V květnu 2011 oslavil chrastecký turnaj, pořádaný pražský týmem Terrible Monkeys, plnoletost. O víkendu 5.-6. 5. 2012 bude mít své devatenácté výročí a za rok oslaví kulaté dvacetiny. Chrast je turnajem, který je z velké části společenská událost a kde je samotné ultimate občas na druhém místě za příjemným setkáním starých i nových přátel.
Nedělní odpoledne, květen 2011
V neděli odpoledne, na sklonku osmnáctého ročníku, jsem si o jeho vzniku, originálním tradičním představení a zajímavých momentech povídal se zakladateli turnaje, zasloužilými členy Terrible Monkeys, kteří jsou nepřehlédnutí nejen na hřišti, ale také o sobotním večeru na jevišti -
František Vacek - Wacki,
David Průcha - Dejf a
Petr Kotěšovec - Carlos.
Proč právě Chrast, místo na první pohled nenápadné?Wacki: Já odsud pocházím, ale první turnaj byl v Pardubicích.
Dejf: Tehdy jsme měli jednu holku v týmu z Pardubic, ona se toho chytla, že nám zařídí hřiště. Tak jsme měli turnaj na hlavním pardubickém stadionu.
Wacki: No, my jsme tenkrát s Davidem (Dejfem, pozn. redakce) dělali všechno, co ona řekla (smích zúčastněných).
Dejf: Další rok už s námi nebyla (Wackiho vytrvalý smích přerušuje Dejfovo povídání) a Fanda (Wacki, pozn. redakce) byl ze Skutče a tak se hrálo na stadionu, kde se hrálo i letos. A jak je dnes sportovní hala, tak tam stála stará Sokolovna. A v té probíhalo představení.
Představení je velká zvláštnost turnaje. Koho to napadlo, je to tradice už od prvního ročníku?Dejf: V Pardubicích to nebylo, začali jsme až ve Skutči. Začalo to tak, že jsme na druhém turnaji chtěli něco předvést. A měli jsme dost energie a taky v týmu dvě Rusky, dvojčata. A tak se vymyslelo, že se udělá Mrazík obráceně. Jmenovalo se to Teplík a bylo to vyloženě divadlo. Napsal se tomu poctivý text dopředu a dokonce jsme měli jednu generální zkoušku i kulisy. Hrozně se to líbilo. Ještě jsme další rok ve Skutči, tedy třetí ročník, udělali takovou zvláštnost, že startovný nebyly peníze, ale kilo ovoce.
Z čeho jste tehdy zaplatili hřiště?Dejf: No každý jsme dali litr, no nebyl to možná litr.
Wacki: To je blbost, míň, sedm stovek myslím.
Dejf: Prostě jsme to zamázli ze svýho a lidi jenom přivezli ovoce. Všem týmům se to hrozně líbilo (smích).
A co jste dělali se sto kily ovoce?Dejf: To se tam snědlo a rozdalo.
Wacki: Ona zas nebyla třeba večeře.
Dejf: No a další ročník už byl v Chrasti. Tenkrát ve Skutči nějak neklaplo hřiště. Takže od roku 1997 tady.
Wacki: To mělo dvě fáze. Jednak jsme hulili trávu v tý Sokolovně a druhá věc, že se jim nepodařilo přeložit nějaký zápasy. Ale asi to bylo trošku tou trávou. Jindy to přeložili třeba za tři hodiny.
Čím to je, že Chrast jako jediný turnaj vydržel takhle konzistentní 15 let? Občas turnaje po nějaké době prostě "vyšumí".
Dejf: Asi víc věcí. V té době tady málo prší. Nikdy jsme to hřiště moc nezprasili, takže nás odsud nikdy neměli potřebu vyhnat. Pak taky parta nadšenců, které to baví.
Wacki: Je to určitě tím, že je to "príma parta mladých lidí", máme se rádi, rádi se vidíme.
Může takhle Chrast fungovat třeba i za 10 let? Jako pohodový "párty" turnaj?
Dejf: Já mám naplánovaný, že se dožiju padesátýho ročníku (smích). To už mi bude 24 + 50 let.
Wacki: Máme naplánováno, že vyhrajem párty na padesátým ročníku. Ale bude to náročný.
Dejf: Bude to chtít se pořádně rozcvičit.
Jak se vyvíjí představení? Umělecká úroveň, míra improvizace?
Dejf: Je to v podstatě stejný. Je to dobrý, ale stejný. Nedá se říct, že my jsme to tenkrát dělali líp nebo hůř.
Wacki: Tak letos bylo třeba lepší, bylo nadprůměrný (Cirkusová manéž, pozn. red.)
Carlos: Povedlo se to víc než loni.
Wacki: V podstatě to děláme stále stejně, trochu chaoticky a do poslední chvíle se přesně neví, co bude, a někdy to vyjde líp a někdy hůř.
Dejf: Připravený dopředu to bylo asi tři ročníky, trošku víc to divadlo. Pak jsme dělali skupiny - ABBA a Boney M.
Carlos: To bylo vyhlášený, o tom všichni říkali, že to bylo to, co si opravdu pamatují.
Wacki: A pak ještě ty miniatury, ty jsme zkoušeli. V podstatě se ukazuje, že když tomu dáme nějakou práci předtím, tak je to lepší. Ale my jako většinou nedáváme.
Dejf: Ale třeba včera, jak se toho mladý uchopili, tak to bylo přesně, jak to má být.
Carlos: Je docela zajímavý, že ti noví lidi, co k nám přijdou, tak se do představení naplno zapojí.
Co považujete za nejlepší z těch 17 představení?
Wacki: Víme, co bylo nejhorší představení. To bylo, jak jsme se zmrskali na pódiu.
Dejf: My jsme měli jedno představení, kdy byl na pódiu stůl a my jsme se rozhodli, že jim ukážeme za 20 minut, jak to vypadá celý večer v hospodě. Vypili jsme každý asi 6 piv, za těch 20 minut, a hodně panáků.
Wacki: Asi litr oříškovky...
Dejf: ... pár básniček, nějakou písničku. Burton měl na sobě tučňáka, oblek, a pobíhal tam a chodili jsme ch*** do kýble v rohu. A opravdu jsme se za těch dvacet minut úplně zrušili.
Wacki: To bylo představení ne úplně nejhorší snad, ale divácky nejmíň atraktivní.
Carlos: Ale tak lidi se docela bavili ...
Dejf: Pak byl jednou hrozně dobrý pivní závod, kdy se běhalo okolo Sokolovny (chrastecký, pozn. red.). Ten první ročník, kdy se běhalo, měli jsme tam stanoviště, týmy běhaly společně a vždycky tam pily. Na prvním stanovišti se postavili do kroužku a museli si vyměnit věci, co měli na sobě, a dát je sousedovi po straně. Jako fakt všechny. A pak vyrazili na další stanoviště, kde si s námi dali panáka. A jak jsme byli my na těch stanovištích, dávali jsme si panáka i v mezičase, tak jsme byli úplně ... vím, že jsem po skončení závodu vešel do Sokolovny a už nevím nic.
Wacki: Pak ještě po trati běhaly bludičky, když někoho chytily, musel si taky dát panáka.
Když jsme u pití panáků. Frisbee komunita se neustále omlazuje a stále klesá věkový průměr hráčů. Dnes asi poprvé na pivním závodě byla poprvé možnost pít něco jiného než pivo.
Dejf: Tady to asi bylo poprvé, ale občas se děje, že se dá pít něco jiného. Někdy se třeba dělá "cvikačka", když vyhraješ, nepiješ.
Jak se díváte vy, jako pamětníci začátku frisbee u nás, na vývoj, na novou mladou generaci?
Dejf: Rozdíl je hlavně v tom, že v letech 1994-1995 na turnaj jezdili stále ti samí lidé a byli jsme spolu furt. Tady se to občas alespoň trochu mění. A měli jsme k sobě fakt blízko, byli jsme taková větší rodina.
Carlos: Bylo to maximálně 100 lidí, ani ne.
Dejf: Ten rozvoj je naprosto zásadní a je to dobře. Mění se to, ale ten duch tady stále visí.
Jak se díváte na vývoj Terrible Monkeys, jednoho z nejstarších týmů české frisbee scény?
Wacki: No to se zeptej tady trenéra.
Carlos: Trenér je Jerry ... trochu se to určitě mění. Děje se to i tady, lidi se zapojí do představení. Je dobrý, že to neberou jen jako sport. Lidi v týmu to tmelí.
Wacki: To i to představení, není to tak, že se řekne, že za každou cenu budem něco dělat. To je takový přetlak, máš chuť něco dělat, vychází to jakoby z toho týmu.
Co bude za rok, něco extra?
Dejf: Za rok to bude ještě standardní, ale za dva roky to bude extra.
Wacki: No to bude super, dvacka.
Dejf: Uděláme generální zkoušku. Všechny opice budou hrát.
Wacki: I Andy a Marťák? (smích)
Dejf: Mě strašně baví, že i ty starý sem jezdí a těch 18 let se to dělá. Bobík byl na první ročníku, je tady i dnes. Jiné týmy to takhle většinou nemají, nikdo ze starších už nic nedělá. Vyjma PDček.
Wacki: Třeba Djrz (hráč Terrible Monkeys pozn. red.) jednou přiletěl z Německa přímo z letiště ještě s kufrem přímo na turnaj.
A největší zážitek spojený s Chrastí za 18 let?
Dejf: Mně se líbil jeden rok, kdy nám Fujové přivezli pikslu s houbičkama, to bylo k desátýmu výročí. Těch houbiček bylo fakt dost, rozdali jsme to po sálu a ještě v půl šestý ráno byli všichni na parketu.
Wacki: To byla myslím akce, kde byla Boney M a ABBA.
Dejf: Ty myslíš, že to bylo dohromady? No v tom případě to byla jedna z největších akcí. To ještě v době, kdy byla Boney M a ABBA, tak jezdili starý i z ostatních týmů. A ti byli z té počáteční frisbee rodiny a tak pařili víc, než ti mladší, co se teprve "nabalovali".
Dřív byly i frisbee Silvestery, to byla taky akce rodiny?
Carlos: To bylo vlastně to samý jádro, co dělá Chrast plus pár dalších lidí převážně z PDček.
Wacki: To souvisí s tou rodinou, jak se rozpadá ta rodina, tak se mění i představení. Dřív, jak byl užší kruh, tak do představení se daly dát narážky na kohokoliv a všichni to chytali. Dneska se musí ty představení dělat trochu jinak.
Carlos: Dneska řekneš "Petr Haering" a půlka neví. (umělecký přednes během cirkusové manéže, pozn. red.)
Dejf: Možná ještě jo, musíš vybrat dobrý jméno.
Děkuji za rozhovor.
Fotografie: Dejf TM (není-li uvedeno jinak)
