Pamatuješ si, v jakém roce 3SB vznikly?
Je to tak dávno, že jsem si nebyl jistý přesným rokem vzniku našeho týmu, ale na webu najdeš všechno – takže s 99% jistotou můžu říct, že to bylo na podzim 1994.
Kdo byl u založení z lidí, které můžeme znát?
Bohužel jako jediný dinosaurus jsem zbyl já. Brzy po založení týmu se k nám připojil např. Honza Šolta a Kristina, tehdy ještě Klímová (dnes Medková).
Vzpomeneš si, jaké bylo pozadí vzniku? Měli jste s něčím problém, nebo to byl vznik harmonického týmu s růžovou budoucností?
V té době jsem ještě studoval v Praze, ale už jsem se pomalu připravoval na návrat domů – takže prvním impulsem pro založení týmu byla touha hrát frisbee i v ČB. Druhým důvodem byla snaha dělat věci trochu jinak, než se v té době dělo v PD, za které jsem hrál. Spolu s mým kamarádem Pavlem Korčákem, který mimochodem stál i u zrodu českého frisbee, protože se podílel na vzniku PD, jsme oslovili spolužáky mého bráchy a začali pomalu vytvářet tým.
Nikdo už si určitě nevzpomene, že jsme se původně jmenovali Hurricanes, protože jeden náš spoluhráč rád kreslil a přinesl návrh na naše první dresy, kde pod běžící, trochu rozmazanou postavu rukou připsal tento název, který jsme bez nějakého dalšího přemýšlení přijali.
Začátky byly dost úsměvný jako u každého nového týmu, pobíhání s diskem po parku, bez jakéhokoliv zázemí, zato s velkým nadšením. Brzy jsme ale nabrali na tu dobu nevídaných 30 lidí (včetně třech Amíků) a začala se psát jedna z lepších stránek naší dosavadní historie, která byla završená ziskem titulu mistra republiky v roce 1996.
Kdo byl váš největší rival? Můžeš ho charakterizovat?
V polovině devadesátých let nebylo samozřejmě tolik týmů jako dnes, takže ani konkurence nebyla taková. Hrála se v podstatě jediná kategorie, tedy open, i když my jsme v té době měly dost holek. Největší boje byly proti Prague Lions, což byl tým složený ze samých chlapíků (až na pár výjimek, co si pamatuji), takže stavět proti nim pravidelně holky bylo docela složitý. Obecně se o nějaké taktické vyzrálosti vůbec nedalo mluvit, takže vyhrávaly ty týmy, které nechybovaly – přesně takoví byli Prague Lions – běhaví chlapíci, co moc nechybovali.
Na 3SB je zvláštní to, že to je jediný mimopražský tým s takovou tradicí. V čem tkví životaschopnost 3SB?
Naše dlouhodobá tradice je vlastně jen takový mýtus. 3SB byly poměrně dlouho, možná víc než tři roky, u ledu. Žádný trénink, žádný turnaj. To se na konci 90. let rozpadla původní parta, složená převážně ze studentů obchodní akademie. Až někdy kolem roku 2003 jsme opět začali fungovat a zdrojem naší členské základny se postupně stalo jedno z budějovických gymnázií. Pominu jepičí část naší historie, kdy jsme hráli pod dost ulítlým názvem Kýbl Hoven (raději jsme to psali jako KH).
Ale jinak - životaschopnost našeho týmu tkví v tom, že studenti jedné školy přivádějí neustále spoluhráče z nižších ročníků, ti zase svoje kamarády z ostatních škol. Jsme tedy tým postavený na středoškolácích, ale tohle velké plus je současně jedním velkým mínusem – s přechodem na vysokou školu, a tedy stěhováním do Prahy, lidi přestávají dost často hrát, přecházejí do jiných týmů, nebo s námi jen hrají turnaje. Takže na trénincích nás není tolik, kolik by bylo potřeba.
Bylo frisbee na počátku 90. let v něčem odlišné od toho současného?
Když vezmu úplný počátek 90. let, tak to je vlastně rok jedna v historii českého frisbee. Málo českých týmů, pár lidí, ti se ale všichni perfektně znali. Drtivou část členské základny tvořili vysokoškoláci, takže to bylo dost živelný a bezstarostný – pověstné byly například frisbee Silvestry. Byli jsme vlastně taková uzavřená komunita, lidem z venku jsme museli připadat jako velký exoti. Samostatnou kapitolou byly zahraniční turnaje, kterých jsme paradoxně odehráli víc než těch domácích, kde jsme zase působili jako exoti z Východu.
Samozřejmě to všechno nebylo tak dobře organizované jako dnes. Ze současného frisbee se v českých podmínkách pomalu stává běžný sport, který si sice ponechává prvky výjimečnosti, ale je víc než dřív zaměřený na výsledky a částečně ztratil spontánnost a prostou radost ze hry. Musím ale říct, že to je přirozený vývoj.
Změnily se 3SB za těch necelých 20 let? V čem nejvíce?
3SB se změnily hrozně moc. Na začátku jsem hrál se stejně starými, nebo jen o pár let mladšími hráči. Teď stojím na lajně se spoluhráči, jejichž rodiče jsou mladší než já. Momentálně máme novou spoluhráčku Aničku, které je 11 let. Takže vlastně jsem se změnil jen já, když jsem o nějakých 17 let starší a z toho týmu tak nějak podezřele vyčnívám.
Jak vidíš budoucnost 3SB?
Každý, kdo se podílí na vedení nějakého klubu, samozřejmě vidí budoucí vývoj optimisticky. Já se taky tak na 3SB dívám a docela se těším, jak příští rok oslavíme 18. narozeniny.
