Na halové mistrovství do Brna jela open část Prague Devils s poněkud lehkou hlavou. Po loňském velmi těžkém finále proti PeaceEggu jsme si letos nekladli žádné cíle. Věděli jsme, že letos, ještě více než předešlých letech, bereme halovou sezónu jako přípravné období na venkovní Ultimate.
I samotných hráčů jsme neměli na rozdávání, A-tým začal turnaj s osmi a B-tým dokonce jen s pěti hráči a bez pomoci našich dam by si ani nevystřídali. A tak jsme rozjeli mistrovství, na kterém jsme se zaměřili spíš na naši vlastní hru, než jen na vítězství. Celou sobotu jsme experimentovali jak v útoku, tak v obraně, což se nám v neděli bohatě vyplatilo ve vyřazovacích zápasech.
V útoku jsme zkoušeli normální Clapham lajnu bez dumpu, jak s variantou prvního náběhu z isa, tak i klasicky z lajny. Tohle rozehrání se pro PD hodí, protože disponujeme spíše dobrými handlery, kteří dokáží dobře prolomit mark, než hráči do vzdušných soubojů. V příčné lajně jsme zkoušeli rozehrání se dvěma handlery, dvěma nabíhajícími middly a jedním "liberem" v otevřené straně na polovině vzdálenosti mezi handlery a lajnou. První náběhy pak patřili middlům a libero mělo za úkol reagovat na vzniklou situaci a hrát buď do zóny nebo s handlery.
Do obrany jsme zkoušeli varianty bránění se "straight-up" markerem (bránění všeho), jak v osobní tak v zónové obraně. Tahle varianta markru ukázala svou přednost v tom, že vlastně odstranila "zavřenou" stranu, prolomení markera do strany pak nebylo tak nebezpečné, protože obránce v poli nebránil pouze jednu stranu, ale čekal přihrávku na obě strany. Zároveň obránci v poli stále sledovali házeče, takže měli podobnou pozici jako chytající a mohli se pokusit získat každou nepřesnou přihrávku.
V základní skupině jsme potkali TIOS, kteří dokážou na hřišti prodat své zkušenosti, a nedá se proti nim polevit, protože umí hned trestat každou chybu a skórovat jednou přihrávkou z libovolného místa na hřišti. Zápas jsme ale zvládli a vyhráli 14:9. Podobný výsledek jsme uhráli proti 3SB, kteří měli sestavu smíchanou z dravého mládí a ostřílených pardálů. Až mladí z 3SB nasbírají další zkušenosti a možná trochu zklidní a zpřesní hru, tak můžou myslet na medaile. Figurky slonů zastrašují soupeře vysokými a rychlými hráči, kteří nevzdají žádný souboj, naneštěstí tohoto svého potenciálu ještě neumí dostatečně využít. Možná by jim prospělo, kdyby svou hru trochu zjednodušili a zklidnili.
Do čtvrtfinále jsme šli proti FUJ, kteří se do zápasu proti nám dostali díky svým smolným zápasům v základní skupině. Sestava FUJ se nedala podcenit i přes velké množství nových tváří na střídačce. V tohle zápase nám, ale výborně vyšla obrana. Proti FUJáckýmu Účku fungoval "straight-up" mark, který pokryl střed hřiště, a přihrávky do stran sbírali obránci v poli. Konečné skóre, 17:4, mě dost překvapilo, pocitově bych ho posunul na nějakých 15:12.
Stejně jako loni jsme se setkali v semifinále se Žlutou zimnicí. Zápas začal několika smolnýma chybama Zimnice a my tak mohli hned na začátku získat drobnej náskok, který jsme víceméně udrželi až do konce. Hra to byla vyrovnaná, ale i tak jsem měl pocit, že jsme stále o krok napřed a že Zimnice působí trochu odevzdaným dojmem. Snad to bylo způsobeno jejich sestavou oslabenou o nějaké to zranění nebo možná ze zbytečného respektu k nám, každopádně jsme se bez velkých dramat dostali do finále.
Spolu s námi se přes Východní Blok dostali do finále Terrible Monkeys. Na začátku jsme si s Monkeys vyměnili několik obran, takže rychlý náskok 3:1 jsme zas rychle ztratili. Hra byla trochu rozháraná s množstvím turnoverů a špatných rozhodnutí na obou stranách. Z našeho pohledu nás poměrně dost tlačila obrana Monkeys, která byla asi nejlepší, s jakou jsme se na turnaji potkali. Taky už na nás asi začalo doléhat to, že jsme od půlky soboty hráli jen v sedmi. U Monkeys se zas byla znát trochu méně zkušená a sehraná sestava. Každopádně byl zápas dramatický a nerozhodnutý až do posledního bodu a skóre 12:9. Na rozdíl od loňského finále proti Peaceggu, kdy bylo minimum turnoverů na obou stranách a čekalo se, kdo udělá tu jedinou rozhodující chybu, v letošním finále rozhodovalo, kdo vytvoří méně z celkově velkého množství chyb.
Když to shrnu, měl jsem z mistrovství moc dobrý pocit. Poznal jsem, že i v hale jde stále vymýšlet nové věci a novou hru. Na druhou stranu mi přišlo, že ostatní týmy trochu moc spoléhali na dlouhé přihrávky a jakmile se nám je podařilo pokrýt, nedokázali trpělivou hrou skórovat. To se dařilo snad jen Monkeys ve finále. Do příště by podle mého názoru měli týmy zapracovat na své hře směrem k disku a rychlém přenesení hry.
Velmi jsem ocenil úspěch Východního bloku, ti ukázali, že hlad po disku může vyvážit menší zkušenosti či házecí dovednosti. Jsem taky rád, že po vzoru Peaceggu (společně s Velkou Moravou v ženách) rozbíjejí pragocentrizmus v českém Ultimate. Doufám, že se pustí do venkovní sezóny se stejnou vervou a předvedou i tam, že se s nimi musí počítat. Nakročeno mají výborně.
Tak zas za rok na halovém openu! Ať to lítá! Héřa, PD
