Snídaňoví reportéři: Tentokrát ze Španělska!

Ve Španělsku je více než dvacet týmů, které jsou registrované v národní federaci (FEDV). Mezi nejlepší týmy patří Corocotta ze Santanderu, Quijotes+Dulcineas z Madridu, Mubidisk z Kanárských ostrovů a Bravas z Barcelony. Sezóna tu díky příjemnému počasí po celý rok není rozdělená na outdoor a indoor. Venku se hraje i trénuje celý rok. Na rozdíl od nás se tu ovšem kromě klasických turnajů na trávě hraje i na pláži. Tento rok to bylo poprvé, co byla mistrovství na obou površích pro open, women i mix. Jinak je sezóna uspořádaná podobně jako u nás. V první polovině roku se hraje open a women, v té druhé zase mix. Ačkoliv se na všech mistrovstvích hrají dvě ligy, nepořádají se žádné kvalifikace a výsledek z mistrovství rozhoduje o nasazení pro příští rok. Poslední dva z dvanáctičlenné první ligy sestupují dolů a naopak finalisté z druhé ligy postupují nahoru.

 

Obecně se dá říct, že kromě vnitrozemských týmů trénují všichni hlavně na pláži, neboť tím odpadá povinnost platit poměrně vysoké pronájmy hřišť. Většina týmů ovšem hraje na písku i na trávě, ačkoliv hráči preferující beach často tvrdí, že hra sedm na sedm na trávě je o proti pláži nudnější, je tam moc hráčů a hřiště zbytečně velké. Nejoblíbenější kategorií je tu ovšem mix, ve kterém Španělé slaví i své největší úspěchy. Na EUC v Kodani, skončila mixová reprezentace na sedmém místě, po výhře nad Rakouskem. Češi se v mixu se Španěly v průběhu turnaje nepotkali, takže nemohli poměřit síly. To naopak náš open se s nimi setkal hned dvakrát a porazil je pokaždé včetně posledního zápasu o třinácté místo. Španělky skončily osmnácté, také díky prohře s našimi holkami v power poolu. Za zmínku určitě stojí, že Španělsko byla jedna z mála zemí, která do Kodaně poslala týmy ve všech kategoriích včetně open a women masterů.

 

Naopak na WCBU do Dubaje se bohužel pro nedostatek zájmu nepodařilo postavit žádný tým, což je rozhodně škoda, protože na pláži a hlavně v mixu nejsou Španělé vůbec špatní. Mix byla také jediná kategorie, ve které měli Španělé zastoupení na letošním EUCF ve Wroclawi, a to sice týmem Disctèrics z Girony, který prohrál už ve skupině s Yellow Blockem 10:15 a nakonec skončil na desátém místě. Nutno říct, že region EUCR-S, ve kterém Španělsko soutěží společně s Francií, Švýcarskem, Itálií, Irskem, Portugalskem a Izraelem, nepatří zrovna k nejslabším.

To, co naše čtenáře samozřejmě nejvíc zajímá, je, jak vypadají španělské turnaje po kulinářské stránce. Pro naši analýzu jsme vybrali dva rozdílné turnaje, na kterých ukážeme lesk i bídu španělské gastronomie.

 

Jelikož je Španělsko asi 6,4 krát větší než naše republika, je pro mnohé týmy trochu problematické jezdit na turnaje pořádané ostatními týmy na druhé straně země. V důsledku toho zde funguje několik regionálních lig. Jednodenní ligový turnaj většinou jednou za měsíc pořádá některý ze zúčastněných týmů. S týmem Murciélagos z Valencie se naši reportéři vydali na turnaj Katalánské ligy na pobřeží Barcelony. Ačkoliv Valencie geograficky do Katalánie nepatří, může zde hrát, stejně jako například některé týmy z jihu Francie, protože výsledky ligy se nikam nezapočítávají a

samotná liga slouží spíš jako možnost, jak si snadno zahrát kvalitní zápasy s jinými týmy. Katalánskou ligu hraje přibližně dvanáct až patnáct týmů, záleží na tom, kolik týmů se na daný termín přihlásí a kolik týmů postaví i svá béčka. Liga je rozdělená na první a druhou ligu. Kvalita první ligy, která se hraje systémem round robin a kterou hraje vždy pět nejlepších týmů, je poměrně vysoká a zápasy dlouhé padesát minut s capem jedna jsou hodně intenzivní. Úroveň druhé ligy je srovnatelná nebo lehce vyšší než na turnajích typu Fujárna či PALUF. Nicméně je to ideální možnost, jak zapojit nové hráče do týmu, a jelikož ve Španělsku nefunguje nic jako univerzitní nebo středoškolská liga, jsou zde často vidět týmy postavené z mladých hráčů.

 

Hráči neplatí žádné startovné a z TF deseti eur jsou pokryty náklady turnaje, což znamená neomezené množství ovoce a voda v kanystrech pro všechny týmy. Tak dlouho dokud na pláži po skončení turnaje nezůstane nepořádek, se nemusí za použití pláže platit žádné poplatky městu. Na druhou stranu turnaj má naprosto minimalistické zázemí. Něco drobného k zakousnutí či sklenici piva si můžete zakoupit v blízké taverně na pláži a jedinou možností, jak ze sebe po skončení turnaje dostat písek, jsou sprchy se studenou vodou přímo na pláži. Jelikož ale většina týmů pochází z blízkého okolí Barcelony, není to zas až takový problém.

 

XeQueBo! je plážový open/women turnaj pořádaný již zmíněným týmem Murciélagos z Valencie. Ačkoliv se jednalo teprve o druhý ročník, turnaj se těší veliké oblibě, o čemž svědčí fakt, že oproti loňsku se kapacita rozrostla z patnácti na jednadvacet týmů, včetně týmů z Francie, Německa či Anglie. Za tak vysokou oblibu mohou hlavně dvě věci. Jedná se o jediný plážový fun turnaj ve Španělsku, kde se hraje open a women. Kromě open a women plážového mistrovství, jsou všechny ostatní turnaje pouze mixové. „Původní důvod byl, že jsme měli docela silný open a k tomu mladý women tým, který potřeboval někde nasbírat zkušenosti. Navíc vloni termín vycházel na víkend před open/women beach mistrovstvím, takže přijelo hodně týmů, aby se sehrálo,“ řekl v rozhovoru kapitán Murciélagos a jeden z hlavních organizátorů Nicky Chapman. Druhý a nejspíš mnohem podstatnější důvod je kvalita a zázemí turnaje. "Snažíme se zaměřit na to, abychom hráčům poskytli dobrý servis. Z players fee, které hráč zaplatí, jdou všechny peníze na věci pro něj." A tak za PF 70 € a TF 100 € mohou týmy odehrát celkem 6 zápasů na kvalitní pláži a k tomu hráči mají zajištěno ubytování, jídlo a dostanou turnajovou kšiltovku.

 

Feečka, a to i přesto, že v rámci Španělska se jedná o jeden z nejlevnějších turnajů, jsou beze sporu v porovnání s českými turnaji mnohem vyšší, ale je třeba si uvědomit několik věcí. Za prvé, ve Španělsku je běžná praxe, že hráči jsou ubytovaní v hotelových apartmánech na pláži. Na turnajích se téměř nikdy nespí ve stanech, takže velká část PF pokrývá právě ubytování. Za druhé, a zde přichází moment pro naše reportéry, je tu oproti České republice velký rozdíl v gastro-kvalitě turnaje.

 

Jelikož ve Španělsku není zvykem ráno příliš snídat a navíc spí týmy na hotelech, na turnajích většinou není zajištěná snídaně. Oproti tomu ale mají všichni hráči v průběhu celého turnaje k dispozici neomezené množství ovoce, oříšků a suchých plodů. Banány, mandarinky, jablka a hrušky, to všechno si mohou hráči mezi zápasy vzít a tenhle model funguje na všech turnajích. "Ve Španělsku je zvykem, že každý tým má k dispozici vodu a ovoce. To prostě musí být na každém turnaji. Když pak jedeme na turnaj do Evropy, tak je to pro nás zvláštní, že tam ovoce není,"

komentuje situaci Nicky.

Kromě ovoce dostávají hráči také oběd. A to jak v sobotu, tak v neděli formou paelly. Tento pokrm, který se připravuje z rýže, šafránu, olivového oleje a dalších ingrediencích na obrovských pánvích, se začal vařit právě zde ve Valencii, a tak hráči mají možnost ochutnat místní paellu valenciana s kuřecím a králičím masem, ale k také paellu s mořskými plody či její vegetariánskou verzi. Organizátoři také zajišťují provizorní plážový bar, kde si za symbolické jedno euro, mohou hráči koupit chlazené pivo či jiné nealkoholické nápoje. Po odehrání všech sobotních zápasů, zůstávají všichni hráči na pláži, aby před oblíbeným beer racem ještě ochutnali další kousek Valencie. A sice typické fartony a horchatu de chufa. Farton je velice sladké pečivo v podobě malé bagetky, které se namáčí v horchatě, což je místní opět velice sladký nápoj vyráběný tradičně z vody, cukru a rostliny chufa. Po té následuje beer race neboli

Splash chalenge. Soutěží se v tříčlenných týmech, kdy každý člen má za úkol nejdřív strefit diskem cíl, doběhnout ke stolu, vyexovat pivo a posléze s rozeběhem skočit rybičku na mokrou, asi pětimetrovou skluzavku, po které doklouže až do moře.

 

Pomalu, společně se zapadajícím sluncem hráči po skupinkách opouštějí pláž a vrací se na hotely. Stejně jako v celém Španělsku i tady začíná společenský život až dlouho po setmění. Pro české hráče, tak může být trošku překvapující, že večeře v místní restauraci se začíná vydávat až mezi desátou a jedenáctou a na party v centru doráží první návštěvníci až před jednou hodinou ráno. Tady se pak na rozdíl od welcome party, která se nese spíše v poklidném a klábosícím duchu, hodně tančí a pije. Nicky vysvětluje: "O proti zbytku Evropy jsme posunutí tak o dvě až tři hodiny. Obvykle se jde na večeři kolem desáté, takže na party dorazí první lidé kolem půlnoci a paří se pak dlouho do rána. Výjimka je pouze na mistrovstvích, tam party vůbec není. Po sobotních zápasech jdou týmy do baru a chvilku se tam baví, ale v určitou chvíli to všichni zabalí a jdou se vyspat."

 

Leč Španělé jsou národ zvyklý na noční radovánky, takže v neděli v devět ráno už letí vzduchem první výhoz. Po zápasech ve skupině a následných křížích, které se odehrály ještě v sobotu večer, následují v neděli ráno čtvrtka, semi a finále. Zápasy přidávají na intenzitě a atraktivitě, o čemž svědčí i to, že na místní promenádě, která se vine podél celé pláže, zastavují turisté a náhodní kolemjdoucí a bedlivě pozorují, co se to na pláži děje. Nicméně i přes zvyšující se tempo a důležitost zápasů, zůstává hra stále velice přátelská a spiritová, na hřištích se hlásí mnohem méně, než na co bychom byli zvyklí od nás.

 

V ženském finále nakonec vítězí německý tým Mainzelmädchen nad Cremas z Barcelony. V openu pak výběr z celého Španělska pod jménem COCKtail poráží místní Murciélagos. A přichází další výrazný rozdíl, kterého si naši reportéři všimli, oproti českému ultimate. Začíná závěrečná ceremonie, na kterou zůstávají naprosto všechny týmy, aby viděly, jak vítězové turnaje a nejspiritovější týmy přebírají ceny z rukou pořadatelů. Závěrečné vyhlašování není jen přečtení výsledků, po kterém se všichni rozutečou. Naopak, ještě dlouho po jejím skončení sedí většina hráčů s pivem v ruce na písku, baví se, jdou si společně užít osvěžení v moři nebo hrají velice oblíbený spikeball.

Turnaje ve Španělsku se v mnohém liší od těch v Čechách. Olgoj chorchoj, tolik oblíbený turnaj z plzeňských dílen, je jediná příležitost, jak si v tuzemsku zahrát beach. Oproti tomu Španělé pláži vysloveně holdují a využívají tak skvělé podmínky, které pro hraní na písku na Pyrenejském poloostrově mají. I španělská mentalita a nátura je jiná, takže některé věci na turnajích mohou zahraniční hráče překvapit. Co se však nemění, ale naopak je velice podobné jako v Čechách, je komunita. Respekt k soupeři, přátelství a všeobecně dobrá nálada mezi týmy, to je to, co dělá ten

náš sport tak výjimečný, a to nejen v naší české kotlině, ale i minimálně v evropském měřítku.

 

Pro Snídaňové reportéry,

Adolf Houska