Většina frisbeeáků zná Dalimila Fišara pod přezdívkou „Fishy“. Právě s ním jsem se sešla, abychom si popovídali o týmu Chupacabras, jejich úspěchu v halové sezóně, plánech do budoucna i o ultimate frisbee obecně.
Vznik týmu, jeho složení a organizace
Začněme tím, jak jste se jako tým dali dohromady.
To bylo v roce 2010, kdy Páša kolem sebe shromáždil pár lidí, se kterýma si chodil házet. Pak ho napadlo, že by se do frisbee mohl pustit víc a spolu s učitelkou Mazlovou ze ždárského gymplu sehnali pár lidí a uspořádal se první trénink. Na tom nám Kubýk z TM, rodilý Žďárák, ukázal, jak se hází a další základy hry. V tu dobu se to týkalo asi deseti nadšenců. První dva tři měsíce nás trénoval právě Kubýk. Pak už jsme se začali trénovat sami.
Na jakých turnajích jste začínali?
Začali jsme vlastně středoškolkama, ty jsme objížděli asi rok a půl. Pak ale první lidi odešli na vejšky do jiných měst. Já jsem začal trénovat s Terrible Monkeys a Dave zase s Velkou Moravou, takže jsme začali sbírat další zkušenosti.
Minulý rok jsme se přihlásili na halovou kvalifikaci mixu, což byl náš první turnaj mimo středoškolskou ligu. Mysleli jsme si, že budeme jezdit víc i na venkovní turnaje, ale to se nakonec nekonalo. Jedinej turnaj bylo Whose Baby, kde jsme byli spojení s Jihlavákama a turnaj jsme si poměrně užili. Až ke konci sezóny jsme zase podnikli hurá akci a přihlásili jsme se na venkovní mistrovství v mixu. Tam jsme statečně obsadili poslední místo. ;-) Bylo to asi i tím, žeDave, náš nejlepší hráč, hrál za Velkou Moravu, takže náš výkon nebyl top class.
Jaké je tedy složení vašeho týmu? Jste spíš středoškoláci nebo už jste většinou na vejšce?
Jak jsem říkal, na začátku nás bylo asi deset nadšenců, všichni z gymplu. Momentálně máme ale problém, že hodně lidí, co odešlo na vejšku, přestalo hrát. Z těch deseti, co jsme začínali, hrajeme pravidelně už jen tři. Moc nás tam nezůstalo, ale naštěstí se přidali noví hráči.
Většinu týmu teď tvoří středoškoláci, což taky přináší problémy – osm z nich bude letos maturovat, takže se zase někam rozprchnou. Čímž vyvstává otázka, jak si udržíme středoškolský tým, který jsme, kvůli několika indispozicím, letos do haly vůbec nepostavili.
Přemýšleli jste, že byste udělali třeba pražské tréninky pro Žďáráky, kteří už studují jinde?
Vůbec. :-) Nechceme se jako Žďár nijak separovat, naopak jsem rád, že můžeme sbírat zkušenosti od jiných týmů.
A jak tedy vypadají vaše tréninky?
V zimě trénujeme jednou týdně, v neděli, aby mohli hrát i vysokoškoláci. Máme takovou strašně prťavou halu. Jestli ses byla v Brně podívat na 2. open ligu, tak tahle hala je ještě menší. :-) Takže zimní tréninky jsou poměrně zabitý... Ale zase nám tu halu platí náš školní klub.
Venku je to ale úplně opačně, protože máme zadarmo hřiště, kde můžeme dovádět 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Není problém tam trénovat třeba tři, čtyři hodiny. Takže už se těšíme na venkovní tréninky a sezónu. O prázdninách máme tréninky třikrát týdně a většinou je účast nad 10 lidí. Takže lidi, co to baví a mají chuť se zlepšovat, mají prostoru dost.
Říkal jsi, že máte halu i hřiště zadarmo. Myslíš, že i to ovlivňuje počet lidí, co trénují?
Určitě. Myslím, že kdybychom museli za hřiště nebo halu platit, tak ta účast klesne. U nás ještě hodně hráčů nemá k ultimate takový vztah, aby byli ochotní dát o dvě, tři stovky navíc...Třeba když jsme objížděli dost halových turnajů, tak už lidi nechtěli ani moc jezdit, protože neměli peníze.
Ještě mi prosím řekni, jak váš tým funguje. Kdo je kapitán a podobně.
Nejdřív nás trénoval Kuba z Opic, jak už jsem říkal. Pak jsem jednu dobu dělal všechny týmový věci vlastně jen já. Nakonec to ale začalo vadit jak mě, protože jsem toho měl moc, tak i ostatním. :-) Teď už jsem konečně začal svoje funkce rozdávat, momentálně jsem tedy „jenom“ trenér. Kapitánem je Dave, toho se musí poslouchat.
Proč se jmenujete právě Chupacabras? Předtím jste měli i jiná jména.
Náš první název byl Žďárský pecky, to vymyslely naše holky. Mně se teda to jméno moc nelíbilo, takže iniciativa se přejmenovat vzešla z mojí strany. Já jsem prosazoval něco anglickýho... Chvíli jsme se jmenovali TheHiglanders, jako že jsme z Vysočiny, pak jsme zase byli InchAbove, k čemuž jsme došli šíleným pochodem asociací. ;-) Ani jedno se moc neujalo.
Jméno Chupacabras nakonec vzniklo úplnou náhodou, když mi kamarád na párty říká: „Tak co, ty chupacabro?“ Nejdřív mi to nepřišlo, ale nakonec se mi to začalo hrozně líbit a napsal jsem deset argumentů, proč bychom se tak měli jmenovat. Třeba, že to zní ve všech jazycích stejně, to až budeme dominovat evropský lize. ;-) Taky jsme tím získali maskota, kterýho můžeme mít na dresech. Je to jméno, který má plno tvarů – chupacabráci nebo chupky.
Tak vám někdo říká!?
Jasně, tak si říkáme mezi sebou :) Čubky by bylo blbý, ale chupky je přece úplně v pohodě. Když jsem tak oslovil naše holky před Hanďou z Opic, tak z toho chudák měla úplnej zásek. :) Prostě myslím, že jsme nakonec zvolili dobře.
Takže v brzké době se nebudete zase přejmenovávat?
Už máme dresy, takže ne. Ten, kdo si to vymyslí, tak bude platit nový dresy ;)
Jak přitáhnout a udržet nováčka
Jak oslovujete nové hráče? Děláte nábory nebo se spoléháte, že ostatní přivedou své kamarády?
Na začátku přicházeli lidi sami od sebe. Časem jsme ale museli dělat nábory a nějaké promo akce. Jenže i když někdo nový přišel, vydržel třeba měsíc a pak už jsme ho neviděli.
Proč myslíš, že ultimate často nováčky nechytne úplně?
Kdybych to věděl, tak se snažím to napravit :) Vím, že párkrát jsme udělali tu chybu, že jsme se nováčkovi nevěnovali úplně individuálně. Jinak myslím, že nejdůležitější je, aby jim nejdřív sedl ten kolektiv, aby na tréninku byla sranda a bavilo je chodit.
Druhá věc je brát ultimate opravdu jako sport. Osobně nejsem zastánce toho „free frisbee“, jenom pro srandu. Ve Žďáře máme skupinku kluků ve věku 20-25 let, kteří neznají pravidla a v jejich podání frisbee vypadá tak, že si prostě hážou a chaoticky běhají. My jsme se s nima snažili spojit a přetáhnout je k ultimate, což se ale nepovedlo. Nebavilo je trénovat a frisbee prostě nebrali jako sport.
Navíc, tréninky dělám já, takže to moje pojetí je hodně fyzický, rád si zamakám. Lidi sice občas naříkají, ale myslím, že je to jenom k užitku. Takže i tohle může být věc, která odradí nováčky. Když čekají jen nějaké házení a srandu a najednou musí makat.
Ale co s tím? Slevit z nároků na hráče?
To je právě to dilema, které momentálně hodně řeším. Pro nás je vážně těžký se rozhodnout, jakej postoj k takovým nováčkům zaujmout. Ti lidi tam přijdou a ty se musíš rozhodnout, jestli jim přizpůsobíš program, nebo to necháš tak, jak je, což je ale může odradit. Takže teď s tím trochu experimentuju a ty tréninky jsme trochu uvolnili…
S novými lidmi je to prostě dost těžký. Obecně si myslím, že ultimate trpí tím, že lidi pořád moc neví, co si pod tím představit. Nedávno se mě kamarád ptal, jestli to frisbee je vlastně individuální sport... Změnit ty předsudky a názory, co lidi na ultimate mají, není úplně jednoduchý.
Přitom mi přijde, že v porovnání s ostatními sporty je to nejlepší sport, co mladý člověk může dělat.
Proč myslíš? Absence rozhodčích, Spirit of the Game, nebo celé pojetí ultimate?
Celá ta pohybová stránka ultimate mi přijde jako velká výzva. Musíš zvládnout techniku hodů a zároveň mít atletickou formu, zvládat zátěž, vydržet. Navíc se na frisbee sdružují takoví „zvláštní“ lidi. Dá se s nimi mluvit, jsou v klidu, je to dobrá komunita. Třeba s fotbalem se to prostě srovnat nedá...
Halové překvapení
Ve druhé lize openu a mixu jste se umístili na 3. místě, což bylo pro většinu lidí dost nečekané. Dokážeš přiblížit, jak jste se dostali tak vysoko?
Už když jsem nás přihlašoval na kvalifikace, tak jsem měl docela velký ambice. Doufal jsem, že si náš tým udělá trošku jméno. A nebudu zastírat, že jsme chtěli do první ligy v openu i mixu.
Na obou kvalifikacích jsme strašně chtěli postoupit, ale nepovedlo se nám to herně. Já s Dejvem jsme asi až moc chtěli. Nakonec jsme z té hry ani neměli moc radost. Ukázalo se, že na první ligu ještě nemáme – pár lidí by se třeba prosadilo, ale jako tým na tom nejsme tak dobře.
Na druholigové turnaje jsme proto změnili přístup, nechtěli jsme hrát na výkon, ale hlavně pro rozvoj týmu. Míň zkušený hráče dali na handlerský pozice, aby získali jistotu v hodech. My, když jsme začínali, tak jsme to taky nikdo neuměli, ale handlera prostě někdo hrát musel... A i když jsi to stokrát zahodil, nic se nedělo. To se nakonec ukázalo jako dobrá cesta.
Jak se vám hrálo v openu?
V týmu jsme tam vlastně měli polovinu hráčů úplně nových. Naštěstí jsou to všichni sportovci a možná i díky tomu jsme nakonec uhráli takový výsledek. I když je ale možný, že to bylo i tou malou halou, na kterou my jsme zvyklí a kde se nestihly projevit naše házečské nedostatky.
Největší herní úspěch asi byl, že jsme dokázali naší zónou potrápit Prague Devils B, kteří byli s Mojžou a Ludvou dost záludní. ;) Smůla byla semifinále s Monkeys, kdy jsme při konci času vedli o bod a měli jsme útok. Jenže následovalo asi deset turnoverů na každé straně a my prohráli.
Celkový úspěch turnaje ale nebylo ani tak třetí místo, jako to, že se naši kluci snad zase víc zapojí.
A co mixová druhá liga?
To byl pro mě zatím nejlepší frisbee víkend. Paradoxně, když jsme nechtěli tolik vyhrát jako na kvalifikaci, tak nám to šlo úplně „samo“.
Taky nám začala neuvěřitelně fungovat obrana. My, zkušení, už jsme nechtěli všechno ubránit a zachránit jako na kvalifikaci, a hned to vypadalo daleko líp. Všichni lidi na hřišti makali, všichni v obraně jezdili jak blázni. A když jsme občas pokazili útok, dokázali jsme zase ubránit a vyhrát, i když třeba o bod nebo o dva.
Plány na venkovní sezónu
Někteří hráči halovou sezónu úplně vypouští a těší se opět ven na trávu. Jak to vidíš s účastí na lize?
S tou je to dost složitý. Máme pár lidí, kteří hrajou ultimate okrajově, moc netrénují, ale hrají dobře. Sem tam rádi jedou na turnaj, ale nemůžeš přihlásit tým, když nevíš, jestli se tihle lidé uvolí jet nebo ne...
Bohužel prostě open ani women tým nepostavíme. Většina lidí od nás půjde na vejšku, tak je momentálně plán takový, že kdo půjde do Prahy, tak bude hrát v TreeMonkeys, a to samý v Brně s Velkou Moravou.
Kdyby lidi pravidelně chodili trénovat, tak si myslím, že open bychom dokázali postavit. Jenže to stojí na dvou třech lidech, u kterých se bojím, že jim do toho něco vleze a nakonec pojedeme na turnaj v sedmi, což není na ČALDovskej turnaj zrovna ideální.
Takhle budou lidi hrát s týmem, kde můžou sbírat zkušenosti, kde jim někdo řekne, co dělají špatně
A co mix? Postavíte se, jako loni?
Upřímně doufám, že jo. V srpnu se chceme pořádně předvést na kvalifikaci a snad nás čeká 1. liga.
Cíle do budoucna
Jaké máte dlouhodobé cíle?
Samozřejmě vyhrát 1. ligu mixu, open i women. ;-) Asi to nebude v příští sezóně, ale myslím, že náš tým má vážně velký potenciál a nevidím důvod, proč bychom časem nemohli být mezi pěti nejlepšími týmy. I když, halové kvalifikace nás vrátily nohama na zem. Akorát ještě musíme přidat zkušenosti, bohužel nemáme v týmu nikoho, jako je třeba Carlos v Opicích.
V letošní venkovní sezóně postavíme tedy jen mixový tým, ale neodvažuju si soudit, jak to dopadne. Příští rok se nám snad povede open i women tým postavit vlastní. Porazíme Prague Devils A a bude :)
Máš pro čtenáře nějaký poselství na konec?
Ani ne. Myslím, že už takhle to je dost dlouhý :)
