Na plážové mistrovství Evropy do Calafellu jsme se vydaly jako opravdu skromná repre výprava. Nejen, že se nepodařilo postavit jiný než ženský tým, ale i v něm nás bylo pouze 11 hráček. To nám však rozhodně náladu nezkazilo, naopak – dalo to vzniknout našemu pokřiku „osamělé samičky“.
Po celkem zdlouhavé cestě do kempu, kdy jsme stavěly stany ve dvě hodiny ráno, jsme dokázaly ocenit, že první zápas hrajeme až v 11 hodin. Na zahájení mistrovství jsme se tak trochu vykašlaly a v puntíkovaném dresu nás reprezentovala pouze Katy.
První hrací den nás čekaly dva zápasy ve skupině. Začaly jsme proti Rakušankám. Hned od začátku bylo vidět, že se holky rakouský na mistrovství Evropy připravovaly hodně pečlivě. Byly sehraný, rychlý a jejich hody byly přesný. My jsme se oproti tomu na hřišti trochu hledaly a navzájem jsme si dávaly zabrat hody, které by na trávě byly super, ale na písku byly moc rychlé. Po rozpačitém začátku jsme nakonec i my dokázaly skórovat, i tak jsme ale prohrály 13:6.
V dalším zápase na nás čekaly Lotyšky. Chtěly jsme konečně předvést pěknou hru a byly jsme přesvědčené, že s Lotyškami sehrajeme vyrovnaný zápas. Vítr celý den neustával a my jsme ho chtěly využít v náš prospěch. Začaly jsme dobře, útok byl přesný a rychlý, jenže finální přihrávka do zóny nám né a né vyjít. Bohužel, několikrát za sebou jsme disk donesly k zóně a přesto jsme nedokázaly skórovat – rázem jsme tak prohrávaly 4:0 a bylo jasné, že Lotyšky nebudou jednoduché soupeřky. Zbytek zápasu už byl podobný tomu prvnímu – sice jsme začaly dávat body, ale dotáhnout se nám nepodařilo a prohrály jsme 11:6. Navíc se nám v zápase zranila Lea a nebylo jasné, jestli bude další den hrát.
I když jsme nic nevyhrály, daly jsme si za odměnu koupání v moři, sledování dalších zápasů, pivo a sangríu. Organizátoři měli servis dobře zvládnutý, dobrovolníci byli ochotní (i když občas trošku zmatení) a na každém kroku. Bylo krásně a my si užívaly dovolenou na pláži.
Večer jsme neměly moc energie na rozdávání, a tak jsme se až na vyjímky trading night nezúčastnily. Nakonec jsme šly celkem zodpovědně spát, protože ráno nás čekal první zápas od devíti a navíc v aréně s živým přenosem.
Organizátoři se sice na hřištích opravdu snažili, ale domluva s personálem kempu bohužel nevyšla. Nedošlo jim, že když se hraje první zápas v devět hodin, neměla by snídaně začínat v osm – jen doprava na hřiště trvala 15 minut. Od smrti hladem nás zachránila Katy, která odhodlaně vtrhla do místního obchodu před otevírací dobou a ukořistila toasťák a sýr. V kempu jsme taky nechaly Srbovky a Běli, které měly půjčená kola, a dohonily nás s druhou etapou snídaně později.
Věděly jsme, že proti Ruskám to nebudeme mít lehké. Všechny byly vysoké a hubené a vyhrály oba předešlé zápasy. Lea navíc se zraněným kolenem nemohla hrát a tak nás bylo jen deset. Naši hru proti Ruskám jste měli možnost vidět, ale budiž – soupeřky využívaly faktu, že ráno nefoukalo, mnohem lépe než my, a jejich dlouhé hody do zóny jim dobře vycházely. Na druhé straně my, i když jsme ubránily, nedokázaly jsme tuto šanci využít. Možná jsme jen byly nervózní... Výsledek: 13:6.
Naše tři slavné prohry znamenaly poslední místo ve skupině a pro nás křížový zápas se složeným týmem z různých zemí United Europen Islands. Na ten jsme se těšily a hrozně jsme chtěly konečně vyhrát. Navíc jsme si řekly, že budeme hrát zónovou obranu a ta měla od začátku zápasu velký úspěch. Takže jsme poprvé konečně vedly a do poločasu jsme si udělaly slušný náskok, kdy si obzvlášť Iva a Běli nahrabaly body do statistiky, ;) Holky z United Islands si nakonec dokázaly přes naši zónu najít cestu a dát nám pár bodů, i tak jsme ale vyhrály 13:6.
V osmifinále nás čekaly Němky. Byl to zápas, při kterém jsme se musely rvát s dosud největším větrem a na hře to bylo znát. Proti sehraným Němkám jsme dokázaly dát jen jeden bod a utrpěly jsme největší porážku 13:1.
Večer jsme se vydaly na párty na pláži. Tu zahájil super ohňostroj, ale samotná párty nebyla nic moc, protože byla plná místních a hlavně dětí :) Ve Španělsku normální věc, půl jedenáctá a děti běžně na ulici. Ani hudba nebyla nejlepší a tak se žádná extra párty nekonala...
Opět jsme začínaly až v 11, opět bylo od rána vedro a jasno. Vítr se však uklidnil a už nebyl tak silný. Dobrá zpráva byla, že se Lea rozhodla hrát, a tak nás bylo opět jedenáct.
V dolní skupině o 9. – 16. místo nás první čekaly Dánky. Pro nás to byl rozhodně nejméně příjemný zápas, protože Dánky byly hodně kontaktní a snad každá z nás zažila příliš těsného markera, zbytečný fyzický kontakt při obraně nebo náběhu. Hru jsme si tak moc neužily a prohrály jsme 13:6 – opět naše „oblíbené“ skóre.
V dalším zápase jsme potkaly Belgičanky a hra byla hodně jednoznačná. Vycházela nám obrana i každá útočná kombinace a Belgičanky nám dokázaly dát jen jeden bod. Vyhrály jsme 13:1, což znamenalo, že náš poslední zápas bude o 13. místo.
Měly jsme volné odpoledne a tak jsme si užívaly pláže, moře a skvělé atmosféry. Poslední zápasy dne patřily masters kategoriím – hrálo se finále women a mixed. V těchto kategoriiích bylo jen málo týmů, takže spolu sehrály round robin a pak rovnou finále a o třetí místo. Women’s masters vyhrály Němky nad Britkami a to samé bylo i v mixed masters – Německo zvítězilo nad Británií o jeden jediný bod.
Náš poslední zápas, o 13. místo, proti Ukrajinkám. Holky hrály opět v deseti, já jsem sledovala dění z lajny. Konečně se nám dostalo opravdu vyrovnaného zápasu po celou dobu hry. Neutekl nám začátek, tahaly jsme se o každý bod a někdy opravdu dlouho... Nakonec byl náš útok útočnější a obrana tvrdší a my jsme vyhrály 10:8. Mohly jsme tak slavit liché umístění a 13. místo.
Zbytek dne jsme sledovaly finálové zápasy a šťastnější z nás měnily dresy. Bylo krásně, největší vedro za celou dobu, takže jsme u fandění chytaly bronz. Samozřejmě jsme se bavily i o tom, proč se nám na písku nedařilo víc...
Důvody jsou asi celkem jasné: 1) malý počet hráček a z toho vyplývající fakt, že neproběhl žádný výběr. 2) neměly jsme žádný přípravný turnaj na pláži, což je dost znát, když tým hraje proti soupeři, který společně odehrál Paganello, Bibione či Sandsplash – nebo všechny tři. 3) zranění, ale s těmi se nedalo počítat.
Pro příště se tedy snad poučíme a snad se nás i sejde víc. Je to přece reprezentace a měly bychom chtít předvést co nejlepší výkon...
Finálovou sérii začali open masters. Británie začala lépe, ale hra byla do poločasu vyrovnaná – halftime nastal za stavu 5:7 pro Brity. Pak už bylo finále plně v jejich režii. Francouzi dali jen další tři body a Britové tak vyhráli 13:8.
Pak nastoupily ženy, Rusky proti Švýcarkám. Hra to byla intenzivní, vyrovnaná a plná hlášek – většinou faulů, které byly zpravidla contestované. Až do stavu 7:7 si oba týmy držely své útoky, Rusky využívaly spíše dlouhé přihrávky, na rozdíl od Švýcarek. Poté ale nastoupila ruská vlna a Rusky odskočily na 11:7. Švýcarky pak sice opět začaly proměňovat své útoky, nic však neubránily a tak se z evropského plážového zlata radovaly Rusky výhrou 13:9.
V openu se odehrála bitva mezi Švýcarskem a Velkou Británií. Od začátku hry bylo jasně vidět, že Švýcaři mají navrch. Lépe házeli, běhali a měli větší nasazení v obraně. Britové jakoby nebyli ve své kůži. Nepomohla jim ani mohutná podpora jejich kolegů z jiných kategorií, rázem prohrávali 8:3. Kdo by si ale myslel, že už se nestane nic zajímavého a odešel na pivo, udělal by velkou chybu. Britové se totiž herně zvedli a ještě konec zápasu zdramatizovali. Dali tři body za sebou, čas skončil za stavu 10:7. Britové přidali ještě jeden bod, diváci se již těšili na senzaci, ta se ale nakonec nekonala. Švýcaři opět zahráli svůj bezchybný útok a vyhráli open finále svým jedenáctým bodem.
Celé evropské plážové mistrovství uzavíralo finále mixu. To bylo ale od začátku jednoznačné. Švédi nepovolili Irům skoro nic. Poločas nastal při skóre 7:3 pro Švédsko a od něj dali Irové už jen jeden bod. Celý konec zápasu tak patřil Švédsku, kteří si jasnou výhrou 12:4 zlato rozhodně zasloužili.
Děkujeme všem, kteří nám fandili, carlosovi za návrh dresů a firmě Burik za slevu.
Sportu zdar a na písku zvláště!