Roční absence v České republice není příliš dlouhá doba pro nějaká velká hodnocení změn, které se zde odehrály. Mnoho věcí zůstalo při starém, jako bych snad ani neodjel, něco však přeci stojí za komentář. V první řadě je to počet přihlášených týmů. 14 týmů v open a především 8 v ženské kategorii je množství dosud nevídané a chtělo by se říci cosi o blýskání se na časy v rozvoji českého ultimate. Bohužel, vzhledem k tomu, že mnoho ze zúčastněných týmů přijelo v počtu hráčů, který by venku nestačil ani na hru bez střídání, nechávám si optimizmus raději až na venkovní sezónu.
Milým překvapením pak je intenzita hry a osobní nasazení hráčů v týmech, které jsem znal jen z doslechu. Dobrým příkladem je říčanský tým
Figurky slonů, který sice skončil na posledním místě, ale pokud setrvá ve stejném kurzu, bude brzy diktovat i daleko zkušenějším týmům. Stejně jako chlapci z východních Čech (hrající pod názvem Východní blok), kteří za sebou nechali hned několik stálic českého ultimate – především Pražskou sedmu a plzeňské Atruc (pro mě vždy tým s největším potenciálem, který jsem kdy viděl promrhat).
Co naopak zůstalo při starém, jsou věčné diskuze okolo herního systému. Jako (v posledním roce velmi pasivní) člen Výkonné rady ČALD vidím práci, kterou si velmi konkrétní jednotlivci dají s tím, aby byli spravedliví ke všem, zavděčit se však evidentně nelze. Jako hráč jsem přijel pokud možno vyhrát všechny zápasy a tam můj zájem o herní systém víceméně končí. To se mi samozřejmě dobře plánuje, mám-li tu čest hrát za Prague Devils, pokud bych chtěl taktizovat např. o třetí místo, možná bych také uvažoval jinak.
Turnaj, pořádaný brněnským týmem,
proběhl z mého pohledu zcela bez zádrhelů, naopak obsahoval několik bonusů v podobě vynikající haly s téměř dostačujícím prostorem mezi okraji hřišť a obvodovými zdmi, pěkně
vybrané místo na sobotní party, tradičně zábavný pivní závod i prostorná hala na spaní. Sobotní hry pro Devils začínaly až z kraje odpoledne, z galerie jsem ale mžoural na zápasy již od samého rána a v hlavě mi utkvělo několik dramatických momentů.
Sobota dopoledne V prvním zápase open divize se střetli úřadující mistři
TIOS s bojovně naladěnými
Terrible Monkeys. Hra to byla velmi vyrovnaná, snad i díky několika ex-opičákům v řadách TIOSu. Chtělo by se psát cosi souboji zkušenosti a běhavého mládí, po pravdě řečeno ale TIOS působili po ránu velmi čile a v běhání se soupeři rozhodně nezůstávali pozadu. Naopak, v momentě, kdy mohli prokázat taktickou vyzrálost, neudrželi nervy na uzdě a to se jim stalo osudným. Těsně před koncem času byl stav vyrovnaný a TIOS útočili na vítězný bod. Místo toho, aby takticky zpomalili hru a skórovali po zaznění závěrečné sirény, chytili bod o cca 3 vteřiny dříve a tím dali soupeřům možnost srovnat. Monkeys nepohrdli hozenou rukavicí a nejen že srovnali, ale v následujícím rozhodujícím bodě ještě ubránili a odnesli si velmi cenné vítězství. Také výše zmíněný
Východní blok vstupuje do turnaje vyrovnaným soubojem s
Pražskou sedmou a nejtěsnějším vítězstvím se postará o první překvapení turnaje.
Velkolepou podívanou, která k hřišti přitáhla všechny nehrající zvědavce z okolí, nabídl i zápas ženské divize mezi
FUJ a
Pražskou sedmou. Čas vypršel, když Sedma vedla
6:5 a FUJ hráli o udržení v zápase. A že se holky z FUJ udržet opravdu chtěly, byl to bod dlouhý, vyčerpávající a všechny zúčastněné stál mnoho sil. Nakonec se štěstí usmálo na FUJ a byla to Terka, jedna z hvězd týmu, která se smála nejvíc, protože ten důležitý bod držela v rukou ona. To bylo však jen půl cesty a k vítězství bylo potřeba ještě ubránit a skórovat následující bod. O to se postarala samotná předsedkyně ČALD Janička čistým handblockem a opět Terka, která skórovala na vítězství. (
pozn. redakce: Poslední bod komentoval Jeník z FUJů takto: "No to je fakt úžasnej pohled, 7 chlapů s naběhlou žílou řve na lajně "hlavně v klidu").
A když už jsme u handblocků, ten charakteristický zvuk vždy přitáhne pozornost a tak jsem z tribuny musel hned několikrát zvednout hlavu při zápase
Žluté zimnice s
Pískem. V jinak nejméně podařeném zápase píseckých (vzhledem k jejich následující účasti ve finále) dostal 2 handblocky Zelí, hrající za Zimnici, aby si to však nenechal jen tak líbit, připsal si i on jeden zblokovaný over. Zimnice zde nakonec vyhrála asi
9:6.
Posílena tímto úspěchem, předvedla pak
Žlutá zimnice trošku nevkusnou podívanou v zápase s domácím
Rektálním vyšetřením. Ve vysloveně odchozeném zápase si jako velcí favoriti zkoušeli legrační hody a cosi jako respekt k soupeři jim v tu chvíli byl vysloveně cizí pojem. Ke cti brněnských slouží, že se nenechali viditelně rozhodit a zápas dohráli (a prohráli) se vztyčenou hlavou.
Ze zápasů v základních skupinách žen byl asi nejzajímavější první ze dvou duelů
Prague Devils a
Žluté zimnice, který byl napínavý do samého konce. Podrobnosti o výhře Zimnice jsem si bohužel nepoznamenal, ale to důležitější střetnutí těchto dvou týmů mělo teprve přijít.
Sobota odpoledne Jako Prague Devils open jsme ve skupině měli týmy
Atruc (Plzeň),
3SB (České Budějovice) a
FUJ (Praha). První ze zápasů jsme hráli ještě v devíti (bez Tomáška), přesto se nám podařilo velmi rychle si vytvořit dostatečný náskok na to, abychom mohli hrát v klidu a nenechali jsme Atruc, aby nás znervóznili.
Proti budějovickým se hraje klasicky rychle a běhavě, pro mě je stále zajímavé vidět v tom týmu Libčáka. Za nás již nastupuje hvězda týmu Tomášek a ze začátku se zastřeluje – hřiště je pro něj zdá se příliš krátké, tak potřebuje seštelovat mušku. Jedná se asi o intenzivnější hru než v případě Atruc, dostatek chyb na straně soupeře však zajišťuje vyšší bodový rozdíl v náš prospěch.
Nejintenzivnější hrou ve skupině je však zápas proti
FUJ. Pro mě překvapivě omlazený tým hraje jako o život a bojuje o každý bod. Místy precizní hru však soupeř prokládá ukvapenými hody do zóny a dává nám tak více možností pro breaky, než bychom si zasloužili. V závěru zápasu se tak lehce trháme a vítězíme celkem v klidu, ale s pocitem odehrané kvalitní hry. Nakonec všechny tři zápasy hrajeme s plným nasazením nehledě na výši našeho vedení a to se mi líbí – schopnost udržet koncentraci v průběhu celého zápasu se nám v neděli bude hodit hned třikrát.
Ženské čtvrfinále
V sobotu se ještě stihly odehrát čtvrtfinálové zápasy ženské divize. Po několikahodinové pauze proti sobě nastoupily celkem odpočaté týmy a bylo se na co koukat. V první sadě zápasů hrály
Prague Devils proti
Pražské sedmě na jednom hřišti a
Terrible Monkeys proti
Atruc na druhém. Bylo zajímavé sledovat po očku oba zápasy, protože až do stavu 6:4 (pro PD, resp. TM) se vyvíjely naprosto shodně a to včetně načasování prvního timeoutu.
Smutně zajímavým momentem bylo, když Pražská sedma nastoupila s výrazně kulhající hráčkou, protože jediná hráčka na střídání nebyla ještě připravená. Po dvou bodech se to však srovnalo a dál se hrál celkem hodnotný zápas. Na obou hřištích nakonec zvítězil početnější tým –
9:5 pro
Prague Devils a
8:6 pro
Terrible Monkeys.
V dalších čtvrtfinálových zápasech se nekoná žádné drama ani překvapení –
ČVUT ani
Písek na své soupeře zkrátka nemají.
Neděle, čtvrtfinále Open V neděli se chlapské čvtrfinále hraje překvapivě již od devíti ráno. Na jednom hřišti nastupujeme my jako
Prague Devils proti obhájcům titulu
TIOS. Nedaří se nám vstup do zápasu a soupeři, které sobotní party neunavila tolik, kolik bychom si přáli, brzy vedou 3:1. Nezbývá, než začít pořádně tlačit. Za nedlouho se nám podaří vynutit několik chyb a vzít otěže zápasu do svých rukou. Jakmile jsme si vytvořili vedení,
začali TIOS bohužel působit trošku odevzdaným dojmem (nikoliv naposledy ten den) a do semifinále nás nechali postoupit s výsledkem
13:9.
Druhé čtvrtfinále se konalo souběžně, takže o něm moc nevím, ale vzhledem k tomu, že jsem sledoval sobotní zápas Písku proti Žluté zimnici, bylo pro mě překvapením, že si tentokrát
Písek poradil s
FUJ.
Východní blok v následujícím zápase ukazuje, že by rád hrál o medaile a své čtvrtfinále rozhodně nenechává Zimnici zadarmo.
Žlutá Zimnice je ale přece jen zkušený tým a dvoubodové vedení získané v úvodu zápasu si udrží až do konce. Zato
Terrible Monkeys se svým českobudějovickým soupeřem nemají výrazný problém a do semifinále postupují, alespoň co vím, celkem hladce.
Zatímco čekám na naše semifinále, sleduji zajímavé zápasy týmů poražených ve čtvrtfinále. Jsem mile překvapen, protože nebývalo zvykem, aby zápasy druhých čtyř týmů byly tak zajímavé. Tak nejdříve to jsou
TIOS proti
Východnímu bloku. Je pravda, že vidina pátého místa není pro ex-favority turnaje tolik motivující, ale ostudu si určitě uříznout nechtěli. Je to proto spíše vyzrálá hra Východního bloku, díky které vede 8:6. To už se čas vyhrazený pro zápas krátí, TIOS
se oklepávají a brzy srovnávají na 10:10. Východnímu bloku v tu chvíli zdá se docházejí síly a nakonec prohrává
11:14.
Vyrovnaný je i souboj
3SB proti
FUJ, ve kterém se Budějky hecnou k závěrečnému nástupu a s koncem času srovnávají na 10:10. Obrat po konci času se ale tentokrát nekoná a FUJ velmi sebejistě skórují poslední bod čtyřmi rychlými přihrávkami.
Semifinále Ženské semifinále je poměrně jednoznačnou záležitostí v obou zápasech. Já jsem sledoval souboj
Prague Devils proti
FUJ, kde naše holky nasazují zónovou obranu (jak se dohodli již v sobotu, když sledovali útok FUJ proti zóně) a nedávají jim šanci.
Zato semifinále open je celkem dramatické a to především na našem hřišti, kde se setkáváme s letitými rivaly
Žlutou zimnicí. Ta je evidentně zaskočená naší fyzickou hrou, padají i nějaká neslušná slova a gesta a celé je to takové pěkně vyhrocené, jak se na správné pražské derby sluší a patří. Nakonec se ukáže, že trocha toho emočního náboje prospívá více nám (nebo to snad bylo lepší hrou?) a stáváme se finalisty, stejně jako na druhém hřišti
Písek.
O zlaté medaile V ženském finále se podruhé během turnaje střetnou
Prague Devils proti
Žluté zimnici. Naše holky by rády odvetu, ale nezvládají začátek zápasu a tak musí dorovnávat. Žlutá zimnice je však velmi jistá na hendlu a velmi dravá v zóně. Bojovnost nelze upřít ani Devils a tak hra často připomíná open ultimate, respektive na rybičky a zákroky, které diváci komentují „Wow!“, je bohatší, než samotné open finále, které následuje vzápětí.
Dramatické zůstává ženské finále až do konce, kdy se Devils těsně před koncem času dostávají před zónu, aby z vyrovnání na poslední chvíli vykřesaly naději na vítězství. Disk, který Týna narychlo vyšle do zóny však nepřipravenou Jíťu o kus přelétá a se sirénou hasne i naděje na zlato pro Devils. Zimnice dohrává bod po čase stále s vervou a aby divákům dokázala, že titul obhájila zaslouženě, vrhá se Veu po posledním bodě vysloveně po hlavě, takže to chvíli vypadá, že se bude buď volat záchranka, nebo zedníci, nakonec srážku ustojí hlava i zeď a diváci mohou v klidu jásat.
Open finále Každý z našich nedělních zápasů mohl být teoreticky za jiných okolností finále. Jediné opravdové finále ale bylo proti
Písku a to i co do kvality hry a výsledku. Do stavu 6:6 vždy skóroval útok a proběhly celkem 2 turnovery. Útok Písku byl velmi přímočarý, ale téměř nezastavitelný, kromě výškové převahy těžili kluci i z dobře nadrilovaných rozehrávek a přesných hodů do zóny (naprostá většina vrchem), kterými hrozil téměř každý, kdo měl disk.
Ve srovnání s píseckou hrou byly útoky Devils pomalejší a s více přihrávkami, což mohlo budit dojem bezradnosti. Ve skutečnosti jsme se ale nenechali nikterak vyvézt z míry a těžké situace řešili hráči, u kterých se očekává, že je vyřeší. Dlouhá hra nakonec Písku párkrát nevyšla a obrana Devils, která byla v první půli stejně bezzubá jako ta písecká, toho dokázala využít. Díky tomu jsme si dokázali před koncem času vytvořit dvoubodové vedení a po siréně už Písek jen zkorigoval skóre na těsně vyhlížející
13:12.
Hrát finále proti týmu, který není z Prahy, je příjemná změna a když nám ještě k tomu ukázal, jak vyrovnaným je nám soupeřem, je to ještě příjemnější. Upřímně jsem zvědav, s čím vyrukuje PeaceEgg do venkovní sezóny, která vždy posune rozdíly mezi týmy. Bude mít dostatek kvalitních hráčů, aby stejně intenzivně odehrál celý turnaj? Bude sázka na dlouhou hru, která v české kotlině tolik chybí, fungovat i na stometrovém hřišti? A vůbec – budeme moci na venkovním MR spekulovat stejně jako letos v hale, kdo z prvních šesti týmů má největší šanci hrát finále? Uvidíme. Už se nemůžu dočkat.
