Takže Zimnice tentokrát jela do Drážďan v počtu 10 kusů. Konkrétně: Kačerr, Čupčák, Kawasaki, Meloun, Pepa, Marek, Ája, Twinm, Twinj, Iva. Tento počet byl na naše poměry až nezvykle vysoký, že? Normálně tolik lidi nemáme ani na outdoor turnaje. Nicméně vzhledem k tomu, že se během dne hrálo 6 zápasů, tak to bylo docela akorát. Turnaj nebyl přesně podle očekávání až tak úplně prestižní, ale zase na druhou stranu prvních řekněme 6 týmů nebylo úplně marných. Pravidlo říkalo, že minimálně jedna žena na lajně, ale my jsme to vzhledem k počtu žen v sestavě pojali striktně jako 2 ženy na lajně.
Základní skupina
Takže jak to vypadalo, co se týče hry? V základní skupině první dva zápasy byly proti soupeřům, který byli nehorázně slabí .... nejprve Team Overhead, což je nějakej německo-polskej mix šílenců, který neumí pořádně hrát, ale hází jen overy a scoobery. No ještě k tomu relativně běhají a tím, že měli jen jednu ženu, tak si občas pro nějakou tu ****** co si hodili, dokázali doběhnout. Nicméně přes "rozháraný" výkon Zimnice, odpovídající prvnímu zápasu na turnaji, to skončilo asi 9:6. Další soupeř byl ještě výrazně marnější (1. zápas ve skupině prohrál 1:14) a od nás dostal 2:15. Poslední zápas sliboval "zajímavější" podívanou, protože soupeř též dva první zápasy bez problémů vyhrál .... už tak o moc nešlo, protože postup do horní skupiny už byl jasnej, ale proč nevyhrát, že? Ten tým byl nějakej mix lidi ze Stuttgartu a snad Wurzburgu, měli sice tři ženy, ale nejspíš je používali jako masérky, protože hrála vždy jen jedna a mám pocit, že převážnou dobu to byla ta samá, ale možná se pletu, páč jsem ji nebránil, ani jsem si ji během hry nějak "nevšiml". Každopádně tedy nastoupili se 4ma chlapama a výsledkem bylo, že se jim občas podařilo utéct na dlouhou, obecně nehráli špatně a bránili zónu, která jim ovšem byla úplně k ničemu, i když jsme párkrát měli štěstí, nicméně jsme proti ní skórovali snad vždycky. Soupeř od začátku asi do stavu 5:4 vedl, takže jsme poprvé sáhli k "změně" sestavy a nechali Marka dva body odpočívat, což přineslo kýžený efekt a v závěru jsme to otočili tuším na 8:6. Takže základní skupinu jsme vyhráli, což byl základ pro to, abychom druhý den hráli nejdřív ve 12.
Další fáze
V další skupině jsme v prvním zápase potkali 1, z nějaké jiné základní skupiny (té, kde hrála P7), takže papírově měl být nejsilnější. Tým Mother Tongue, který sdružuje anglicky mluvící hráče žijící v Německu, a je to spíš srandatým, než cokoliv jinýho. Měli v týmu pár starších zřejmě amíků a pak pár mladších anglánů, který sice docela běhali, ale zas tak moc toho neuměli ... takže jsme v pěkným tempu, ale docela s přehledem vyhráli. Řekl bych, že asi tak 9:5. Po této výhře jsme si řekli, že už to máme fakt na háku, a že je teda na čase otevřít bar, což jsme taky hned udělali. Pozvali jsme Sedmu na návštěvu a proběhlo několik Cuba Libre a Piňa Colad, pak nějaká ochutnávka pětiletý havany a možná ještě nějaký nezajímavý drobnosti, no a dvě hodiny uplynuly a šli jsme hrát další zápas. Soupeř papírově neměl být moc silný a zřejmě asi ani nebyl a aspoň já jsem měl pocit, že to bude naprosto v klidu. Jenže přišly nějaké záhozy, pak nějaké dropy, soupeř se uklidnil a přestože neuměl bůhvíjak házet, tak běhal relativně solidně, zatímco my jsme byli docela slušně "zpomalení". Pak ještě Čupíto po chycení bodu nahlásil sám sebe v autu, přestože tam zřejmě nebyl, což byl asi poslední hřebíček do naší rakve .... soupeř nakonec vyhrál 9:6, což nebylo příliš příjemné, protože jsme museli nad Saxy Divers vyhrát asi o 3, abychom měli jistotu postupu do semifinále.
Takže v následujících dvou hodinách následovalo střízlivění, pití vody, redbullu, zpytování svědomí, soustředění se a podobný kousky. Výsledkem toho bylo to, že jsme Saxy Divers, kteří obdivuhodně odehráli celý zápas také se 2ma ženami na lajně (přestože věděli, že když prohrajou o víc, než pár bodů, tak nejspíše půjdou dolů), docela solidně zmáčkli v obraně a přestože si matně pamatuju, ze Čupíto zkraje udělal něco, co naznačovalo, že si po zápase TGV nedá, tak jsme Saxíky víceméně rozsekali 9:4. Oni byli smutní, ale jen do té doby, než se dozvěděli, že poslední zápas ve skupině skončil remízou a oni budou hrát semifinále taky.
Tím byly hry prvního dne odehraný a už zbývalo dořešit nějaký drobnosti jako pivní závod, který jsme vyhráli, ale byli diskvalifikovaní, protože se nesplnily nějaký drobnosti, což byla škoda, protože ty drobnosti byly tak na 15 vteřin a vítězství v pivním závode bylo asi o minutu, pak jsme porazili sedmu ve fotbálku tenisákem, pak nás Mother Tongue vyzval na partičku gutsu, kterou jsme po horším začátku taky vyhráli a někteří angláni měli pěkně modrý ruce. pak jsme ještě něco vypili, někteří jedinci si zatančili .... jo zapomněl jsem, ještě před pivním závodem Iva vyhrála v tombole postel, na které v noci spala a docela si libovala.
Semifinále
Druhej den ráno, teda ... no 12:30 jsme měli 1. zápas - semifinále, takže jsme pohodlně stihli snídani, připravili se, docela se i rozcvičili a nastupovali opět proti týmu ze Stuttgartu, se kterým jsme hráli už první den. Soupeř se zdál být docela silný, a to za mají 4 chlapy ve hře taky vypadalo nebezpečně, ale nakonec to vůbec nebezpečné nebylo. Možná díky tomu, že se hrálo v poněkud zkrácené (rozuměj normálně velké, ale na drážďanské poměry zkrácené) hale, tak tentokrát holka, která bránila jejich chlapa ho většinou celkem bez problémů pokryla. Opět nasadili zónu a opět byla poměrně marná a kromě prvního bodu, kdy jsem já (Kačerr) skóroval na Čupíta dost nepovedeným left handed high release no spin backhandem, kterej šel rychle k zemi, ale Čupito ho ještě včas sebral, jsme ji vždy naprosto snadno rozebrali a bezproblémově skórovali. No a možná i proto, že soupeř byl na párty taky hodně vidět, tak oproti prvnímu zápasu přidal i nějaké nevynucené chyby, což mělo za následek, že jsme s přehledem vyhráli tuším 10:6.
Ve vedlejší hale v druhém semifinále bojovala Sedma se Saxy Divers, a přestože jsme to neviděli, tak podle výsledku, který byl snad něco jako 9:4, to bylo naprosto jednoznačné. K Sedmě je asi ještě třeba říct, že střídala lepší výkony s horšími a v každé z fází turnaje si v prvním nepovedeném zápase zavařila prohrou, ale pak nejspíš díky zlepšeným výkonům zbývající dva zápasy vyhrála a pokaždé se z kolečka tří týmů dostala nahoru.
České finále
Takže finále proti Sedmě: Pravidla byla: No time limit, score limit 10. To proto, že to bylo 10. výročí turnaje. Oba týmy se před zápasem ve druhé, toho času prázdné, hale pěkně rozběhaly, rozházely, protáhly, někteří se hlavně soustředili, no a pak dokonce i nějaké drilly proběhly. A vzhůru k zápasu. Sedma začala lépe a nevím už jestli z obrany nebo útoku skórovala na 1:0, pak jsme srovnali a bylo 1:1. Dál přesně nevím, jak se vyvíjely skóre, ale jistě vím, že jsme malinko manipulovali se sestavou a snažili jsme se být silnější v obraně, což mělo za následek, že Marek asi dva body seděl, nicméně druhý efekt, který to mělo, byl ten, že jsme se dostali do vedení až tuším 6:2. Od této doby už jsme střídali pravidelně dvě pětky, z nichž ta, kterou musím prohlásit za první (Ája, Martina, Kawasaki, Pepino, Čupčák) byla výrazně úspěšnější při skórování než ta naše druhá pětka (Kačerr, Meloun, Marek, Iva, Jana).
Sedma se ovšem za stavu 2:6 nevzdala a pěkně bojovala, což mělo za následek stažení rozdílu až na 6:7 po ne úplně nejlepší Zdeňkově dlouhé, kterou ovšem Radek dostihl v zóně a mocnou rybou sebral ze vzduchu. Z našeho týmu se v tomhle zápase nejlíp předvedla asi Martina se svou krásnou forehandovou dlouhou banánosekerou, která se Áje snesla naprosto přesně do ruky (nebyla to banánosekera, jak ji známe od Týny, ale spíš taková citlivá sekeřička, která přesně spolupracovala s nabíhajícím hráčem) a pak několika chycenými body od Kawasakiho, kterej se rozohnil a házel například sekeru padající od hráče, nicméně byla tam Martina, a chytla to, takže to bylo v pořádku.
Byla to dřina, protože Sedma zrovna hrála fakt dobře, nicméně jsme to všechno dotáhli do vítězného konce 10:7 a jako tuším třetí český tým jsme po dvou druhých místech z předchozích let tento turnaj vyhráli. 