Slunnou sobotu 14. března proběhlo na několika místech naší republiky nečekané zatmění slunce. Jistě si říkáte, že to není možné, vždyť žádná z televizí se touto jinak mediálně vděčnou událostí nezabývala. I tisk mlčel. Šlo totiž o velice lokální zatmění. Způsobily je plastové nesmysly placatého, rotačního rázu, pro něž se v češtině ujal přiléhavý název létající disk (v ostatních civilizacích se používá ještě přiléhavějšího označení zmrzlá včela), kteréžto si stále se rozrůstající (k našemu všeobecnému potěšení) subkultura bláznů, jež těmto věcičkám věnovala a věnuje svá nejlepší léta, vyhazovala do vzduchu ze samé radosti cestou na nejslavnější mítink, který má tato planeta vůbec šanci hostit.
14. března se totiž konala již druhá
O P I Č Á R N A sezóny
08/09.
Návštěvníci, kteří se rozhodli pohrdnout jediným hezkým dnem za poslední čtvrtrok, si našli opět cestu do opičího výběhu na Zeleném pruhu.
První nešťastníci, kteří měli porovnat své síly s obávanou armádou opic, byl výběr naší nejznámější technické univerzity
Družstvo ČVUT. Zároveň šlo o vůbec první utkání této veleakce. Na hráče zřejmě ještě působil vliv slunce nízko nad obzorem.
Odborná i laická veřejnost během utkání nejednou zadoufala, že jen brzká ranní hodina je toho důvodem, že žádný z týmů nevyrukoval na soupeře se svými nejúčinnějšími zbraněmi (kružítka na jedné straně, banánové slupky na straně druhé) a předvedli tak zápas rozehřívací, plný chyb. Skvělá příležitost uvědomit si, že již nejde o pouhý trénink, ale o opravdový zápas – NA OPIČÁRNĚ!
Jak už to bývá, nezvítězil lepší tým, ale ten, který nejvíce imponoval štěstí, jež speciálně kvůli této akci slezlo z hor. Zřejmě se na zasněžených vrcholcích počalo nudit; jak jinak si vysvětlit jeho nepochopitelné řádění na Zeleném pruhu. Jen Bůh ví, proč si vybralo kožichy zarputilých opiček.
Ovšem jak je známo, štěstí nikdy nechodí samo, vždycky jde ruku v ruce se svou sestrou smůlou. Oba se asi na bílých pláních Krkonoš dohodli, že se pěkně pobaví, a tak zatímco štěstí přálo opičím výsledkům, smůla přála opičím kotníkům. Po prvních dvou zápasech nevydržely dva kotníky psychický nátlak na ně kladený na tomto ostře sledovaném turnaji, a tak z již tak hubeného osmihlavého stádečka opiček přežilo šestičlenné torzo nejsilnějších kotníků. Na Opičárně nemají slabé povahy co pohledávat.
Šest statečných se ovšem z nepříznivých okolností nesložilo a vlétli do dalších zápasů hlava nehlava. Přihrávka střídala přihrávku. Swing střídal swing. Dump střídala dlouhá. Dlouhou střídaly turnowery. Marně král Loc ze svého palmového stolce velel: „
Vy… se na ty dlouhý!!“ Čas běžel. Muzika hrála. A disky létaly. Někdy až moc …
Tak šel zápas za zápasem, až nastala chvíle střetnutí nejdůležitějšího a nejvíce očekávaného. Střetnutí, jež mělo posunout vnímání celé téhle hry do míst, o nichž se nikdy nezdálo ani těm nejzkušenějším v nejdivočejších snech.
Věčný souboj
Terrible Monkeys se
Žlutou zimnicí. Věčný souboj opičky se zákeřnou nemocí, jež se projevuje postupným zežloutnutím kožíšku od uší až po ocas s následným třasem celého těla. V blízkém hostinci se uskutečnil nad pěti sklenicemi limonády a dvěma sklenicemi píva monkstorming, jak se vypořádat s prvními příznaky onemocnění. Král Loc, ovíván palmovým listem v rukou věrné kalkulačky Renaty, bouchl banánem o stůl a opice se daly do boje.
Vrhly se na svého soupeře s nevídanou silou a disciplinovaností, což bojovníky ze Zimnice překvapilo natolik, že se nestačili ani ohlédnout. Jejich zónová obrana působila na hřišti, jako kdyby ji tam kdosi nakreslil; disky i opice kolem ní létaly takovou rychlostí, že bylo těžké je vůbec postřehnout. Natož ubránit.
Bohužel tento nadopičí výkon ve spojení s praktickou nemožností sřídání způsobil, že v závěru turnaje opicím chyběla potřebná energie nejen k zvládnutí prestižního utkání s její severní kolonií – opic z
Exitu – jež své sestře z Prahy nedarovala ani banán, ale hlavně s opět se navrativší chorobou, která si zřejmě nikdy nedá pokoje. Využila oslabenosti týmu Monkeys a celkem hladce zvítězila.
Žlutá zimnice se tak stala vítězem celého turnaje. Ano, bitvu vyhrála, ale válku…
V noci ze 14. na 15. března se na některých místech naší republiky dalo pozorovat ojedinělé zatmění měsíce. Frisbeeáci si prostě nikdy nedají pokoj.
