Pořadatel: Mark Trubl, Martin Slížek, Helena Fibingerová
Datum: 15.-16. 3. 2008
Místo: Hostivařský park, Praha
Ročník: 3.
Počet hráčů: 29, hojná účast byla tím nejmilejším překvapením celého turnaje, hlavně po hubených zimních turnajích, ale i vzhledem k Markově rozlučce, která byla na tento víkend naplánována. A dokonce si všichni odpustili na víkend pracovní povinnosti či tzv. „Zdeničky náladičky“ a odehráli všichni(!) turnaj(!!) celý(!!!)
Na začátek mi dovolte krátké vysvětlení názvu Mulligan´s turkey shoot: Mark Trubl chtěl své loučení s českými discgolfovými luhy a háji pojmout netradičně a přišel s typicky americkým nápadem na zpestření hry. Dále jeho slovy: „ V Americe je u některých lidí zvykem zastřelit si na Den nezávislosti svého krocana, ale (protože jsou to Američani- pozn. aut.) tak se nejedná o žádný divoký lov, ale přijedou za farmářem na krocaní farmu a za drobnou úplatu si tam picnou ubohého krocana z pár metrů v ohradě, kde je těch kluků ptačích tak našlapáno, že vlastně nelze netrefit.“ Odtud tedy turkey shoot. Mulligan je něco jako náhradní nebo druhý pokus a na Vítání jara si mohl každý jednou za devět jamek jednoho „mulligena“ vybrat na jakýkoliv hod. Teď ještě jak taková střelba na krocany vypadá převedená do prostředí discgolfu, že? Hraje se na hodně krátké a hodně technické jamky tak od dvaceti do padesáti metrů, kde par je všude 2, takže stačí na celou hru jen střední disk a dohazovák, nebo jenom dohazovák. Problémy činil hlavně fakt, že koš byl skoro vždy umístěn trochu „nevhod“: pod větví, těsně za křovím, na kraji svahu, anebo samozřejmě - za vodou. Také velká spousta O.B. hru značně komplikovala. Hlavní filozofií ale bylo „prát to pořád z první do řetězů!“ Nebo alespoň na green. V této hře totiž nejde jen o celkové nejnižší skóre, ale je zde vloženo hned několik doplňkových soutěží jako například: nejvíce zasažených greenů (7m), největší zlepšení, nejvíce es nebo chcete-li hole-in-one, nejdelší série dvojek v řadě a v neposlední řadě bylo na dvou jamkách C.T.P. – soutěž o nejbližší hod ke koši (tady rozhodovali centimetry- pozn. aut.).
Teď krátce odbočím ke společenské stránce celé akce. V pátek po doublech jsme zahnali hlad v hospodě Na Kačabce, kde se nám natolik zalíbilo, že jsme se hned objednali na sobotu, takže sobotní oběd proběhl na stejném místě. V sobotu večer byla již zmiňovaná rozlučková párty s Markem, pro kterou laskavě propůjčila svůj dům rodina Složková - tímto Děkujeme. Spousta masa na gril, spousta jídla kolem a soudek piva- to byly kulisy pro ten večer. Drobnou chybou byla zima, která ten večer dávala najevo, že Zima to ještě nevzdává. Jako by nám holka říkala:“ Vaše Vítání jara mě vůbec nezajímá, hlavní slovo tady mám já!“ Ale zkušení matadoři si vždy poradí a ví jak se zahřát, že?! Večer se nesl v přátelském duchu, hodně se povídalo, hodně se jedlo a pilo, proběhlo i předání drobných dárků na rozloučenou, první slza, dva vepřový stejky, trocha piva, povídání, kuřátko, pivečko, zima, povídání, únava, zahřát se do baráku, poslední pivko, ajajaj tady je příjemně teplo, tak ještě jedno poslední, únava, spacák, divoké discgolfové sny o krocanech pobíhajících kolem koše…
Ještě se vrátím zpátky ke hře. Chtěl bych být trochu konkrétnější, co se předvedené hry týká. A rád bych začal jedním z vložených „kontestů“, a to disciplínou podle mého nejvíc frajerskou, a tou jsou esa! Ten pocit totiž, když vidíte na vlastní oči eso, se dá jen těžko popsat. A co teprve, když ten disk vyletí z vaší ruky a vy cítíte, že jste ho vypustil tak, jak jste chtěli a vidíte, že letí přesně kam má, pak chvilka napětí, cinknutí do řetězů, ještě malá chvilka napětí, jestli disk nevypadne ven a pak- euforie, křik, plácání si, objímání, druhá slza… Během víkendu si eso na svůj účet připsalo hned pět hráčů- začala to Evex, pak Šéďa, Úd, Vendulka a nakonec další Američan ve startovním poli - Ryan Redding. Nikdo z nich se bohužel neurval a druhé eso už nepřidal, takže v soutěži „Most Aces“ vyhráli všichni výše jmenovaní. Nejlepšího zlepšení oproti prvnímu kolu dosáhla v ženách Zdeňka hlavně díky tragickému prvnímu (54 hodů) a skvělému druhému (43 hodů) kolu a mezi chlapama se nejvíce zlepšil Cimpy (z 52 na 43). V trefování greenů byl bezkonkurenční Mark, který za celá tři kola, to je 54 jamek, netrefil green pouze třikrát! To je obdivuhodný výkon! Ale i přesto mu to na celkové vítězství nestačilo. Po třech kolech se o vedení totiž dělili dva borci - již zmiňovaný Mark a Dany- oba se stejným skóre 120, to je průměrně 40 hodů na kolo. Upozorňuji, že par jednoho kola byl 36 tzn. že tihle matadoři hráli průměrně na kolo výsledek +4, což byl v daných podmínkách velice dobrý výkon! Taky to byla mezi nimi pořádná bitva! Dany určitě celou zimu trénoval doma dohozy a bylo to vidět. Některé kousky, které předvedl, byly opravdu famózní!
Do finále šli ještě Lukáš Filandr (122), Marek Fojtík (125) a Tomáš Peiker (125). Hrálo se tentokrát na jamkách původního kurzu (s mírnou úpravou) a první jamka finále byla vymyšlena úplně nově. Ve finále asi na Marka dosedlo dojetí z posledního finále na české půdě a trochu mu to svázalo ruce, takže vítězství si bezchybným výkonem podržel Dany. Dojemné to začalo být při dohozu na poslední jamce. Mark svůj příhoz umístil dobře 15 metrů od koše a pozici na dohoz si moc dobře nepřipravil, ale bylo vidět, že se i přes značné dojetí chce rozloučit pěkným puttem- a povedlo se! Potlesk, třetí a čtvrtá slza. Dany to na dohoz neměl připraveno o moc lépe, ale i on dokázal stejně dokonalým puttem dokončit své účinkování v soutěži a zpečetit své vítězství. Byl to z diváckého pohledu opravdu oku lahodící moment. Pak už nastali chvíle jak z amerického romantického seriálu. Mark všechny obešel, potřesení rukou, objetí, pátá slza, rozloučení s každým zvlášť, šestá slza, poděkování. Vše pokračovalo i při následném vyhlášení a rozdávání diplomů, ještě jedno poděkování všem, zhodnocení celých těch čtyřech let působení na českých kurzech, další slza, ještě jedno poděkování, rozdání diplomů, poslední slza.
Při tom dojetí jsem tak trochu zapomněl na holky, což?! Nejvíce greenů trefila Zdeňka a to jí pomohlo i k celkovému vítězství se skóre 146ti hodů. Druhá byla Radka (152) a třetí Kristýna (154). Pokud jste si do této chvíle během čtení tohoto článku ještě nesedli, tak teď tak ve vlastním zájmu udělejte, protože statistický údaj vypsaný v následujících řádcích by Vás mohl vyvést z rovnováhy. Vítání jara se zúčastnilo 10 (slovy deset) dívek a žen!!! Takovou cifru ještě česká discgolfová historie nezaznamenala! Jen tak dál, holky! V takové konkurenci už je o co hrát a hra se stává zajímavější a atraktivnější. *BREAK* Celkový dojem byl nadmíru uspokojující! Připadalo mi, jako by turnaj trval tak čtyři dny kolik se stalo zajímavých věcí. A nejen po stránce společenské, ale i z hlediska výborné hry a hromady zajímavých momentů během ní. Samozřejmě, že nechybělo pár utopených disků, ale konal se i jeden „potápěč“ v podání Carlose, který se při zachraňování disku sám stal obětí zrádné hlubiny, odnesl to namočením celé spodní poloviny těla! Každý z nás prostě udržuje jiné zvyky a tradice, kterými vítá jaro. Tak zase někdy příště - letu zdar a koupání zvláště!
