Kdo byl na ME v Southamptonu, nemohl jej přehlédnout. Kromě toho, že se jednalo o jednoho z hlavních handlerů britského mixového týmu, promenádoval se mezi hřišti s extravagantním knírkem, pečlivě střiženými kotletami a ve sněhobílém obleku. Asi jsem měl problém pochopit míru jeho sebeironie, protože mi v tom obleku připadal poněkud nabubřelý. To jsem ještě netušil, že jde o předsedu celého britského ultimate, že následující sezónu se setkáme jako čerství nováčci v Claphamu, ani že je to skutečně zábavný chlapík. Jaimie Cross mi na závěr mého Londýnského pobytu zodpověděl několik všetecných otázek.
O práci britské asociace a jejího předsedy:
Mohl by ses prosím čtenářům krátce představit? Jak dlouho a za jaké týmy hraješ ultimate?
Hrát jsem začal v roce 1999 na univerzitě v Yorku a první velký turnaj jsem odehrál za britské juniory na WUGC 2000. Následující sezónu vznikl tým LeedsLeedsLeeds, za které jsem hrál až do roku 2008, kdy jsem přestoupil ke Claphamu, abych mohl hrát s tebou ;). Také jsem hrál za nejlepší mixový tým v UK Rampant X/Boom! v letech 2003-2007 a za GB Mixed v letech 2007 a 2008.
Jak dlouho jsi aktivní v UK Ultimate (a předtím v UKUA), jaká je Tvoje pozice a jakou konkrétní práci obnáší?
V letech 2003-2006 jsem byl členem komise UKUA pro kategorii Mixed, v roce 2006 jsem vstoupil do Výkonné rady, které nyní rok předsedám. Moje práce obnáší především strategický dohled nad prací Rady. Konkrétně spolu s dalšími členy Rady pomáhám našemu CEO (Chief executive officer) Si Hillem, který má na starosti každodenní chod organizace.
UKU prošla v posledních letech některými výraznými změnami. Mohl bys je specifikovat? Byly všechny změny k lepšímu? Jaký byl konkrétní dopad změn pro rozvoj sportu v UK?
První zásadní změnou byl přerod v „členskou asociaci“ (tehdy UKUA), kdy každý hrající člen platí členské příspěvky přímo asociaci. Dříve jsme peníze vybírali od týmu – extra za každý odehraný turnaj – což bylo poněkud neefektivní. Jeden z patrně méně očividných přínosů bylo, že jako asociace jsme začali přemýšlet o svých členech jako o jedincích, ne jako o členech týmu. Tomu jsme také přizpůsobili náš přístup k poskytování služeb.
Mnoho let jsme měli jednoho placeného administrátora na částečný úvazek, ale od roku 2007 platíme také Simona jako CEO, abychom zvládli pokrýt potřeby tak rozsáhlé komunity Ultimate jako UKU (2000 členů a přibližně 10 000 hráčů ultimate v UK). To nám pomalu umožnilo přistupovat k rozvoji Ultimate v UK systematičtěji.
V nedávné době jsme změnili právní formu naší organizace (v roce 2008 se UK Ultimate stala „company limited by guarantee“ – v britském obchodním právu forma akciové společnosti, která nepotřebuje základní kapitál a je často využívána neziskovými organizacemi - pozn. autora), abychom zajistili našim zástupcům větší ochranu. Jak se organizace rozrůstá, přibývá kvapem starostí o právní a finanční záležitosti.
V roce 2008 bylo Ultimate konečně uznáno jako „sport“ veřejnoprávní institucí UK Sport (instituce podléhající Ministerstvu pro kulturu, sport a média, která rozděluje státní peníze určené pro sport a peníze z Národní loterie - pozn. autora). Z toho zatím neplynou žádné specifické výhody, ale poskytuje nám to více legitimity a do budoucna by to mohlo pomoci při shánění sponzorů.
Zmínil jsi, že jsi člověkem, který udává dlouhodobou strategii Výkonné rady. Je to jen na Tobě, nebo vás na strategii pracuje více? Kde bereš/berete inspiraci?
Strategii určuje Rada jako celek, včetně Simona. Já jen řídím diskusi a snažím se, aby myšlenky všech dospěly ke shodě. Rozhodně jde o týmovou práci!
Dokážu si představit, že najít konsensus nemusí být vždy snadné…
Najít konsensus může být obtížné, ale máme tým lidí, kteří jsou zvyklí pracovat společně, což nám pomáhá rozpoznat naše vlastní předpojatosti. Takže pokud dojde na diskusi, lidé často reprezentují rozdílné pohledy na věc, ale uvědomují si, že pokud jsou součástí Rady, bude konečné rozhodnutí vždy tím nejlepším konsensem.
Nedávno jsme odsouhlasili Poslání UK Ultimate („Mission statement“ - je zveřejněno na našich stránkách) a používáme jej pro stanovení našich priorit. Pochopitelně máme všichni své představy o tom, co bychom rádi do budoucna viděli, což vedlo k některým zajímavým diskusím. Při formulování strategie jsme se snažili zohlednit zájmy všech zainteresovaných skupin - od začátečníků přes zkušené hráče až po trenéry. Poté jsme identifikovali, co bychom pro ně nejlépe mohli udělat a pokusili se tomu udělit příslušné priority.
Brzy bude na našich stránkách k dispozici více informací o tomto procesu. Jedna z věcí, které potřebujeme dělat, je informovat naše členy o tom, co děláme a proč.
Zatím alespoň informujete členy české asociace…
Jasně, možná můžeme pomoci i ostatním asociacím (pak je ale třeba zdůraznit, že nám zase pomohla práce UPA)
Existovala v Británii asociace typu EFDF, která měla na starosti všechny sporty s diskem, nebo jste se od začátku soustředili pouze na ultimate a všechny freestylisty a disc-golfisty jste nechali, ať se o sebe postarají sami?
BUF (British Ultimate Federation) zahrnovala disc-golfisty atd., než se změnila v UKUA (a následne UK Ultimate), ale to nedávalo příliš smyslu vzhledem k tomu, že disc-golfisti se starali o svoji scénu a my o naší. Mezi seriózními disc-golfisty a seriózními hráči ultimate není mnoho styčných bodů, takže jsme rádi, že se můžeme soustředit jen na ultimate.
O rozvoji sportu a univerzitách:
Britské Ultimate vypadá jako velmi rychle rostoucí sport. Co vidíš jako největší příčiny tohoto růstu a jak k němu konkrétně přispěla práce asociace? Je role UKU v rozvoji sportu klíčová, nebo jej jen usměrnujete správným směrem?
Naprostá většina současných hráčů začala hrát na univerzitách (v 18 letech) a současný růst je především důsledkem rozvoje komunity hráčů-studentů v posledních 10-15 letech, který ale můžeme chápat jako výsledek práce mnoha angažovaných jedinců. UKU chce do budoucna hrát daleko větší roli v růstu Ultimate. Poskytujeme trenérské kurzy pro současné hráče a především pro učitele na školách, takže školní/juniorské Ultimate je v současnosti nejrychleji rostoucí oblastí. Jsme aktivní ve všech oblastech a podporu našich členů chceme dále rozširovat.
Zdá se mi, že máte velkou výhodu díky množství amerických studentů studujících na britských univerzitách, kteří tam zakládají své týmy (do ČR přijede jen těch pár Američanů, kteří nejsou líní učit se cizí jazyk). Vnímáš to jako jeden z důvodů rychle rostoucí univerzitní scény? Mohl by jsi zmínit příklad opatření, kterými jako asociace podporujete vznik univerzitních týmů?
Nemyslím si, že by američtí studenti měli takový vliv. Pokud je mi známo, studentské týmy dnes dobře fungují i bez Američanů. Podle mého názoru má daleko větší vliv propojení univerzitních a klubových týmů. Tým v Yorku vznikl rok před tím, než jsem tam začal hrát, protože některí lidé se přátelili s někým, kdo hrál za Loughboroughskou univerzitu. Byli nadšení a chtěli hrát, ale chybělo jim spojení s ostatními hráči a v tom roce odehráli pouze jeden soutěžní zápas. Jakmile nás pár začalo následující rok hrát s týmem LeedsLeedsLeeds, byli jsme schopni využít drily, schopnosti a taktiku, které jsme se naučili a rázem jsme byli MNOHEM lepší.
UKU vytvořilo ve spolupráci s Lookfly informační balíček pro univerzity, který obsahoval video sestřihy a měl sloužit k náboru hráčů. To si myslím, že pomohlo. Ale hlavním faktorem bylo množství začátečnických turnajů, které se každý rok organizovaly pro nové univerzitní hráče. Zúčastnit se poprvé turnaje je úžasná zkušenost a my umíme velmi dobře organizovat turnaje na univerzitní úrovni, které zaujmou hráče natolik, že se zúčastnují znovu a znovu.
V ČR se zdá být snazší organizovat workshopy pro učitele na základních a středních školách (což děláme). Ale snažit se o vznik týmu na univerzitě jako externí organizace (asociace) je daleko težší…
První krok je obtížný, nejjednodušší cesta je pravděpodobně trénovat již existující tým, což ovšem předpokládá, aby tým nejdříve nějací studenti založili. Jedna z cest může být kontaktovat přímo univerzitu a nabídnout exhibiční den, kde naučíte lidi základy, necháte je hrát a na závěr uděláte ukázkovou hru. Pokud to uděláte za hezkého počasí zkraje univerzitního roku, měli byste být schopni zaujmout lidi, aby hráli dál. Je to ale mnohem snazší, pokud nemusíš chodit do práce!
O propagaci a propagačních akcích:
No právě. Kdykoliv se snažíme uspořádat ukázkovou hru pro veřejnost, školu apod., narazíme na nedostatek lidí, kteří by měli čas se zúčastnit. Když se pak exhibice zúčastní několik nadšených nováčků, kteří mají stále ješte spoustu času a chtějí pomoci, není výsledek příliš působivý („Vždyt tyhle ‚profesionálové‘ ani neuměj pořádně běhat!“)
V Británii máme ještě jiný typ akce, tzv. „skills days“, které se konají většinou o víkendech a organizují je klubové týmy pro nováčky. Je obtížnější získat dostatek lidí (zvlášte úplných nováčků), kteří se zúčastní, ale mnohem snazší sehnat zkušené hráče na výpomoc. Není špatné pojmout to jako pick-upový turnaj, ve kterém si vedle sebe můžou zahrát zcela noví lidé a zavedení hráči (i ti nadšení nováčci!). Soutěživost tomu dodá zábavný prvek.
Tím se dostáváme k tématu „propagace“. Máte v organizaci lidi, kteří by měli za úkol oslovovat lidi, kteří o ultimate nikdy neslyšeli? Jak „prodáváte“ mezinárodní úspěchy britského ultimate?
V propagaci moc dobří nejsme. „Začátečnické balíčky“, které delá UKU společně s Lookfly, obsahují momentálně film s ultimate špičkové úrovně. Dobrý sestřih nejlepších ultimate akcí je vizuálně velmi atraktivní (zvláště, když použiješ nějaký sestřih ze severoamerické hry ;)! Jako asociace se snažíme spolupracovat se subjekty, které nás samy osloví a povzbuzujeme ostatní (tj. organizátory turnajů, klubové týmy apod.), aby oslovovali lokální média. Jeden ze současných „cílů“ UKU je, aby lidé psali články z turnajů a dalších akcí pro naše stránky, abychom mohli kam odkázat lidi, kteří se chtějí dozvědět více a snad i zaujmout lidi, kteří o ultimate nikdy neslyšeli. Řekl bych, že je k tomu zapotřebí tým lidí a my se snažíme dát jej dohromady.
Nemyslím si ale, že je UKU dost velká (alespoň prozatím) na to, aby aktivně propagovala ultimate - o nic víc, než česká asociace. Jakkoliv je Británie větší, my jsme stále příliš malí a většinu lidí zajímá fotbal.
Pokud jsme zaznamenali nějaké úspěchy stran sponzoringu, stalo se tak především díky lidem, kteří oslovili společnosti, kde pracují, a získali tak individuální podporu. Peníze není snadné získat ani pro reprezentaci.
Pro mě je toto poměrně zajímavé téma vzhledem k tomu, že v naší asociaci si tak nějak nejsme jistí, jestli je lepší věnovat se více propagačním akcím pro veřejnost, nebo každodenní prací s nováčky. Snaha stihnout obojí stojí příliš málo lidí příliš mnoho sil…
Ano, řekl bych, abyste se soustředili na nováčky. V současnosti nezískáváme prakticky žádné finance ze sponzoringu/propagace. Naopak nejrychleji rostoucí proud financí v posledních pár letech pochází ze školení (především ucitelů). Britské školy platí za své učitele, aby se naučili o ultimate.
O úspešných a neúspešných v Evropě:
Všechny britské národní týmy zaznamenaly výrazný úspěch na WUGC ve Vancouveru, kde se zdálo, že daleko předčí zbytek Evropy. Pokud jde ale o evropskou soutěž, jsou zde stále Švédové (jediný evropský národní tým v kategorii open, který kdy získal medaili na MS – v roce 2000). Víš něco o organizační stránce švédského ultimate? Mohl bys srovnat přístup k rozvoji sportu ve Švédsku a v Británii?
Řekl bych, že před rokem 2003 hleděla Velká Británie na úspěchy švédského týmu se závistí a herně se jej snažila napodobit. Nicméně o švédské organizaci toho mnoho nevím a myslím si, že v mnoha ohledech jsme v současnosti vedoucí zemí my. Vždy si ale rádi poslechneme dobré nápady, zvláště jak přesvědčit více zahraničních týmů, aby jezdili hrát do Británie.
Pokud pohlédneme na opačný konec startovního pole, spatříme tzv. Středoevropský region zahrnující Českou republiku, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko a Polsko. Některé z těchto zemí zaznamenají příležitostný mezinárodní úspěch (zlatá medaile pro rakouské mastery na plážovém MS, výkony českého mixového týmu v posledních několika letech, postup BigEz a Prague Devils do EUCF), ale všechny mají problém vybudovat natolik silnou hráčskou základnu, aby jejich úspěchy byly dlouhodobě udržitelné. Máš ponětí, co může být důvodem toho problému?
Nejlepší čeští hráči mají velký respekt a jsou stejně dobří jako kdokoliv v Evropě. Nicméně k tomu, abys udržel výkonnost klubu dlouhodobě, potřebuješ, aby jím stále procházeli noví hráči. Zároveň je potřeba, aby se noví hráči trénovali konstruktivně a měli tak co nejlepší šanci vyvinout se ve špičkové hráče. Jde o nelehkou rovnováhu mezi soustředěním se na současný tým a úsilím, aby byl stejně dobrý i za pět let. Centrální organizace, která má na starosti podporu nových hráčů, je nejlepší cesta, ale školní tým může založit kdokoliv.
O domácí soutěži: Rozvoj sportu je jedna věc a organizování současné kvalitní soutěže druhá, jakkoliv se tyto dvě činnosti vzájemně ovlivnují. Přístup k pravidlům české ligy vždy osciloval mezi určováním striktních pravidel a termínu na jedné straně a ponecháním ducha volnosti na straně druhé. Jaký přístup preferuješ a co považuješ za věci, které by se měly přísne hlídat a kterým lze nechat volný průběh? Mám na mysli např. přestupy hráčů mezi týmy v průběhu sezóny, pohyb hráčů mezi áčkem a béčkem téhož týmu, lhůty pro přihlášení týmu do soutěže a zaplacení poplatků, otevření/uzavření soutěže zahraničním týmům… V UK máme oficiální turnaje (the Tour), pro které stanovujeme striktní lhůty pro placení poplatků, zakazujeme přestupy hráčů mezi týmy a dohlížíme, aby týmy hráli v jednotných dresech (kromě jiného). Ale zároveň máme mnoho turnajů, kde platí jen některá z pravidel, nebo vůbec žádná. Ideální je být schopen organizovat oba typy turnajů. Myslím, že je velmi důležité, aby organizátor turnaje dostal ode všech včas zaplaceno a aby jej hráči respektovali. Protože nebýt lidí, kteří organizují turnaje, nemohli bychom hrát. Vždy rád vidím co nejvyšší soutěživost a radil bych povolit zahraničním týmům, aby se mohli zúčastnit soutěže. Vnáší to do soutěže prvek zajímavosti, stejně jako když jezdíš hrát na zahraniční turnaje.
Podporujete týmy, aby do soutěže přihlašovali svá béčka, nebo to necháváte zcela na nich? U nás si týmy v průběhu soutěže mohou sečíst body áčka a béčka, ve vašem případe jsem si všiml, že nikdo nic nenamítá, pokud hráči z áčka pomáhají svému béčku kvalifikovat se do ligy.. Máme na to takový pohled, že hráči potřebují zkušenost s hraním na vysoké úrovni, takže např. z faktu, že Clapham mohou trénovat a nasadit dva týmy, těží ve finále více lidí. Kromě toho dříve se všichni více soustředili na Nationals, takže týmy mohly na Tour zkoušet různé sestavy týmu, aby pak do Nationals postavili to nejlepší. Tento pohled se nicméně postupně změnil (díky přístupu týmu, nikoliv UKU) a většina hráčů chce i na Tour stavět co nejsilnější týmy, takže se sestavami se již tolik nehýbe. Myslím si, že pro seriózní soutěž je třeba nastavit pravidla tak, aby hráči áčka nemohli pomáhat béčku v kvalifikaci a pak se stáhnout zpátky do áčka.
Osobně bych preferoval, aby každý tým určil sestavy pro celou sezónu; není tak dlouhá a různé věci mohou týmy zkoušet na přátelských zápasech, nebo jiných turnajích. Řekl bych, že to je nejférovější řešení pro všechny. O velkých turnajích a ješte o propagaci: Tento rok pořádáte největší evropský turnaj v posledních 4 letech – XEUCF v Londýně. Kdo bude mít na starosti organizaci – některý z londýnských týmů, nebo samotná UKU? Budete se snažit využít turnaj k větší propagaci ultimate v UK? Například dostat se do mainstreamových médií? Důvod, proč se ptám je zřejmý – v pořádání WUCC 2010 v Praze vidíme příležitost ukázat lidem něco ze špičkového ultimate. Otázkou je, jak tuto příležitost uchopit co nejefektivněji… Ano, pořádat to bude UKU, ale bude to pouze podsekce naší organizace a byli bychom neradi, aby nás to příliš rozptylovalo od ostatních věcí, které musíme dělat. Je to nicméně příležitost upoutat pozornost, což se budeme snažit využít. Ale pokud si vzpomínáš na EUC 2007 v Southamptonu, nevím o tom, že by se jej zúčastnili nějací Hollywoodští producenti nebo mnoho televizních štábů, takže se obávám, že slavnými se opět nestaneme. Upřednostňoval bych, abychom to využili jako možnost ukázat ultimate lidem, kteří jsou ve sportu noví - především školním a juniorským týmům - kteří zatím neměli možnost vidět špičkové ultimate. Udržovat a vzbuzovat zájem u těchto lidí je asi lepší, než snažit se vábit lidi, kteří o tom sportu nevědí zhola nic. A propos, Southampton. Nemyslím si, že se záběry z některého z finálových zápasů objevily ve večerních zprávách BBC. Nesnažili jste se o to dostatečně, nebo jste se o to ani snažit nechtěli? Odnesli jste si z průběhu mistrovství nějaké ponaučení? Nemyslím si, že se v daném stádiu náš zájem ubírá tímto směrem. Ten turnaj jsme neorganizovali; byl organizován soukromou osobou, takže o něm moc nevím. Pro mě je to ale dobrý důvod soustředit se na nové hráče a nesnažit se prodávat to širšímu publiku.
Když se vytvářel úspěšný růst britského ultimate, byl jsi u toho, nebo alespoň poblíž. Zkus si teď představit, že jsi ve stejné pozici v České republice, kde se celkové množství hráčů pohybuje okolo 300 a jen jeden nebo dva týmy jsou schopny soutěžit na mezinárodní úrovni. Co by si podnikl, aby se věci daly do pohybu lepším směrem? Je to všechno o dětech, přesněji řečeno o získávání nových hráčů. Čím více lidí dokážeš zaujmout pro hru v raném stádiu, tím lépe. Znamená to, aby se zapojila podstatná část existující komunity, ale neznamená to nutně soustředit se jen na školy. Pracovní týmy mohou také mít svůj efekt: vezměte kolegy ven o polední pauze a házejte si s nimi, můžete uzpůsobit pravidla i velikost hřiště, aby to bylo zábavnější… Chtěl bys ještě něco dodat? Doufám, že uvidím české týmy hrát na zářijovém XEUC v UK, my se všichni těšíme do Prahy 2010, do té doby si už třeba ostříháš vlasy?! 
