Pro zhruba sedmdesát českých hráčů bude letošní sezóna výjimečná. Za pět měsíců je tu mistrovství světa! Vzhledem k tomu, že se poslední dvě WUGC konaly mimo Evropu, zúčastní se ho Česká republika poprvé po dlouhých 12 letech. Z dnes aktivních hráčů zná pocit hrát na mistrovství světa (národů) jen zhruba deset hráčů.
Poprvé stavíme tři týmy. Poprvé women masters. Bohužel se nedal dohromady tým žen. Organizátoři hlásí, že se jim přihlásilo o 50 % více týmů, než očekávali, a řeší, co s tím. Dorazí i Maročané nebo hned čtyři indické týmy.
Podívejme se na stručnou historii české účasti na mistrovství světa (s vybranými momenty z mistrovství Evropy a evropské ligy):
[1993 Holandsko - Češi poprvé na ME, bez výhry poslední místo s celkovým skóre 41:189]
1994 Anglie - první česká výprava na MS, bez výhry poslední místo, skóre 61:210]
[1995 Francie - ČR si připisuje historicky první výhry na velkém turnaji, končí předposlední na ME]
1996 Švédsko - ČR poprvé (a zatím bohužel i naposledy) staví i ženskou repre (bez výhry na posledním místě), open končí předposlední, poráží Itálii a Francii
1998 USA - bez české účasti
2000 Německo - stavíme mix, který končí třetí od konce
[2003 Francie - první česká medaile - mixový bronz na ME!]
2004 Finsko - 6. místo pro český mix!
[2007 Anglie - stříbro pro český mix na ME]
2008 Kanada - bez české účasti
[2009 Anglie - bronzová medaile pro Hot Beaches na rozšířeném finále evropské ligy]
[2010 ČR, Španělsko - Hot Beaches se umisťují na 12. místě na WUCC (jako druhý nejlepší evropský tým) a následně vyhrávají evropskou ligu]
[2011 Slovinsko - český open pátý na ME]
2012 Japonsko - bez české účasti
[2015 Dánsko - český mix čtvrtý na ME]
2016 Londýn
V nedávných letech Česká republika zažila několik úspěchů, přivezli jsme několik evropských medailí. Ty ale nepřišly z čistého nebe. Těžko by se bronz v roce 2003 a 6. místo v roce 2004 zrodilo bez let předchozích. Bez pomaličkého sbírání výhry po výhře. Těžko by Hot Beaches vyhrály EUCF 2010 bez předposledního místa tehdy na začátku na EUCC 2005.
Kromě poctivého tréninku, fyzické přípravy a sehranosti potřebujeme i zkušenosti. Zkušenosti hrát s týmy, které jsou lepší než my. Které hrají jinak, než jsme zvyklí. Nevzdávat to, když se nedaří, brát neúspěch jako něco, co nás posune... Všichni tohle víme, a přesto tak nějak doufáme, že by si tuhle fázi za nás mohl projít někdo jiný. Chceme se vézt, když mašina jede, chceme, aby se nám naše účast na turnaji "vyplatila". Podívám se na sestavu a říkám si, proč mám dávat 25.000 korun a týden dovolený za akci, kde se budeme jenom trápit?
Protože cesta nahoru nikdy nevede skrz zkratky, protože vítězit můžu, jenom když sám bojuju, a protože aspoň někdy bych měl předávat dál, co jsem sám dostal...
