezi velkou skupinou zkušených hráčů?
Dominik: Byla to nová zkušenost a dobrá příležitost jak se naučit nové tipy, takže to hodnotím kladně. Trénink se zkušenějšími hráči byl zajímavý v tom, že mi v drillech a ve hře nedali nic zadarmo. Jezdili po mně, jako by to byl zápas a naučil jsem se tam lépe hrát pod tlakem.
Káťa: Tak dobrý pocit to snad ani být nemůže, když se člověk ocitne mezi skupinkou lidí, kteří jsou v něčem tak o dvě třídy lepší než ty... Ale vzhledem k tomu, že jsem na celém Training Campu nenarazila na člověka, který by nebyl v pohodě, tak bych mohla říct, že jsem se cítila dost dobře.
Jak se díváš na fyzickou náročnost akce? V porovnání třeba s turnajem?
Dominik: Training Camp se mi zdál méně náročnější než turnaj.
Káťa: Musím uznat, že rozcvičky byly pořádné. Jinak celkově si myslím, že bylo vše dobře rozloženo, abychom se ještě někdy mohli trochu hýbat. Ale rozhodně bych nemohla říct, že jsem si pořádně nezaběhala! Přeci jen, dva dny honění se za diskem.
Jak můžeš porovnat přechod z komunity fotbalu/pozemního hokeje do prostředí frisbee hráčů?
Dominik: Tak v komunitě fotbalu je většina šampónů nebo namachrovaných lidí, který podvádí atd. Zato v komunitě frisbeejáků nikdo takový není, je to tam určitě přátelštější a cítím se tam prostě líp.
Káťa: Rozhodně co se týče atmosféry je ultimate nejlepší hra, co jsem kdy potkala. Kdyby se pozemní hokej hrál bez rohodčích, asi by se občas i holčičí týmy mezi sebou "popraly". A to si myslím, že dost rozhoduje o tom, jaký pohled na daný sport člověk má. Celkově jsou mi hrozně sympatické loga jako "Rozhodčí ze hry" apod. Hned to o frisbee něco vypovídá - třeba jako to, že ať přijedete na jakýkoliv turnaj (ne že bych teda na moc byla...), týmy se mezi sebou baví, znají se a panuje většinou dobrá nálada. :-)
A největší zážitek z celé akce?
Dominik: Asi slovo vykinklat (při rozcvičce) a házení si v noci se svítícím diskem.
Káťa: Největší zážitek? Dost možná to, že jsem se setkala s hráčema, kterým to jednoduše řečeno fakt jde. Když někomu lítá disk přes celé hřiště, je to pěkný pohled. Samozřejmě se mi ale líbila celá akce, bylo to prostě super. Díky moc pořadatelům za organizaci, už se těším na jarní Training Camp.
