Dva účastníci zájezdu do Vídně, budějovičtí Anička a Pamf, vám přinášejí své zážitky z juniorského Mistrovství Evropy. Anička vás provede jednotlivými zápasy, Pamf zavzpomíná na EUC07 a porovná české a evropské ultimate tehdy a teď.
Pohled Pamfa
Myslím, že Áňa to shrnula mistrovsky (viz. níže) a více méně k zápasům není moc co dodat. K turnaji snad jen celkovej pohled hráče. Vzhledem k tomu, že jsem hrál už na ME v Anglii (v roce 2007 - pozn. redakce), mám možnost srovnání – myslím, že celkově udělalo juniorský ultimate v ČR velkej krok kupředu. Oproti Anglii se Frankiemu a Janičce podařilo sestavit podle mě silnější a vyváženější tým, kterej byl schopnej se dostat mezi juniorskou elitu, kterou 6. místo bezesporu je. Je pravda, že chyběly výrazný osobnosti obou Vojtů z FUJ a dalších, na druhou stranu měl tým daleko míň slabin a nahoru nás táhnul vyváženej, týmovej výkon. To bych řekl, že se taky oproti Anglii změnilo – bojovali jsme všichni daleko víc pro tým a na hřišti jsme si krásně rozuměli. Je to i důsledkem toho, že tým byl spolu dlouho před mistrovstvím (až na výjimky typu mě :-) ) a byl výborně takticky a herně připravenej. Další věc, která se změnila (možná i dílem toho, že to bylo jen juniorský ME): celou dobu jsme měli na lajně kouče, kterej nás byl schopnej v klíčovejch chvílích uklidnit, vyhecovat a poradit – v juniorském ultimate bych řekl, že to má výraznej efekt, protože jsme všichni horký hlavy a nikdo z nás není zdaleka tak zkušenej jako Frank. Nejen na lajně ale pro celej turnaj nastolil Frankie daleko pevnější pravidla než dřív, a i když se to někomu mohlo zdát skoro jako vojna, svoje ovoce to přineslo. A podle mě za ten výsledek těch pár obětovanejch párty stojí. I celková atmosféra v týmu odpovídala touze po vítězství, čišela z nás touha po dobrejch zápasech a co nejlepším umístění – všichni jsme táhli za jeden provaz a bojovali za svoje kamarády a spoluhráče. Opravdu to pro mě byla čest a zábava v tomhle týmu hrát a strávit s ním bezvadný dni. (pozn.: tím neříkám, že v Anglii to bylo špatný, nebo že bychom nějak nefungovali, jen tady to bylo všechno o něco dotaženější na další level).
Ale nejen Češi udělali velkej posun dopředu – největším překvapením turnaje byl Francouzkej tým U20, kterej předváděl nesmírně dynamickou a lehkou hru, která je dovedla až do finále. Druhým finalistou byli Finové, kteří rozstříleli všechny na turnaji skvělým výkonem celýho týmu. Další země nahoře byly v celku tradiční Německo, Švédsko, Anglie, ta ale skončila pátá. Obecně první osmička turnaje byla hodně vyrovnaná a celkový pořadí mohlo vypadat klidně úplně jinak a nikdo by se nedivil. Výborný výkony předvádělo Rusko, který v osmi lidech (včetně emigranta Zarkávího) vybojovalo krásný 10. místo a kdo ví, jak by to bylo, bejt jich víc...
Co se týče zápasů, výborná podívaná byla mimo jiné třeba na zápas Anglie proti Finsku a prý i na naše zápasy s Německem, Rakouskem a Francií (to mi říkalo pár chlapíků, se kterýma jsem se bavil). Všechny tyhle zápasy byly hrozně těsný a měli náboj až do konce. Celkově se mi zdá, že se evropský juniorský frisbee začíná vyrovnávat, a o pořadí nerozhoduje jen tradice, ale daleko víc i momentální forma a štěstí.
Co se týče jiných kategorií, ty jsem moc nesledoval, ale třeba i finále U17 byla dost slušná podívaná.
Pohled Aničky
Mám za sebou čtyři dny plné frisbee ultimate, vrátila jsem se z Vídně z juniorského mistrovství Evropy. Nejsem ani zraněná, ani mě nic nebolí, jedině hlasivky by si mohly stěžovat. Ve Vídni jsem totiž nehrála, ale spolu s dalšími fanoušky jsem podporovala české juniory.
V úterý 4. 8. jsme se společně vypravili z Prahy do Rakouska autobusem trochu pochybným, ale narozdíl od toho, co nás před čtyřmi měsíci vezl do Rimini, tenhle dojel do cíle bez problémů. Zahajovací ceremonii jsme bohužel nestihli a byl zrovna tak čas na rozbalení stanů a promluvu od trenéra Frankieho a manažera a hlavní organizátorky výpravy Janičky. Žádný alkohol, večerka v jedenáct, brzké budíčky.
STŘEDA, 5. 8. 2009
Česká výprava vylezla ze stanů nepříjemně brzy, již o půl osmé, ačkoli 1. zápas Čechů začínal až v deset hodin. Snídaně nebyla zrovna bohatá, ale přejídání stejně není zdravé. Hráči i fanoušci se odebrali na trochu vzdálenější, ale kvalitnější hřiště. Po "třech R" - rozběhání, rozcvička, rozházení - a pokřiku "KDO NESKÁČE NENÍ ČECH" mohl začít první zápas skupiny. Soupeřem nám bylo britské béčko, GB II. Poté, co jsme viděli, jak lehce si poradilo britské áčko s Italy, bylo na místě trochu zdravého respektu.
Začátek zápasu patřil mladým Britům. Za stavu 3:0 byl proto čas na timeout a na zklidnění hry, která byla hlavně ve znamení turnoverů. Čtvrtý bod ale už patřil Čechům, kteří si tak přes Piráta, Pamfa a Kubu napsali na počítadlo jedničku. Kluci se ve hře konečně zvedli a v klidu si hráli své, a tak po bodech Tomáše, dlouhé od Pamfa na Vaška ze ŽZ a skvělé obraně, vyrovnával Honza na 4:4. Britové se evidentně zalekli, a tak zkusili zónu, která ovšem Čechům nedělala větší problémy a body na naší straně narůstaly dál. Čeští hráči odskočili Angličanům o tři body a tento náskok ještě zvyšovali a porazili soupeře 15:10.
Po hezky otočeném a vybojovaném prvním zápase čekalo juniorskou reprezentaci Německo. Kluci věděli, že to bude těžký soupeř, ale rozhodně nešli do zápasu se sklopenými hlavami. Na Němcích ale bylo už od rozcvičky vidět, že jsou sebejistí a věří ve své vítězství. Zápas pak také tak vypadal. Zónová obrana, která v prvním zápase Čechům nedělala problémy, byla v podání Němců důraznější a účinnější. Poločas přišel za stavu 8:5 pro naše západní sousedy. Promluva od kouče hochy trochu nakopla a Češi si také začali připisovat body, ale Němci si drželi odstup a udrželi vítězství až do konce. Výsledek zápasu byl 15:9.
Třetím a posledním středečním soupeřem byli pro českou výpravu Irové. Kluci věděli, že pokud chtějí postoupit ze skupiny, neměli by se od nich nechat porazit. První bod patřil Pepíkovi a po něj začali Češi neohroženě sázet body. Irové se trochu zvedli až za stavu 10:2, což vypadalo tak, že dali dva body za sebou. Máru to evidentně naštvalo a nechtěl další bod dopustit. S nasazením (a úspěšně) ubránil irskou dlouhou, což bohužel v souboji odnesl zraněním kotníku. Přes irské dropy a nedokonalou zónu ukončily body Vojty a Richarda zápas předčasně a Češi vyhráli přesvědčivě 15:7.
ČTVRTEK, 6. 8. 2009
Druhý den mistrovství čekaly české juniory čtyři osmdesátiminutové zápasy, ten první s Maďarskem. Češi hráli zónovou obranu, která Maďarům dělala problémy, a tak první polovinu zápasu prohrávali o dva body. Možná i proto bylo ve vzduchu slyšet plno maďarských hlášek, obzvláště "travel!" bylo vskutku oblíbené. Za stavu 7:4 se soupeři probrali a vyrovnali na 7:7. Do konce času zbývala čtvrthodina, když si kluci nejdříve trpělivě rozebrali maďarskou obranu a pak Jirka krásně ubránil. Skóre bylo 9:7. Konec zápasu byl pro diváky správně infarktový, obzvlášť po Pirátově záhozu overem do zóny. S koncem času bylo skóre 10:9 a tak se v cupu hrálo do dvanácti bodů. Týmy se začaly tahat o každý bod. Za stavu 11:10 pro Čechy pracovala naše obrana více než dobře, dvakrát se jí podařilo ubránit, ale bohužel vždy následoval turnover. A tak Maďaři na třetí pokus vyrovnali dlouhou přihrávkou na dramatických 11:11. Útočná sestava nejdříve disk dvakrát ztratila, Maďaři stále hlásili různé cally, obrana bránila... Po hádce, kdy se definitivně projevila slabší znalost pravidel na soupeřově straně, se útok konečně dostal k zóně a pak už disk šel přes Piráta na Xaa, který s ním byl bezpečně za lajnou a docílil tak vytouženého dvanáctého bodu.
Po povedeném prvním zápasu přišel duel s Rakouskem. Rakušané se nebáli a do zápasu vlítli po hlavě podobně jako Němci. Timeout za stavu 6:2 Čechům ale příliš nepomohl a skóre při poločasu také nebylo příznivé, Rakušani vyhrávali 8:4. Pamf dal pátý bod, česká obrana zapracovala, Xao chytil disk konečky prstů a poslal ho Tomovi. Češi se tak Rakušanům přiblížili na dva body. Přetahování se o body pokračovalo dál, než protihráči opět odskočili, tentokrát na pět bodů. I když Češi opět stáhli, Rakušané si tenhle zápas nenechali vzít a vyhráli 12:15.
Třetí zápas druhého dne měl jasně daný cíl: porazit mnohem slabšího soupeře, juniorského nováčka - Polsko. Během chvíle Češi vedli 4:0. Na 5:0 zvyšoval Mára, který šel toho dne poprvé na hřiště. Chtěl rozcvičit bolavý kotník před zápasem s Francií. Ačkoli se dušoval, že se do žádných soubojů pouštět nebude, chytil disk ve výskoku a byl z toho pěkný callahan. To Poláky alespoň trochu vybudilo a tak si dali svůj první bod. Poločas přišel po patnácti minutách hry, 8:1. Frankie i Janička se uvelebili v židličkách a zápas pozorovali téměř beze slov. Proti nezkušeným Polákům pomáhal standardně dobré obraně i vítr a tak se zápas chýlil k jasnému konci. Ale jak to tak bývá, pýcha předchází pád. Ne že by snad Češi prohráli, ale než se dopracovali k dvanáctému bodu, předvedli divákům plno dropů, které si hráči poté na lajně na Frankieho povel poctivě odklikovali. Ještě horší hru ale přinesl bod čtrnáctý, předposlední. Klukům jakoby bylo líto ukončit zápas příliš brzy. Češi předvedli, jak to vypadá, když to "prostě nejde". Na české straně bylo záhozů a dropů dohromady neuvěřitelných patnáct! A tak se vesele klikovalo dál... Poslední bod už naštěstí žádnou podobnou exhibici nepřinesl a tak místy hodně vtipný zápas skončil pro kluky vítězně 15:1.
Posledním zápasem čtvrtka byl boj s Francií. Ačkoli kluci nastoupili do zápasu poměrně nahecovaní a obzvlášť Pamf si nepřál nic jiného než vyhrát, začátek zápasu se Čechům nepovedl. Už po chvíli vedli Frantíci 6:2, na naší straně skóre otevřel právě Pamf a poté se k němu přidal Xao. Francouzi si zápas hlídali, poločas přišel za stavu 8:4 a kluci si Francouze přitáhli na dvoubodový rozdíl. Obrana pracovala výborně a byl čas i na tvrdý útok. Pět minut před koncem nám ale soupeř opět odskočil. V útoku se ještě před koncem času prosadil výskokem Mára a do cupu se šlo za stavu 14:10. Následovala debata se staffáky, jestli se tedy hraje do šestnácti, což by odpovídalo pravidlům cupu, nebo normálně do patnácti, protože takový byl bodový limit zápasů. Takový dotaz asi staffáky mírně rozhodil, protože odsouhlasili, že se hraje cup - tedy do šestnácti. Později jsme se dozvěděli, že to nebylo správné rozhodnutí... Zápas skončil za kuriózního stavu 16:11. Tak jako tak, Francie vyhrála.
Hlavní otázkou bylo, zda Češi postoupili ze skupiny nebo ne. Porazili totiž Maďarsko, které porazilo Rakousko, ale Rakušani zase porazili českou výpravu. Nakonec se ukázalo, že Češi mají čtvrtfinále jisté a jako čtvrtí ze skupiny se měli utkat s vítězem skupiny druhé - s Finskem.
PÁTEK, 7. 8. 2009
Kluci před čtvrtfinále vtipkovali a byli v dobré náladě. Předchozí den ale viděli neuvěřitelně vyrovnaný a herně skvělý zápas mezi Finskem a Velkou Británií a tak věděli, že to nebudou mít lehké. A neměli. Finové hráli téměř bezchybně, jistě házeli a chytali neuvěřitelné dlouhé. Češi zatím chybovali a jakoby ztráceli chuť do hry, na skóre to samozřejmě bylo znát. Od poločasu, který hlásil skóre 8:2 pro soupeře, si dali Češi do konce zápasu pouze jeden bod a tak zápas, který měl být původně dvouhodinový, skončil předčasně, když Finové dosáhli bodového stropu, sedmnácti. Konečné skóre 17:3 tedy přesně vypovídalo o zápasu.
Bylo jasné, že medaili už český tým nezíská. Myslím ale, že nikdo příliš neklesal na mysli a raději se všichni soustředili na nadcházející zápas s Rakouskem. Měla to být odveta za prohraný zápas ve skupině a boj o co nejlepší umístění.
Zápas to byl vyrovnaný, ale tentokrát se už kluci nebáli rakouské zónovky a drze si s ní pohrávali. Týmy se tahaly o každý bod, při poločase vedli Češi jen těsně 9:8. Rakušani vyzkoušeli i taktiku, kdy u disku počítali stylem "three, five", ale čeští junioři se nenechali rozhodit. Protihráče však ani nenapadlo házet flintu do žita a tak pět minut před koncem času ukazovalo počítadlo 14:14. Při konci času vedli Češi a hrálo se do sedmnácti bodů. Za stavu 16:15 pro naše a při českém útoku si hráči takticky vzali timeout. Pepík rozehrál do zavřené na Pamfa a Pamf zakončil přihrávkou na Richarda. Češi si vyhráli účast v zápase o páté místo!
SOBOTA 8.8. 2009
Poslední zápas na mistrovství, boj o páté místo, obávaný protivník v podobě zklamaných Britů. Zklamaných proto, že byli poraženi ve čtvrtfinále Francií a ta jim vzala naději na medaili. Už od rozcvičky a drillů bylo vidět, že Britové jsou neuvěřitelně nahecovaní a že do zápasu dají všechno. Zato Češi jakoby ani zápas hrát nechtěli a tvářili se trochu jako před popravou.
Britové vlítli na hřiště a trestali každou naši chybu. Bránili nemilosrdně a to, co vypadalo jako nechytatelný hod, chytali Angličani efektními a efektivními rybičkami. Kluci sice zkoušeli jak osobní, tak zónovou obranu, jak vertikální, tak horizontální lajnu, ale Britové stále vedli. Ačkoli poločas přišel za stavu 5:9, zápas skončil předčasně a zcela jasným vítězstvím Britů - 17:7.
Určitě nás to všechny mrzelo, ale šesté místo na takto obsazeném mistrovství je pro juniorskou reprezentaci velký úspěch. Po vyhlášení, které díky čtyřem kategoriím trvalo neobvykle dlouho, následovala párty, která ovšem byla vskutku daleko, a než se rozjela, odešli netrpělivci do stanů. Škoda, nakonec to nebyl špatný večer.
V neděli nebylo na co čekat, sbalili se stany, poklidilo se, naposledy se hodilo diskem a pak už se spokojená česká výprava vracela domů..
