1. kolo Středoevropské ligy proběhlo 24.-25.5.2008 ve slovenské Trnavě. Jak je již slovenskou tradicí, jediné co bylo dobře zorganizováno byla "žúrka" (tentokrát s
vylepšením o otevřený obchod s módním oblečením, disky atp. hned v sousedství stylového podniku). Kdo čekal, že najde dobře označenou cestu na místo činu, na snídani k sýru a šunce také chleba či dokonce kávu nebo čaj v termosce, ten splakal nad výdělkem. Kvalita travnatého povrchu také nebyla vynikající, tvrdý povrch se sice kvalitním pažitem, bohužel u některých hřišť vycházela vydřená místa se ztvrdlým bahnem zrovna do míst určených k těm nejpěknějším layoutům. To, že neexistovalo něco jako jingl nebo jiné ohlášení začátku a konce zápasu, absence scorekeeperů snad raději ani nebudu komentovat.
Hábéčkovská hra proběhla vcelku schematicky a podle "papírových" předpokladů, hned zezačátku jsme si ale řekly, že do všech zápasů půjdem naplno byť proti slabšímu soupeři. Kapitánka Ája pro nás navíc připravila takový bonbónek v podobě dvojiček, které se kromě střídání na lajně také vzájemně povzbuzují, starají se o sebe a vůbec jsou si báječnými parťačkami, jak na hřišti tak mimo něj. Myslím, že tento formát se osvědčil a určitě ho budeme využívat i nadále.
Prvním soupeřem nám byl domácí tým LayDs, složený z převážně mladých a nezkušených hráček, který byl posílen o nějaké ty staré páky, nicméně jim chyběla velká posila v podobě Katky. Každopádně je skvělé, že po dlouhé době postavily Slovenky tým, který má potenciál růst a příští rok už jistě nebude tak snadné ho porazit. Po zahřívacím kole proti Slovenkám následoval o něco těžší oříšek - rakouské W.Adies. Tým se nám podařilo porazit asi i díky nasazení Dvojčat na jejich nejsilnější hráčku Marion, kterou důsledně v obraně gumovaly. No a pak, pak už nás nečekal nikdo jiný než kolegyně Frisky Beez. V tomto utkání se body přelévaly sem a tam, bohužel se nám nepodařilo přijít na to, jak přelít větší počet bodů na naši stranu, což se ale podařilo Frisky a zaslouženě vyhrály. Nám tedy nezbylo nic jiného, než dohrát skupinu a spravit si náladu na maďarkách CiciCatch. Následovala už jen véča, trochu zapařit a spacák s vidinou dlouhého spánku.
V neděli ostatní týmy ještě dohrávaly skupinu a my se v klidu mohli připravit na znovuvygumování W.Adies v semifinále, v čemž jsme uspěly. Do finále tedy postoupily Hábéčka proti FriskyBýýýz. Myslím, že každá z nás šla do zápasu s "teď jim to v tom finále konečně natřem a nenecháme se porazit", bohužel nám to vydrželo jen do poloviny utkání, dávali jsme body a dobře bránily. Za normálních okolností bych řekla, že jsme měly dost velký náskok, a pak... pak se něco stalo... něco hned poté, co chlapíci přestali fandit a přesunuli se na vedlejší hřiště. A rakušanky toho využily - dokonale. Přidávaly jeden bod za druhým, až nakonec dorovnaly a bohužel i poslední bod patřil soupeřkám. A já si kladu otázku a určitě nejen já: Kdy se to naše druhé já naučí hrát naplno až dokonce?
Fotky od
Zuzky Špírkové.
Pipi (Redakce)
