V minulých dvou dílech Okénka jsme si popsali všechny významné změny pravidel pro rok 2009 a nic nám proto nebrání pustit se dnes přímo do samotného výkladu pravidel. Začneme, tak trochu symbolicky, výhozem. O pravidlech spojených s výhozem jsme již kdysi psali v tištěné Pasti, ale jednak je opakování matkou moudrosti a jednak i toto pravidlo mezitím prošlo jistými úpravami a tak si jej můžeme zopakovat hezky od začátku. Dřív, než vyhodíme disk, podíváme se na
postavení obou týmů (
7.3.-7.5), protože už to je pravidlo, které týmy neberou příliš vážně.
Útočící tým, tedy tým, který přijímá výhoz, signalizuje svou připravenost zvednutím ruky. V té době si již hráči nesmí vyměňovat pozice (aby si je obrana mohla
„rozebrat“) a musí stát jednou nohou na základní čáře. Rozeběhnout se mohou až v momentě, kdy je disk vyhozen. Hráči
bránícího týmu, tedy týmu, který vyhazuje disk, se oproti tomu mohou pohybovat kdekoliv ve své zóně a opustit ji opět mohou až v době, kdy je disk ve vzduchu. Pokud se vás někdo zeptá, jestli se v ultimate hraje na ofsajdy, můžete směle říci, že ano, protože chybné postavení hráčů nebo předčasné vyběhnutí do vlastního hřiště se neoficiálně nazývá právě
ofsajd. V případě, že jej tým nahlásí (možno hlásit i jako
violation), výhoz se opakuje (
7.6.).
Týmy, které rády brání intenzivně a hned od první přihrávky soupeře (ano, i takové se najdou), využívají tzv.
rolling start. Při něm obránci před výhozem stojí ve své zóně různě daleko před základní čárou, podle toho, jaký má kdo zrychlení. V momentě, kdy jim jejich vyhazující spoluhráč dá znamení, rozeběhnou se všichni najednou tak, aby ve chvíli vyhození disku akorát přebíhali základní čáru. Výhodou pochopitelně je, že na základní čáře mají všichni obránci již plnou rychlost a k soupeřům se tak dostanou rychleji, než kdyby se v okamžiku výhozu teprve rozebíhali.
Disk nám tedy vyletěl a pro další postup je klíčové,
kam dopadne, jestli se cestou něčeho či někoho dotkne a kde se zastaví, pokud se po dopadu ještě kutálí. Vyhozeného disku se obránci nesmí dotknout do té doby, dokud se jej nedotkne někdo z útočníků, nebo dokud se disk nedotkne země (
7.8.). Obránce proto může např. zastavit disk, který se díky protivětru kutálí směrem k jeho koncové zóně.
Nejjednodušší variantou rozehrávky je, když
disk dopadne do hřiště a zůstane v něm ležet (
7.10.). Pak není o čem přemýšlet, útočníci rozehrávají disk právě z toho místa, kde se zastavil. To samé pochopitelně platí pro případ, že
jeden z útočníků disk rovnou ze vzduchu ve hřišti chytí.
Trochu se nám to komplikuje v okamžiku, kdy disk dopadne na zem a
vykutálí se ven ze hřiště (
7.11.). Jestliže se ho nikdo z útočníků nedotkl, rozehrává se vždy z takového místa ve vlastním hřišti, které je nejblíže místa, kde disk hřiště opustil. Jinak řečeno, disk, který dopadl do vlastního hřiště a vykutálel se do
autu, rozehráváme z místa, kde se vykutálel. Disk, který dopadl do koncové zóny nebo do vlastního hřiště, ale přes koncovou zónu se kutálel, rozehráváme ze základní čáry. Pokud se disk vykutálel do strany, rozehrává se z příslušného okraje základní čáry, pokud se vykutálel přes zadní čáru koncové zóny, rozehrává se na stejné úrovni na základní čáře.
O možnost rozehrát disk ze základní čáry se útočník připraví, pokud se snaží kutálející se disk zastavit, ale
jen se jej dotkne (
7.12.). V takovém případě musí disk rozehrávat přímo v místě, kde opustil hřiště, tedy i v koncové zóně. Co se možná tolik neví, je, že stejné pravidlo platí pro případ, kdy
útočník chytne letící disk v autu. Poslední variantou výhozu je, když
disk dopadne do autu, aniž by se předtím dotkl hřiště nebo útočícího hráče (
7.13.). Útočník má v tu chvíli na výběr dvě možnosti. Buď může rozehrát disk ve vlastním hřišti nejblíže místu, kde disk opustil hřiště, nebo může využít možnosti
Bricku. Brick funguje jako penalizace pro obránce za výhoz mimo hřiště a jeho značka je umístěna
20m od základní čáry uprostřed šířky hřiště. Úmysl využít rozehrávky z Bricku
signalizuje útočník zvednutím natažené ruky nad hlavu. Již druhým rokem neplatí pravidlo
middle, podle kterého mohl útočník rozehrát z prostřed hřiště v případě, že výhoz opustil hřiště ještě před Brickem. V takovém případě musí dnes útočník zvolit buď ztrátu území a výhodnější rozehrávku z prostřed hřiště, nebo rozehrávku z postranní čáry v místě, kde disk hřiště opustil. Připomeňme ještě jednou, že letí-li disk do autu, útočník jej nenechá dopadnout na zem a chytí ho v autu rovnou ze vzduchu, platí pravidlo
7.12. a musí rozehrávat v nejbližším místě hřiště.
Jen pro upřesnění, pravidlo
11.7. definuje místo, kde
disk opustil hřiště. Pro případ výhozu nás zajímá především první část pravidla
11.7.1., která říká, že disk opustil hřiště v místě, kdy byl
naposledy z části nebo zcela nad hřištěm. To je celkem nasnadě, důležité to ovšem je v případě, kdy se disk dostane do autu tím, že se dotkne např. okolních stromů. Za normálních okolností je to tak, že když disk vyletí do autu a o třicet metrů dál se dotkne větve stromu, rozehrává se z místa, kde přeletěl přes lajnu. Pokud ovšem větve přesahují do hřiště, jak se na některých hřištích stává (a stejnou roli hraje strop tělocvičny), je situace taková, že disk vyletěl ze hřiště, o dvacet metrů dál se stočil zpět do hřiště a tam se dotknul větví nad hřištěm. Naposledy byl tedy nad hřištěm těsně před kontaktem s větvemi a to je tedy to místo, kde opustil hřiště.
Závěrem atraktivní pravidlo
7.9. o
upuštěném výhozu. Pokud se disk dotkne útočníka a ten ho přitom nechytí, je lhostejno, zda se to odehrálo v hřišti nebo v autu a je to vždy
turnover.
Tipy k výhozu
- Nehledě k posledně zmíněnému pravidlu se vždy doporučuje výhoz chytat a to i v případě, že je to těžší chyt nebo fouká. Je to chyt jako jakýkoliv jiný ve hře a stejné je i riziko, že disk nechytíte. Chycením disku oproti tomu získáte možnost rychlé rozehrávky na střed hřiště a ušetříte si složité situace s hrozbou Callahanu. Chytáním výhozu také soupeři ukazujete, že se disku nebojíte.
- Pokud určujete před bodem handlery, kteří budou disk rozehrávat, určete si hlavního a vedlejšího handlera – to je zvláště důležité u nacvičených rozehrávek (tzv. pull plays). Řekněme, že jeden (Wolfgang) má rozehrávat disk a druhý (Ulrich) zůstává na dumpu. Zatímco ostatní hráči běží po výhozu postavit domluvenou formaci, oba handleři společně sledují disk. Když je výhoz dobrý a dopadne do hřiště, sbírá (chytá) ho Ulrich a první volnou přihrávku hází na Wolfganga, nejlépe na střed hřiště. Když jde výhoz do autu, sbírá jej naopak Wolfgang, protože první přihrávku bude mít pravděpodobně již s obranou, takže by ji měl rozehrát hlavní handler. Oba spolu samozřejmě mluví, takže např. když je to krátký výhoz těsně za lajnu, takže je výhodnější rozehrávat z lajny, může ho opět sebrat Ulrich a rychle dopravit na střed na Wolfganga.
- Při chytání výhozu sledujte celou dobu jen disk, nenechte se vyrušit přibíhajícími obránci (vzít vám jej nemohou) ani se těsně před chytem nekoukejte, jak jej rozehrajete. Je to sice chyt jako každý jiný, ale dobrý výhoz má často velkou rotaci a i když k vám již přilítá pomalu, může vás tou rotací překvapit.
- Dobrý výhoz letí dlouho. Technikou hodu se celkem výrazně odlišuje od klasické dlouhé přihrávky, která by neměla letět příliš vysoko. Výhoz by oproti tomu vysoko letět měl a měl by co nejdéle viset ve vzduchu (ovšem pozor na protivítr, pak je u vysokého disku riziko, že se vám vrátí). Nesnažte se tedy hodit co nejdál, ale co nejpomaleji. Kratší výhoz, který útočník chytá v momentě, kdy jsou všichni spoluhráči pokrytí, je lepší než o něco delší výhoz, po kterém následují tři volné přihrávky útoku.
- Nacvičujte Rolling start. Kromě rychlosti získáte i větší chuť ubránit.
