Sobotní skupina
Turnaj jsme začali zápasem proti
Saxy Divers. Přestože jsme hráli vlažně a dělali hodně chyb, zápas jsme v pohodě vyhráli 8:3. Saxies měli dost začátečníků, a taky na rozdíl od nás stavěli víc než jednu povinnou ženu na lajně. Zápas proti
Schleudertauma se nesl v podobném duchu a skončil vítězstvím 11:6. Utkání proti holandským
AKKA jsme už ale nezvládli. Dostali jsme se pod psychický tlak, kdy se několikrát dostal disk na méně zkušeného hráče blízko naší zóny, ten nedokázal oddumpovat, a
Oranjes chybu proměnili ve snadný bod. Takto získaný náskok už se nám nepodařilo dohnat. Nicméně druhé místo ve skupině nás poslalo do horní osmičky.
Další zápas následoval okamžitě bez přestávky, což pro nás asi byla spíš výhoda, byli jsme už v tempu, do kterého se normálně dostáváme půlku zápasu. Po vyrovnaném boji se nám podařilo porazit
Goldfingers 8:6. Zápas s polskými
Furious Goats jsme nezvládli především fyzicky. Přestože na nich bylo vidět, že v hodech si nejsou úplně jistí, jejich hra se vyznačovala především tím, že hrozně makali. Hráli dravě až agresivně, někteří hráči markrovali na hranici faulu. Padlo i několik hlášek následovaných nepříjemnými diskusemi. V kolečku jim Ondra možná trochu přísně vyčinil, že Spirit v tomhle zápase nebyl nic moc. Ale vítězství nad námi bylo jednoznačné a zasloužené. Naše šance ale ještě nebyly ztracené, dostali jsme se do čtvrtfinále a byli tedy stále ve hře o medaile.
Po dohrání sobotních her s úderem půlnoci začal pivní závod, který spočíval v osvědčené variaci na štafetu tříčlenných družstev, která byla tak komplikovaná, že ji asi nepochopili ani soutěžící. Poté následovalo losování tomboly, kde hlavní cenou byla noc strávená v luxusní posteli umístěné v jedné z hracích hal. Bohužel jako každý rok, čekalo mě hořké zklamání,
zase jsem nic nevyhrál. Ale vlastně jsem ani nemohl, protože lístek do tomboly jsem ztratil už odpoledne, takže to byla nakonec klika. Před párty jsme se rozehřívali v šatně popíjením piv a dalších dobrůtek. Maruš v sobě objevila kadeřnické vlohy, když začla některé z nás vylepšovat za pomoci většího množství gelu na vlasy. Z Marka udělala sochu Svobody, ze mě parádního Elvise, a z Melouna, ... no, vlastně... Melouna. Z takto vyztuženým sebevědomím jsme vyrazili na miniaturní taneční parket, kde jsme se vmísili do běsnícího davu.
V pokročilejší fázi párty jsme se vydali navštívit přátele z Pražské 7, kteří se jako obvykle uchýlili do větší z obou hracích hal. A jako každý rok, zase jsme přišli pozdě, jejich zásoby alkoholu už byly téměř na nule. A to se odpoledne chvástali, že tentokrát mají chlastu tolik že to nejde vypít. Zachránil nás až místní improvizovaný bar s nabídkou míchaných nápojů, kde jsme trávili čas až do rána jejich popíjením a hraním zábavné společenské hry kámen-nůžky-papír-ještěrka-Spok.
