Pořadatel: DTS České Budějovice
Datum: 17.- 18. 5. 2008
Místo: Stromovka, České Budějovice
Ročník: 1.
Počet hráčů: 26
První ročník turnaje „Bagr Cup“ a druhý turnaj v letošní lize dal zavzpomínat na prehistorii českého discgolfu a po dlouhých letech se vrátil na místo, kde poprvé v Čechách bylo slyšet cinkání řetězů, a to do Budějovické Stromovky. Celou tuto slávu měl na triku nadšenec a discgolfový teoretik Petr Ciboch zvaný Cimpy, který vypiplal v budějovické Stromovce kurz evropské úrovně se vším, co k discgolfu patří. Vodní plochy, spousta (ale opravdu spousta) O.B., dlouhé jamky, technické záležitosti, to vše si mohl každý hráč vyzkoušet na vlastní kůži.
V tomto momentu bych laskavé čtenáře požádal o malou spolupráci: prohlédněte si (někdy) pozorně mapku budějovického kurzu, nejlépe na www.discgolf.cz, ať víte, co všechno museli hráči podstoupit, a ať nemusím ničit lesy podrobným popisem všech peripetií, které na hráče na kurzu čekaly. Přičtěte si ještě neposekanou trávu na některých jamkách- některé jamky dokonce museli být kvůli trávě nahrazeny novými- a máte zhruba obrázek o tom, co všechno se ten víkend dělo.
První rekord kurzu
Od sobotního rána bylo nesmírné vedro a dusno. Tíha vzduchu na hráče doléhala od prvních hodů. Drobné svlažení dopřálo pouze brodění na ostrov na výhoz páté jamky- „Ostrovního debaklu“. Na jamce „U vodníka“ už to tolik na koupačku nebylo, ale i tak se tam namočila nejedna pata. Trefená O.B. hnala skóre do závratných čísel a každý, napolovic mrtvý žízní, už chtěl to první kolo mít za sebou a uhánět do hospůdky „U Šípků“ na oběd a blahodárné tekutiny. A stín!!! Jenom podotknu, že nejlepší výkon v prvním kole zahrál Dany- 60 hodů, a tím vlastně stanovil první oficiální rekord kurzu.
V druhém kole bylo také dusno, zvlášť když se některým borcům začalo dařit, sebevědomí šlo nahoru, a najednou bylo na světě nejlepší skóre dne- Udice zabrala a dala 56 a na zádech ve skupině přinesla orlosupa Cimpyho a jeho 57!!! Nevídané šťouchy! Dany v druhém kole kontroval 59 a Marťák měl rovných 60. V druhém kole měli skoro všichni hráči nejlepší skóre, na které dokázali během víkendu dosáhnout. Je to i trochu logické- v prvním kole se většina hráčů s kurzem teprve seznamovala, v druhém už věděli do čeho jdou a v nedělním lijavci bylo zlepšování pouhou bláhovou myšlenkou.
Předchozí věty platí pro všechny hráče bez výjimky až na- Marečka! Chudáčka začala bolet ručička a musel skrečovat už během sobotního odpoledne. Alespoň mohl hlídat místo na „Palmě“, což bylo místo pro sobotní večerní párty. Začal se oslavovat slávistický fotbalový titul, klábosilo se o dosaženém skóre a takový to „kdyby a aby“, houpalo se na houpačkách, hráli pičky golfovými disky přes nohejbalovou síť (nebo tak nějak to bylo) a čekalo se až se nebesky zpomalená obsluha dopočítá a dopátrá všeho, co jsme jí tam snědli a vypili, abychom vzápětí znovu objednávku otočili a obsluhu dohnali k naprosté zoufalosti.
Nezouvat, brodit
A v noci to začalo. To už samozřejmě všichni discgolfisté dávno spali a nabírali síly na druhý den, když tu začalo vydatně pršet a pršelo celou noc a pršet mělo celý druhý den. A tak tomu i bylo. Nedělní ráno nás uvítalo hektolitry vody, mraky tak tmavými a nízkými, že by se dali krájet a jasnou vidinou promoklých těl na způsob Miss mokré tričko. Nu což. Jdeme hrát. V tomto zásadním momentu na plné čáře morálně vyhrála rodina Brucklerova, která již sobotní kurz absolvovala ve trojici s malým Filípkem v kočárku, a nic se nezalekli ani nedělní sloty, zabalili kočárek komplet do igelitu, a s úsměvem celá rodina vyrazila do třetího kola. Bylo jasné, že ty tam jsou včerejší počty, a že hra s mokrými disky v mokrých botách a mokrem všude kolem bude úplně o něčem jiném. Vyhráli ti, kteří měli deštníky. Ostatním stačilo tak od jedné do tří jamek, než byli na kost promočení!
Musím podotknout, že nedostatečná vybavenost proti dešti opravdu výrazně srazila výkony některých hráčů, a ti se třetím kolem doslova protrápili a na jejich výsledku na konci kola to bylo patrné. To, jaká to byla zoufalost, dokazuje fakt, že se někteří hráči při brodění na ostrůvek už ani nezouvali! V každém případě se všichni nakonec protrápili do konce a ještě před finále Openu byly vyhlášeny ostatní kategorie- v Juniorech vyhrálo českobudějovické mládě Eliška Vávrová s výkonem rovných 300 hodů před stříbrnou Eliškou Wallachovou z Liberce. V Ženách opět triumfovala atrucákovaná Zdeňka Kosková o 16 hodů před Danielou Roobovou, která se pod soustavným a usilovným koučováním Lukáše Filandra během krátké doby vyšvihla mezi českou ženskou elitu. O pouhé dva hody za ní zaostala bronzová Eva Kostnerová (opět Atruc).
Štěstíčku se musí jít naproti
Chlapíci, protože nejsou z cukru, si ještě za neustávajícího deště dali devět jamek finále, ve kterém Daniel Hokeš horko těžko udržel první místo před rozjetým Lukášem Filandrem, kterému se málem podařilo smazat náskok pěti hodů. Podařilo se mu ale po dlouhé době obrat Danyho v Tag challenge o jedničku! Umístění „na bedně“ si po dlouhé době užil Martin Slížek, který dokázal ve finále přeházet promrzlého a odevzdaného Jiřího Blahouta. Svoje první finále v životě si na vlastním turnaji zahrál i Petr Ciboch, který celkově obsadil místo páté. Pak už jen v rychlosti rozdat diplomy a rychle pryč, domů, do sucha, do klidu a začít šetřit síly na nějaký další turnaj.
Na konec jen krátká poznámka: Tu flašku musíš Taťáně Míkové příští rok poslat dopředu, Cimpy!!! Nejde se spoléhat jen na její předpovědi, chce to mít u ní už předem trošku podchycený. Když bude sluníčko, tak přijde i štěstíčko. Správně to vlastně je: když bude srdíčko, tak přijde i štěstíčko, ale koho to zajímá, že?!
Letu Zdar!