Plně nabité auto čtyřmi členy posádky a zavazadly na třídenní turnaj vyrazilo na cestu ve čtvrtek (28. 4. 2011) někdy mezi čtvrtou a pátou. Posádku čekala velmi dlouhá cesta z Prahy až do Brugg, a tak bylo dobře, že měla na palubě 3 řidiče a velmi mnoho CDček. ALE! čtvrtina CDček se nedala použít kvůli špatnému formátu, polovina byla zavrhnuta kvůli obsahu a čtvrtina se nedostala na řadu kvůli
jedné písničce, doporučuji si ji pustit a přehrávat pořád dokola než dočtete report – lépe se tak vžijete do popsané situace. Aby toho nebylo málo, nebyli využiti ani dva ze tří řidičů, za to energetické nápoje měly úspěšnost (a myslím, že v tomto případě to mohu říct) větší než 100%.
Dojezd dobrý, všechno dobré. Některé stany byly sice menší, než jsme naplánovali, ale po malých přesunech jsme se vydali do říše snů. (Zde bych si dovolila malou odbočku. Tak jako doktor Vlach dělí lidi do tří kategorií podle toho, jak se zachovají, vidí-li před sebou mísu koblih, lze rozdělit spící lidi také do tří kategorií. První mají to štěstí, že jim nic neunikne – tedy nic kromě spokojeného spánku. Tito lidé měli možnost zaznamenat jak příjezd posledního auta z Prahy, tak ranní budíček. Druzí mají buď rychlé a tvrdé usínání – slyšeli pouze budíček – nebo hluboké a tvrdé spaní po ránu – slyšeli jenom příjezd posledního auta. Třetí, kterých moc není, ale jsou – jak jsem se bohužel dozvěděla – neměli možnost slyšet ani jedno... (šťastlivci!!!! 8-)). Smůla, že já jsem se pro tento turnaj zařadila k první skupině. :-))
Pravé turnajové řádění začaly Hot Beaches proti týmu
Mademoiselle. To, jak zápas vypadal nejlépe popisují slova někoho ze Silence: „... třináct turnoverů v jednom bodě ... dobrý no...“ Každopádně zahájení se povedlo. Vítězství padlo na stranu HB.
Silence zahájili neméně úspěšně. Tentokrát hodnotili z diváckých řad ženy: „Ti kluci maj takový štěstí, že nejsme jako oni a nepočítáme jim turnovery!“
Na obranu obou týmů – během celého víkendu se střídal vánek s větříkem, větrem a vichrem. A kromě jedné malé chvíle (kterou si vyžrali kluci, neboť měli tu možnost hrát v nebezpečně vyhlížející bouřce), Martinova předpověď špatného počasí naštěstí nevyšla a stále se na nás usmívalo sluníčko.
Sehrávající se Beaches vyhrály dva ze tří zápasů.
Irish Ladies byly moc tvrdý oříšek, který se těsně před bouří nepodařilo rozlousknout. Klukům se podařila stejná bilance.
Večer jsme se vydali skoro všichni společně do města na průzkum a na večeři. Po několika minutách ale naše výprava začala připomínat hru na schovávanou. (Chcete vidět, jak to v Bruggách vypadá? Potvrdit si, že se můžete ztratit raz dva? A nechcete se koukat na fotky? Doporučuji film
„V Bruggách“. ;-))
Ráno jsme se zase naštěstí všichni našli cca hodinu před zápasem na hřišti. Sobota se nesla v duchu nepříjemných ztrát. HB přišly během dne o Ráchel (nemoc) a Ivu (kotník). Kluci pozbyli Kawu (žebra). Na holky během dne čekaly čtyři zápasy. Ve hře byla znát nastupující a stále se navenek deroucí únava. I přes snahu síly zmobilizovat se podařilo vyhrát pouze nad Primavera, skončit čtvrté ve skupině a následně prohrát čtvrtfinále se Švýcarským nároďákem. V neděli se proto pokusíme vybojovat páté místo. Klukům se neobyčejně dobře dařilo prohrávat o jeden bod. V sobotu dva ze čtyř zápasů. A co neprohráli o bod, to vyhráli :-) Poslední výhra jim zaručila, že v neděli zkusí získat 9. místo.
Večer se vydala jedna skupina lovit do města, další na párty a třetí (pravděpodobně poslední, ale kdo ví ;-)) provozovala hazard.
Poslední den mohly holky oslavovat návrat veselé Ráchel i otejpované Ivy. Páté místo se nakonec nekonalo – neboť nás převálcovaly už podruhé Jinx, ale v posledním zápase si Francouzky téměř neškrtly – proto 7. místo ze 14 týmů. Kluci návrat Kawy neoslavili, ale deváté místo jim uteklo jenom o pět bodů 8-) v posledním zápase s Iry. Tedy 10. místo z 20 týmů.
„Hned“ po vysprchování a sbalení se spěchalo domů. Abychom nechytli zácpu a byli doma co nejdřív. Zácpě se podařilo ujet, policistům ne. Po průjezdu Holandskem naše auto pečlivě zkontrolovali a ... nic nenašli. :-)
Je na čase rozloučit se slovy Pavla Lišky, který by se ve tři ráno ozval z navigace (kdyby byla puštěná a byl by tam jeho hlas nainstalovaný): „eeeee nazdar hurá výletu nezmokli jsme a jsme tu he he eeee ne ne to byla sranda jako jako sranda, jsme tady no prostě.“
