Neuplynul ani měsíc od posledního Paganella a na webové stránce slavného plážového turnaje už se odpočítávají sekundy, které zbývají do ročníku 2009. Je to veliké číslo. Ostatně, tenhle turnaj v Rimini je o velikých číslech. No řekněte sami: 1500 hráčů, 550 zápasů, 110 týmů, 100 freestylistů, 23 národností, 16 hřišť…a to všechno se vejde na jednu pláž a do čtyř dnů (pokud nepočítám uvítací party). Tahle velkolepá akce, bez níž si mnozí oslavy Velikonoc už ani nedokáží představit, se letos konala poosmnácté.
Účastníci zájezdu
České týmy byly dva: Žlutá zimnice, která loni skončila šestá, a Prague Devils, kteří se do Rimini vrátili po mnohaleté pauze. Všichni jsme se sešli ve čtvrtek na pláži, a to hned dvakrát. Poprvé kvůli přátelskému zápasu a podruhé kvůli oficiálnímu zahájení. Opět se podávaly grilované ryby a špagety, opět teklo víno proudem, opět duněly bubny, hořely pochodně a nebesa prozářil ohňostroj. Byla to asi jediná večerní akce, kde nechyběl nikdo z našeho mixu: Ája, Maloch, Martina, Kačer, Lea, Jirka, Jana, Čupito, Katy, Ondřej, Iva, Zelí a dvě opory z USA – Dan a Jonathan. Měli jsme štěstí, že tihle dva talentovaní hráči hledali tým a kamarád Oliver (který se Zimnicí kdysi hrál a v Rimini měl původně hrát s náma) je nasměroval do našeho týmu. Smůla byla, že se Jonathan hned první den zranil a zbytek turnaje už jen fandil.
Základní skupina
V mixu bylo celkem 32 týmů rozdělených do osmi skupin. Žlutá zimnice se ocitla ve skupině s britským výběrem Girls & Boys, německými Goldfingers a sympaťáky z Nového Zélandu, kteří si říkají KUPA. První páteční zápas (v 8:50!) jsme hráli proti nim. Probudili jsme se dřív, získali náskok a celkem v klidu vyhráli 14:9. Když mohla KUPA vyhrát Paganello v roce 2000, proč bychom nemohli my vyhrát letos? Našlápnuto k zlatu jsme měli ještě po druhém zápase. Čtyřiadvacátí nasazení Goldfingers dokázali přes naši obranu skórovat jen jednou. Podstatně hůř se nám dařilo proti Britům. Snad jsme byli nervózní ze hry na centrálním hřišti, snad to bylo větrem, každopádně jejich hra byla oproti naší daleko systematičtější a bez zbytečných chyb a zápas skončil rozdílem 15:6.
To byla první ze série proher, kterými jsme si zazdili cestu mezi osm nejlepších týmů. Druhá následovala v sobotu dopoledne proti ruskému týmu Bivni. Papírově horší soupeř se nezalekl ani nás ani větru a sebevědomě prorážel naši obranu. Ve vyrovnaném zápase od začátku do konce jsme podlehli 7:9. Konečně tu byl Huck Finn, obhájce titulu, který i letos potvrdil, že mezi smíšenými týmy nemá v písku konkurenci. S touhle partou veselých Amíků, kteří svým soupeřům skládají písničky za doprovodu tahací harmoniky, jsme se setkali už loni. Tehdy nás celkem bez problémů zadupali do písku. Letos jsme se chtěli pochlubit lepším výkonem. Hru jsme rozehráli dobře, soupeři jsme nechávali jen dvoubodový náskok, závěrečný cup jsme už ale nedohráli. Jedna z jejich hráček se vážně zranila a musela být převezena do nemocnice. Kačer rozhodl, že dohrávat nebudeme a výsledek utkání skončil 8:6 pro Huck Finn.
Proti větru a dešti
Tím jsme spadli dolů a naší metou se stalo deváté místo. Vykročili jsme k němu výhrou nad Rösti Graben ze Švýcarska (10:6) a nedělní opětovnou porážkou Novozélanďanů (10:6), po níž následovala asi půlhodina dalších týmových her, u kterých se všichni náramně bavili. Dobrá nálada nevydržela dlouho. Obloha se zatáhla a obávaná předpověď počasí se začala plnit. Za vytrvalého deště a silného větru jsme odehráli z naší strany dost vypjatý a nevydařený zápas proti rakouským Flugsaurier (4:12), a rozloučili se s devátým místem. Následovala tříhodinová pauza ve stanu s šálkem čaje a pizzou. Čekání na poslední nedělní zápas, kdobytobylřek proti Prague Devils!!!, nám zpříjemnilo finále freestylu. Šílené počasí dělalo problémy oběma českým týmům, ale Devils o něco víc. Zápas skončil 10:4 pro ŽZ. Ani v pondělním zápase o umístění nechyběli mezi našimi soupeři hráči z Česka. Miguel s Veou (Frkot) přijeli do Rimini s chorvatským týmem Mali Dim. Tým, který porazil naše ruské rivaly 9:7, nakonec podlehl Zimnici 7:13.
Čtyři dny, šest výher, deset zápasů, třinácté místo a bezmála 34 milionů sekund do dalšího Paganella. Už se nemůžu dočkat.