Měl jsem tu čest být u toho, být vybrán a osloven tajným spolkem co si říká „Ultras Dendas“ vedený veleknězem Miguelem Nezničitelným, abych doplnil tým na hratelný počet 11ti hráčů (7 chlapíků a 4 zástupkyně něžnějšího pohlaví) na Turnaj v Sosnowiec, Polsko.
Sestava: Miguel, Pája, Marek, TwinJ, TwinM, Koci, Koži, Vítek, Dušan, Meloun, Pavel
Poplatky: 12 EUR
Den první – Hic Sunt leones!
V pátek jsem se zabalil a od šesti hodin stál doma v pozoru, abych, až mi Meloun zavolá nebo napíše, vyrazil na místo srazu, nejpozději však v půl sedmé. V rámci shánění dresů a drobných organizačních problémů jsem byl nabrán v osm hodin jako na koni. Posádka ve složení Meloun (a jeho auto), TwinJ, Marek (žlutí už vědí, že Marie), Dušan a moje maličkost slibovala cestu plnou zábavy.
Vyrazili jsme směrem na Hradec, obratně se vyhnuli McDonaldovi, kde jsme chtěli večeřet, abychom u čerpací stanice OMV navečeřeli baget a podobně výživných nepoživatelných poživatin a vyrazili směrem daným GPS (globální polohový systém) na Náchod. Po překročení hranic naše GPS (globální polohový systém) podezřele zčernala a tvářila se ke změnám a zatáčkám dosti netečně. Nejprve to bylo terčem vtipů. Obzvláště zábavný nám připadal dotaz: „Meloune, máš tam nahranou mapu Polska?“, načež nám Meloun odvětil: „já věděl, že chci něco udělat a jsem rád, že jste mi to připomněli. GPS (gde proboha su) neukazovala nic a my se řítili vstříc tmě. Po hodince a půl cesty, kdy jsme částečně spali a částečně hledali kouzelnou ceduli „cesta na Sosnowiec“ jsme se zeptali na cestu (já sem sice v tom autě nebyla, ale předpokládám, že meloun byl hrubě proti a říkal, že tam trefí sám - twinm). Byla nám vysvětlena řádně, slovanský jazyk našemu blízký není žádný problém, ale i tak jsme po 5ti minutách opět nevěděli kde jsme, jen jsme nabyli dojmu, že se vracíme. Zastávka, válečná porada a rozhodnutí, že nejkratší bude jen na Wroclaw a po dálnici až do Katowic. Byli dvě hodiny ráno a my jsme byli v Katowicích jako na koni. Najít Sosnowiec a tělocvičnu bylo dílem okamžiku, aniž bychom zabloudili. Ve 2:30 jsme se uložili do spacáků (místnost s nápisem „Ultras Dendas“ byla velice luxusní, jen kdyby nám nevybrali všechny žíněnky).
Já bych ještě chtěla doplnit, jak dorazilo naše auto nebo spíše přivítání naší posádky polskými kolegy (vzhledem k tomu, že melounovo auto dorazilo až o půl 3, tak to Pavel vynechal, nejspíš z toho důvodu, že všichni už spali nebo oni byli z cesty tak zdrcení, že šli rovnou spát). Jakmile naše auto dorazilo a Poláci v něm poznali Miguela, tak se sesypali kolem a všechny nás horlivě zdravili. Po té, když už jsme měli všichni ožmoulané ruce, jsme vyrazili k hřišti, které bylo pár metrů dál. Poláci se zase nenechali zastrašit, a jakmile sem prošli kolem jejich hospůdky, tak nám, bez možnosti sebemenšího odporu, nabízeli pivo a jejich lemon drink, vše samozřejmě zadarmo. No, co na to říci, Poláci jsou prostě přátelští!!
Den druhý – Alea iacta est! Je půl osmé, vstáváme, od devíti hodin máme první zápas, celkem nás jich čeká pět pro dnešní den, hrajeme ob zápas, délka zápasu je 40 minut, v poli se hraje 5 + 2, jako první nás čeká tým Uwaga Pies. Vydatná snídaně, jeden drill a hurá na ně. Měli jsme poněkud problémy najít se na hřišti, ono přeci jenom, pokud do Vás někdo přes měsíc tluče taktiku tak moc, až nabíháte do toho správného prostoru i ze spaní, tak vypnout takový mód mi poněkud dělalo problém. Přesto vítězství 8:2 pro nás, přesvědčilo soupeře (ne tak nás), že bychom mohli na turnaji zabojovat. A stalo se. Naše hra se zlepšovala, zápas od zápasu. Pochopili jsme, že pokud si nebudeme překážet na hřišti a budeme soupeřům překážet zónou, pak se ani moc nenaběháme. Pět vítězství v řadě, jasný vítěz skupiny. Předposlední zápas s Velkou Moravou (v jejich krásných nových dresech) skončil překvapivě vysokým vítězstvím 15:2.
Během dne jsme byli vyzváni, abychom dali dohromady česko-slovenský výběr pro večerní ALL-STARS GAME na stadiónu za umělého osvětlení. Bylo to trošku netradiční, neboť ALL-STARS TYM se měl podle plánu, a stejně jako minulý rok, skládat ze dvou nejlepších hráčů, kteří se vybírali z každého týmu. Proto tato nabídka přinesla velice vzrušené diskuze a očekávání, protože nad trávníčkem na stadionu jsme se rozplývali, už když jsme šli ráno okolo (pozn.: travička vypadala, že se do ní budou rybičky skákat jak do peřinky. Ale hřiště bylo trošku tvrdší než se zdálo. Neva. Nešlo o to, jak se tam rybičky skákaly, ale jak si člověk myslel, že se tam ty rybky budou sázet). Důležitější pro daný okamžik však bylo koupání v nedalekém kačáku. Že je Polsko prudérní jsou jen nestoudné pomluvy, ta rodina, která seděla a povídala si na břehu se ani neotočila, když se 9 Čechů a Moraváků šlo koupat tak, jak je bůh stvořil. Koupání paráda, voda příjemně osvěžující, před námi už jen večeře a večerní zápas, sluníčkem spálená těla trošku protestovala, že šest zápasů za den není přiměřená dávka, ale vidina trávníčku byla silnější.
Polsko vs. Zbytek světa! Tak zněl poutač na večerní zápas. Stadion, travička, světla, dovednostní soutěže, moderátor, televize – prostě neuvěřitelná atmosféra. Polsko bílé, zbytek světa červený. Zatímco jsme se rozhazovali, protahovali, rozcvičovali se, polští soupeři se teprve scházeli. Zbytek světa nastoupil na čáru a zápas mohl začít.
S rychlostí vichru zaskočil zbytek světa polské soupeře. Každá z prvních tří polských sedmiček nastupovala na lajnu s úsměvem „nám se tohle stát nemůže“ a vraceli se promptně zpět, aby mohli vystřídat. Stav 4:0, zbytek světa velice koncentrovaný, Polsko lehce nervózní. Takhle si to asi nikdo nepředstavoval. Uklidnění v podobě bodu, skóré 4:1, obsazená tribuna bouří, fandí jako šílená (kdykoliv se pokusili ozvat čeští příznivci, tak byli přehlušeni moderátorem nebo hudbou, takže jediné co bylo slyšet je sborové „Husaria!“). Stav 7:2, polovina zápasu, zbytek světa začíná hrát pro fanoušky – povel „tygr“ kdy si 5 hráčů lehne na zem, házeč narve dlouhou a jediný útočník si pro ni doběhne, obrana nechápe, útočník si hlásí faul, obránce protestuje. Lavička zbytku světa se usmívá, je po koncentraci, zápas je legrace, všem je jasné, že povel „tygr“ už nezazní, ale že házeč Chorche a rychlík Kaňo nebudou vymýšlet nic nového, prostě udělají na chlup to samé a tak se také stalo. Začalo být zřejmé, že se zápas vyhraje sám, obrana neběhá, útok vypouští náběhy, zbytek světa jako by neměl chuť hrát. Polský tým zavětřil, zbytek světa zahazuje, skóré se začíná otáčet pouze na jedné straně. Zbytek světa se baví, polští fanoušci se budí a ožívají. Za stavu 7:7 se nesměje už nikdo. Polsko zhluboka dýchá, zbytek světa se mračí, tohle není vývoj zápasu, jaký by měl být.
Koncentrace, dynamit do nohou a skóré 10:7 pro zbytek světa. Chorche si dovolí malou freestyle exhibici, když si nese po contestu disk na místo odkud chce hrát a sklidí potlesk na otevřené scéně. Posledních pár minut se dohrává stylem houpačka, jakkoliv se polský tým snaží, zbytek světa má jediný cíl – donést si svůj útok a to se daří. Konečné skóré 13:10 pro zbytek světa, děkovačka divákům a hurá do sprch.
O půlnoci přicházíme na párty, kterou končíme ve čtyři hodiny ráno. Lepší byli už pouze chalani zo slovenska, kteří skončili v šest ráno.
Den třetí – Veni, vidi, párty! Na neděli nám přisoudilo první místo ve skupině pouze dva zápasy – semifinále a pak se uvidí. Finále se hraje opět na stadionu, tomu už se říká motivace! V semifinále překvapivě narážíme na Spirit on Lemon, kteří porazili Velkou Moravu. To ale předbíhám.
Je 10:30 a my pomaličku vystrkujeme nosy ze spacáků. Semifinále je ve 12:00, nejvyšší čas se zabalit a přemístit. V 11:15 přicházíme na snídani, protože jídlo je v Polsku stále k mání prakticky celý den, k tomu pivo a občas kolem hřiště projdou slečny ze společnosti Red Bull a nabízejí ochutnávku (čti otevřenou plechovku RedBullu). Osobně jím jenom zlehka a v 11:30 se připojuji na třetím hřišti k pick-upu ve vypůjčeném světle růžovém tričku velikosti S a teniskách, abych se rozehrál (a nebyl jsem zdaleka sám). 11:50 končí zápas a jdu si najít kopačky a dres.
12:00 a Lemoni. Miguel nás motivuje slovy „ještě jsem s nimi neprohrál a nemíním tuhle tradici porušit“. Dlužno dodat, že Lemoni kousali kdykoliv vycítili, že jsme polevili v koncentraci, nebo že chceme něco ošidit. Dva deseti minutové body, kdy ani jeden tým nechtěl dát bod a před zónou vzorně odevzdával disky hru poněkud znehodnotili, stejně jako ukázka počítání do deseti v pěti vteřinách a vysvětlení si pojmu fast count a co to znamená pro obránce. Co je doma, to se počítá. 13:8 a jdeme do finále proti Slovákům.
Stadion, travička, pár diváků očekávající hru na úrovni, únava a poraženecká nálada ještě před zápasem. Škoda, dostali jsme ošklivý výprask, který jsme si snad ani nezasloužili, určitě umíme zahrát i lépe. 13:5 a jdeme na vyhlášení. Tým nesmutní, protože cíle pro tento turnaj jsou splněni. Ultras Dendas mají šanci žít, pařit a hrát turnaje.
Předávání cen, věcná výhra (sponzoři v Polsku jsou skutečně štědří) svačina na cestu, basa piv a místní limonádová samohonka. Členové Ultra Dendas vyhlášeni jako králové párty, dvojčata jako nejlepší hráčky (vyhlášena měla být jen jedna hráčka, ale jejich argument byl, že dvojčata nerozeznají). Dlužno říct, že v Polsku je jiná atmosféra než na českém frisbee, méně rychlosti, více úsměvů. Z rozhovorů jsem zjistil, že v Polsku vítají všechny zahraniční týmy, aby se zlepšovali, ale že „veni, vidi, vici“ je jim z duše protivné. Týmy, co hrají bezeslova, jako stroje, jsou mimo jejich chápání. Frisbee je kolektivní zábava a bez povzbuzování a hecování se je to něco nepředstavitelného.
Krásné počasí, skvělý tým, jen víc, houšť a větší kapky! Díky za pozvání.
Pavel s podporou TwinM
PS: Chtěl bych tímto poděkovat Všem kteří mi pomohli dál realizovat myšlenku DENDAS , která vznikla na pláži ve Francii. Myslím si že frisbee je hlavně zábava a ten „spirit“ , který opravdu někdy chybí. Proto vznikl DENDAS. Hlavními zásadou DENDAS by měly být „ hrát frisbee pro radost a na krásu „,a taky by tento tým měl být odpočinkem pro všechny pozvané hráče. Aby si mohli odpočnout od svého domovského týmu a zahrát si ze svými potencionálními soupeři v České lize. Nevím jestli se mi podaří tento tým udržet a jakou má budoucnost, ale zatím si myslím že to je …....... :-) velice dobré a přesně to co jsme si všichni předsatavovali.. Tak díky DENDAS !!!!
Don MIGUEL
Fotky z turnaje.
